Nový Šumavský symbol marnosti

Nový Šumavský symbol marnosti
Author	Zdeňka Jelenová
Date	2006-07-03
Source	Literární noviny
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava se chová, jako by si přál popudit proti sobě obce, a tím znemožnit rozšíření a sčlenění I. zón.

V pondělí 26. června se konala na Modravě tisková konference, na níž Správa Národního parku Šumava a náměstek ministra životního prostředí František Pojer oznámili, že historický hraniční přechod Modrý sloup se z důvodů možného negativního dopadu na populaci tetřeva hlušce otevírat nebude. Starosta Modravy Antonín Schubert se k tomu vyjádřil poměrně lapidárně: „Je to pro nás důkaz, že pokud se zvětší I. zóny, pokud s tím obce budou souhlasit, tak do rozsáhlých území parku Správa lidí přes všechny sliby nepustí. Jestli někdo dál dohromady obce tak jak nikdy, tak právě MZP stanoviskem k Modrému sloupu. Šumava má nový symbol. Řekl bych symbol marnosti. Modrý sloup.“

Přežil imperialisty, pily i vrtulníky

Místa kolem Březníku, Luzenského údolí a Modravského potoka patří k nejkrásnějším místům Šumavy. Nejrozsáhlejší české bezzasahove území tu přímo navazuje na jádrovou zónu Bavorského národního parku. Bohužel, přestože správy obou národních parku nedávno deklarativně vyhlásily zájem na sbližování managementu obou území, skutečnosti zůstává hranice uzavřena stejně jako v době železné opony dlouhých dvaatřicet kilometrů. Dá se přejít na Gsengetu u Prášil a na druhé straně pak až na Bučině u Kvildy. Pokud se chcete podívat na jeden z atraktivních vrcholu Šumavy, na hraniční Luzný s vrcholem v Bavorsku, musíte ujet desítky kilometrů autem nebo porušit zákon nelegálním přechodem hranice. Z Modravy by ale stačilo ujít pěšky necelých devět kilometrů, a ocitli byste se v území, kde se již třicet let nezasahuje proti kůrovci, v novém přirozeném pralese. Ocitli byste se v budoucnosti, k níž by mohl směřovat i vývoj české strany. Záměr otevřít pěší hraniční přechod Modrý sloup je opakovaně navrhován obcemi z české i německé strany (Modrava, Neuschönau) od roku 1993. Za první republiky tu byl režim malého hraničního styku s možnosti překračovat hranici kdekoliv. V místě zvaném Modrý sloup přechází z Bavorská severním směrem k Březnické hájovně zpevněná Böhmerweg, původně historická obchodní stezka. Po roce 1948 byla státní hranice neprodyšně uzavřena, v 80. letech byla většina cesty v Luzenském údolí zpevněná pro provoz těžkých souprav vyvážejících dřevo z oblasti západních svahu Mokrůvek, což silné narušilo přirozený vodní režim údolí. Luzenské údolí je výjimečným přírodním fenoménem, kromě unikátních rašelinišť s řadou velmi vzácných rostlin je jádrovou oblasti výskytu kritický ohroženého tetřeva hlušce, který tu přežil železnou oponu i hřmot pil a těžké lesní mechanizace. Za Žlábková ředitelování nad ním létaly i nechvalně známé vrtulníky, odvážející cenné dřevo z jádrových lokalit. Přesto ani tehdy ředitel otevření přechodu nepodpořil. Cesty, v závěru zdobené zátarasem proti západním imperialistům, po níž se proháněly dopravně mechanizační prostředky lesáků, zaměstnanců parku i delegací, jen obyčejný turista v pohorách či s lyžemi k tomu Právo nikdy nedostal. Uvažovaným datem, kdy „by se otevření hodilo“, byl vstup ČR do Evropské unie. Rok 2004 skončil, hranice zůstala neprostupná. Něco se však přece změnilo: na konci začarovaného kruhu je opět chudák tetřev, tentokrát už však v postavení zesíleném tím, že území bylo zařazeno do evropské soustavy Natura 2000. Přesto (nebo právě proto? Nemá Natura 2000 sloužit mimo jiné k osvětě veřejnosti?) NPŠ a ministerstvo v roce 2005 oznamují, že Modrý sloup zkušebně otevřou v červenci 2006. Nynější ředitel NP Alois Pavlíčko opakovaně se slavnostním nádechem v hlase tvrdí, že zatímco dříve správa otevření plánovitě blokovala, nyní hledá cestu, jak přechod co nejrychleji otevřít: „Snažíme se najít variantní řešení a vybrat tu trasu, kde budou minimalizovány zásahy do přírody“ (listopad 2005, březen 2006). Oslovený největší český odborník na tetřevy, prof. Vladimír Bejček, však ze šesti navržených možnosti doporučil variantu nulovou. Přechod neotevřít. Na tetřeva to pochopitelně bude mít dopad nejmenší.

Pozná tetřev hranici?

Na Šumavě přežívá jedna ze dvou posledních středoevropských životaschopných populaci tetřeva. A právě tato populace by podle prof. Bejčka mohla být ohrožena zvýšenou frekvenci turistů. Tetřev hlušec se ovšem vyskytuje i v Bavorském lese, a německá strana přesto cesty k hranici zpřístupnila. Česká strana dává před dobrými sousedskými vztahy přednost absolutní ochraně tetřeva. Ovšem možná jen zdánlivě. Je totiž otázkou, co toto nekompromisní rozhodnutí ve skutečnosti bude znamenat pro budoucnost celého parku. I budoucnost tetřeva závisí na tom, zda budou konečně vyhlášeny dostatečné rozsáhlé a celistvé I. zóny. A vyhlášení nové zonace je do značně míry závislé na souhlasu Šumavských obcí. Obzvláště absurdní je skutečnost, že Bejčkova odborná studie se zpracovávala ve stejných dnech, kdy MZP rozhodlo o udělení pokuty dvě stě tisíc korun správě za nezasahování pilou proti kůrovci na lesní správě Srní, v cenném území navrhovaném do bezzasahove I. zóny. To jest přímo v oblasti, kde je podle vlastních údajů zaměstnanců správy tetřevu více než v Luzenském údolí. A protože je tohle území navzdory výjimečně cennosti stále částečně ve II. zóně, bude se tam (dokud nebude schválena nové zonace, což budou obce nyní pravděpodobně blokovat) muset zasahovat „tetřev-netetřev“… Turista nebude smět do tetřevi oblasti, ale ve vedlejší, možná cennější oblasti budou řvát motorové pily a jezdit auta. Otázkou zůstává, proč i jen třeba časově omezené (dejme tomu na srpen) otevření úzké turistické stezky se musí posuzovat podle přísných paragrafu, zatímco celoroční vliv asanační těžby dřeva na vedle žijícího tetřeva nikoliv. Bavorská strana už sepisuje petice a chystá demonstrace, jednatel Euroregionu Bavorský les Kasper Sammer na Modravě rozhořčeně prohlásil: „Diskuse o přechodu se táhne přes deset let. Co víc mluví pro Evropu než otevření hranic? Řekněte tedy rovnou, že o vztahy s námi vůbec nestojíte!“ České obce jsou svorně znechucené… Je tohle správná cesta k pozitivnímu vnímání ochrany přírody občany? Jsou skutečně největším nepřítelem tetřeva turisté? A největším nepřítelem správy NPŠ starostové? Ukazuje se, že dosavadní (mnohaletý) způsob komunikace státní ochrany přírody s místními obyvateli je velmi nešťastný a kontraproduktivní. Právě Modrava (na rozdíl od většiny ostatních obcí) totiž s rozšiřováním bezzásahových I. zón dosud souhlasila. A v tom je dnes jádro šumavského národního problému – ve chvíli, kdy bylo s obcemi zahájeno projednávání nové zónace, respektive konečně znovu rozšíření I. zón, jež byly zmenšený a rozdrobený na 135 částí ředitelem Ivanem Žlábkem, se dlouhodobě nespokojeným Šumavským starostkám a starostům dostává do rukou trumf, který ovšem zcela jistě nezapomenou v rukávě. Rozhodování o Modrém sloupu tak není jen jedním z mnoha posuzování vlivu nějakého záměru na naturové území, ale dostalo se na skutečně nešťastnou symbolickou rovinu. Spisovatel Ladislav Stehlík v knize Země zamýšlená píše: „Chtěl bych se jen dočkat chvíle, až z Lužného budu moci pozdravit východ slunce a na Roklanské chatě popít bavorské pivo.“ Dnes by obojí mohl. Po sedmdesáti kilometrech cesty autem.

Zdeňka Jelenová. Autorka je novinářka, která na Šumavě žije