Nejde už o vaše židle, ale o Šumavu!
| Nejde už o vaše židle, ale o Šumavu! | |
|---|---|
| Author | Vladimír Just |
| Date | 2000 |
| Source | Vladimír Just |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Zvykl jsem si na to, že kdykoli Správě NP Šumava dojdou argumenty, mluví nikoli o zjištěních oponenta, ale o oponentovi samém. Polemika „ad hominem“ – tj. snaha zbavit od počátku protivníka svéprávnosti – je osvědčená denunciační metoda. A tak, kdykoli na Šumavě narazím na nějakou levotu (jakou byla 1998 zavážka jádra Národního parku rmutem ze smetiště nebo nedávno načerno vykácené a odvezené stromy z Jezerní slatě, včetně pokusů posunout hranice 1. zóny), tak se o sobě dočtu, že jsem Šumavy neznalý teatrolog a lobbista bůhvíčeho. Nejnověji jsem pro tiskového mluvčího Správy NP „literární kritik“ – pisálek „s grafomanskými a psychopatickými sklony“, který „není schopen uspořádat ani vlastní myšlenky“, ale „potřebuje nějaký ten honorář“, a tak „plive na práci, kterou sám neumí“ (v tom posledním má pan Kantořík pravdu: zašantročení statisíců kubíku dřeva a následné lhaní v médiích je opravdu něco, co neumím a na co si kdykoli s chutí plivnu).
Není nad odbornost
Vrcholem odborné argumentace pana Kantoříka pak je, že „na Šumavě vlastním chalupu“, což je „vynikající kvalifikace k zasvěcenosti“. Jak souvisí vlastnění chalupy tam či onde s tím, jestli mám pravdu, to už tiskový mluvčí nevysvětluje. Neodbornost mi tu předhazuje někdo, kdo vstoupil, do dějin matematiky tím, že spočítal v načerno vykácené Jezerní slati „plochu 0,3 ha“ jako „plochu třiceti čtverečních metrů“ (Týdeník Klatovska). Na tutéž plochu pak Z. Kantořík umístil jednou „dvacet stromů“, podruhé „asi deset“ (Respekt) a jindy 38 stromů (Budějovické listy). Čtenář tohoto listu už ví, že ukradených stromů bylo nakonec 165; snad to někdo panu Kantoříkovi jednou donese. „Polopravdy, lži a pomluvy“ mi vytýká někdo, kdo vyhlásil do světa, že NP Šumava má dostat prestižní ocenění – ochrannou známku PAN Parks (Šumava má dostat mezinárodní certifikát, Právo, říjen 1999). O této poctě věděl dopředu pan Kantořík i pan Žlábek, pouze se o ní nikdy neuvažovalo, jak lze písemně doložit, vedení této ctihodné instituce. Atd.
Říkal jsem si: proč to ten člověk dělá? Copak neví, že budu-li postupovat jako on, a budu diskutovat výhradně k jeho svéprávnosti, nemůže obstát? A proč znovu pronáší výroky, o nichž stoprocentně ví, že nejsou pravdivé?
Lež jako pracovní metoda
Vytýká mi např., že píšu o mizení stromů na Šumavě, „aniž bych podal trestní oznámení“, což prý je moje „občanská povinnost“, jinak páchám trestný čin. Což se k němu nedoneslo, že v dubnu 2000) jsem podal na pracovníky Správy NP, tedy i na něho, trestní oznámení, později několikrát rozšířené, pro podezření ze závažné trestné činnosti (Ohrožení životního prostředí, § 181, Porušování povinnosti při správě cizího majetku, § 255)? A že má stížnost byla inspekcí životního prostředí uznána jako oprávněná? Dopadla by takto stížnost grafomana s psychopatickými sklony? Proč pan Kantořík klame veřejnost, že „93 % objemu“ dříví z parku zůstává v Šumavském regionu a pouhých „7 % se vyváží“, když sám nejlépe ví o chronickém nedostatku dřeva, zavírání pil a skladů, a v důsledku toho i nezaměstnanosti v regionu (namátkou: Chlum, Dlouhá Ves, Nová Pec atd.) – to vše ve chvíli, kdy k hranicím míří nekonečné kolony kamionů se dřívím? Že by pan Kantořík nevěděl nic o kamufláži vývozu šumavského dřeva přes dřevařské akciovky, jejichž šéfové se na Modravě a Kvildě vesele střídají s funkcionáři NP? Proč mystifikuje veřejnost údajným vzorným ponecháváním dřeva v porostech II. zón, když má na stole nález Ředitelství inspekce životního prostředí z 26. 10. 2000 o tom, že tam, kde měla zůstat veškerá asanovaná dřevní hmota (LS Modrává aj), zbylo pouhých 30 %? Jinými slovy: inspekce potvrdila oprávněnost podezření, že z nejcitlivějších míst Šumavy zmizelo 70 % nejvzácnějšího dříví v republice. A že zmizení části národního bohatství jsme si ještě sami platili dotacemi, z nichž byly neoprávněně čerpány prostředky na helikoptéry…
Podobně je to i se všemi ostatními kontrolami, jichž se sebevražedně dovolává pan Kantořík: nevím o žádné, která by něco nenašla (od dodatečného mazání a přepisování úředních záznamů NP, přes neoprávněné čerpání neinvestičních fondů na investiční až po porušení zákona č. 114/92 a dalších právních předpisů).
Ufoni nad Šumavou
První, co mě při vysvětlení chorobné bájivosti pana Kantoříka v „otevřeném dopise“ napadlo, bylo přísloví o umírající kobyle, která nejvíce kope. Asi je to už opravdu agónie managementu NP, managementu s otřesnou bilancí krádeží a škod na přírodě (rozvrácené porosty, připravené pro polomy, dokládají letecké snímky z listopadu 2000). Odtud osobní útoky na novináře bez jediného věcného argumentu. Na současné vedení NP ze všech stran prší trestní oznámení, o jeho podivné hospodaření se zajímají nejvyšší justiční a kontrolní orgány, o „záhadném mizení dřeva z pohraničních hor“ mluvil nedávno i prezident republiky. A právem. Nikde neevidované dřevo první a druhé kategorie mizí dál z nejvyšších šumavských poloh. A nad modravskými slatěmi se bez vědomí pana Kantoříka vznášejí tajuplné helikoptéry, řízené neznámo kým, nejspíš západoněmeckými revanšisty nebo aktivisty Duhy, které odtud kradou a neznámo komu prodávají nejpřísněji chráněné dřevo v republice (Ztracená slať). A neobjeví to ani Správa, ani kontrolní orgány ministerstva, ale náhodní turisté. Kolik je asi na Šumavě takových „ztracených“ slatí? Poukáže-li někdo na podivné mizení dřeva z prvních zón, není postižen viník, ale ten, kdo věc objeví. Mohl bych sám dlouho vyprávět… Přitom pana Kantoříka a spol. si platíme za ochranu ekosystému, nikoli za jeho rozkradení (či za nečinné přihlížení tomuto rozkradení). Je lhostejné, zda je záminkou kůrovec nebo vítr: v konečném součtu – letos i loni asi 300 kubíků ročně – to vyjde nastejno. Nebo chce pan Kantořík, abychom věřili, že 227 tisíc loňských a 228 tisíc letošních kubíků k 30. 10. opravdu „nahodile“ naplánovala příroda “ a ne on?
Nakonec je mi ale Z. Kantoříka líto. Být tiskovým mluvčím – popř. právním zástupcem – tunelu na dříví a vytrvale předstírat na veřejnosti starosto přírodu, to opravdu není žádný med. A nikdo jiný, než bývalý normalizační redaktor (popř. právník s dvacetiletou praxí u StB) by nato asi neměl žaludek.
