Nejcennější první zóna parku se spojí a zvětší zároveň

Nejcennější první zóna parku se spojí a zvětší zároveň
Author	Radovan Holub
Date	2005-10-22
Source	Prachatický deník
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava v senátu

Šumava – Seminář s názvem Problematika Národního parku Šumava (NPŠ), se odehrál na půdě Senátu Parlamentu ČR ve středu v odpoledních hodinách. Na programu byly zásadní referáty o poslání a základní koncepci NPŠ, o problematice prvních zón, o obcích na území parku a hlavních aktivitách v NPŠ. Hodně se diskutovalo o bezzásahovosti, scelení rozkouskovaných prvních zón a turistice na území NPŠ. Gestorem semináře za Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byl Bedřich Moldan. Relativně největší shoda panovala v názoru, že nejcennější první zóna parku nemůže fungovat tak jak vypadá nyní – tedy rozkouskovaná na 135 malých a neživotaschopných ploch. Dalším tématem bylo vyhrocování stanovisek kolem NPŠ, které nikam nevede. Předseda Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Jiří Brýdl hned v úvodu semináře poznamenal, že „lesníci nejsou dřevařská lobby a ochranáři nechtějí zničit Šumavu“. „Dejme východiska, nenapadejme se,“ dodal. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek podtrhl, že na Národní park Šumava je nutno pohlížet se zřetelem k mezinárodním úmluvám. Hodně se také hovořilo o sousedním Národním parku Bavorský les, který má v ochraně i marketingu přírody více zkušeností a do budoucna by spolu s NPŠ měl vytvořit unikátní přeshraniční národní park se společným managementem. „Národní park Bavorský les vydělá regionu více peněz a jeho bezzásahovou zónu navštíví ročně dvakrát víc turistů než u nás,“ zdůraznil ministr.

Náměstek ministra František Pojer shrnul záměry Ministerstva životního prostředí, naplňované správou NPŠ.

Zdůraznil, že bezzásahové území by mělo v parku tvořit větší funkční celky. Podle nového návrhu by nejcennější první zóna parku byla scelena a zvětšena na 39 procent plochy parku, z toho bezzásahové území by tvořilo 20 procent plochy parku. Lesů citlivých na atak kůrovce by byla zhruba šestina z bezzásahového území. Je však důležité vědět, že vůbec nejrizikovější byly právě lesy v okolí Modravy, které už prošly největší krizí a nyní se již přirozenou cestou vzpamatovávají po útoku kůrovce. Odpůrce šumavského „experimentu“, hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník poznamenal, že v parku je ohroženo 2000–7500 ha smrkových lesů. „Vyroste tu vůbec nový les?“ ptal se hejtman. Evropsky uznávaný lesnický odborník Josef Fanta, který učí na univerzitě v Holandsku, poznamenal, že les se na bezzásahových plochách zcela jistě ujme. „Po letech se situace v NPŠ začíná měnit k lepšímu,“ poznamenal. K tradičnímu lesnickému hospodaření na území parku podotkl: „Technickým managementem není možno dopracovat se k druhově a prostorově rozrůzněnému lesu.“ Hodně prostoru věnoval Senát problematice obcí na území parku. Starosta Modravy Antonín Schubert vystoupil s požadavkem zákona o Národním parku Šumava a s názorem, že I. zóna musí tvořit ucelený komplex. Podotkl, že NPŠ by se měl stát mezinárodně uznávanou značkou. „První zóna prošla na Šumavě nejdynamičtějším chaosem. Společnost se za patnáct let trvání parku nedokázala domluvit na tom, co je na Šumavě nejcennější. Místo toho, aby I. zóna byla přijímána jako vrchol kulturní odpovědnosti středoevropské společnosti za přírodní hodnoty, je používána jako strašák a beranidlo,“ Schubert také řekl, že turistické využití NPŠ by mělo posloužit zájmům ochrany přírody. „Zatím však je turistům zakázán vstup na cesty, odkud vyjíždějí náklaďáky s dřívím,“ řekl. Starostka obce Stožec Zdeňka Lelková zdůraznila, že „o přínosech NPŠ nikdo nepochybuje“, podotkla však, že obce jsou o probíhajících změnách málo informovány a že NPŠ by měl udělat víc pro infrastrukturu obcí. Seminář Senátu neřekl definitivní slovo. „V prvních zónách parku je nutno nechat prostor přírodním procesům jako je to zvykem v civilizovaném světě,“ zdůraznil Karel Prach z Jihočeské univerzity. Cílem správně vedeného národního parku totiž nejsou smrkové ani jiné monokultury, nýbrž zachování vývoje ekosystémů v celé jejich přirozené rozmanitosti.