Oč běží na Šumavě?

Oč běží na Šumavě?
Author	Jitka Marková
Date	2009-05-14
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Šumava – Odpověď na otázku, co je Národní park Šumava, je složitá. Ač vyhlášen již v roce 1991 na ploše 68 tisíc ha, nejsou stále jasná pravidla a právní normy, jimiž by se management NP řídil. Pro laika se tak NP stává nepřehledným bitevním polem, po němž běhá v různých uniformách změť generálů se svými mluvčími a vydávají jedno kontraproduktivní nařízení za druhým. Tato nařízení se týkají bezhlavého rozšiřování divočiny, kde člověk, turista a obyvatelé nemají své místo, a demonstrativního zvládání kůrovcové kalamity, resp. kůrovcových kalamit, které je zpravidla v rozporu s platnými právními normami.

Do práce managementu mluví kdekdo; literáti, teatrologové, novináři, botanici, entomologové, geologové, ekologové, Hnutí Duha a až někde na posledním místě třeba také kvalifikovaní lesníci. Všechny vedoucí pracovníky a mluvčí lze dělit na zasahovače a nezasahovače. K objasnění pojmů použijme fikci: Vladimír Just (mediálně nejznámější nezasahovač) přijde k zubaři a říká: „Bolí mě zub, už tři noci bolestí nespím.“ Zubař (také nezasahovač) se pro jistotu zeptá: „Jste zasahovač, nebo nezasahovač?“ A Vladimír Just tentokrát po pravdě odpoví: „Nezasahovač.“ Lékař prohlédne chrup: chybí zuby moudrosti, shnilá šestka dole s přilehlým zánětem okostice. A říká: „Pane Juste, příroda je mocná čarodějka, pomůže si sama, vaše zuby nepotřebují zásah (ošetření).“A ponechá ho svému osudu.

Jedni a ti druzí

Nezasahovači, v čele s ministrem Bursíkem, nezasahují proti kůrovci nejen v prvních zónách NP – jak tomu bylo až donedávna, ale nezasahují již ani v částech druhých zón NP. Máme samozřejmě na mysli zasahování proti kůrovci, který již na české straně Šumavy napadl několik tisíc ha lesa, a to v návaznosti na vichřice, orkány – které způsobily polomy v nejcennějších oblastech NP. A aby tomu opět nikdo nerozuměl, vedoucí pracovníci NP sdělují, že zasahují tzv. diferencovaně. Diferencované zasahování je v podstatě také nezasahováním: jde o použití prostředků marginálního významu, které nejsou schopny zastavit množení kůrovce. Zasahovači, kteří vnímají nedozírné následky kůrovcových kalamit a počítají s tím, že tato část Šumavy je obydlena, se snaží škody způsobené kůrovcem minimalizovat. Zasahovali v minulosti i v prvních zónách NP a zcela samozřejmě v druhých zónách NP, a tím omezovali dopad kůrovcové kalamity na lesy ostatních vlastníků, na turistický ruch, na rekreační využití lesa apod.

Role kůrovce

Existuje velké množství kůrovců, každý strom má svého specifického hostitele – jedle, borovice, smrk Ips typographus (lýkožrout smrkový) se zabydluje v lýku smrku, s sebou vnáší do hostitelského prostředí mikroorganismy a patogenní houby. Obranné mechanismy zdravého smrku jsou zpravidla velmi silné – spočívají ve zvýšené produkci pryskyřice obsahující mimo jiné i velmi účinné terpeny. Abychom si mohli představit účinnost terpenů, pak např. jedno z nejúčinnějších cytostatik, používaných v humánní medicíně, paclitaxel – byl izolován z terpenů tisu. Ale kůrovec si poradí i s těmito smrtonosnými zbraněmi. Postupně kolonizuje smrk, jeho chemické produkty mění na feromony, které lákají další kůrovce. Ve chvíli, kdy je smrk již dostatečně obsazen, produkují kůrovci jiné feromony, které oznamují okolním kůrovcům, že mají jít o dům dál, neboť zdroj potravy je již vyčerpán. Kůrovec je schopen projít několika reprodukčními cykly do roka v závislosti na klimatu. Například v typicky severských boreálních lesích často proběhne pouze jedno množení, protože zimy jsou kruté a dlouhé, zatímco léta sice teplá, ale krátká. V našich podmínkách se stihne kůrovec reprodukovat 2 – 3x za rok, v závislosti na délce a tuhosti zimy. Kůrovce považují nezasahovači za „porodníka“ vyšší biodiversity (biologické rozrůzněnosti), a tedy za spásu Šumavy. Kůrovcem zničené lokality prohlašují za „divočinu“, v níž už není kůrovce potřeba ani monitorovat. Zasahovači pak kůrovce považují za hrobníka lesa a celého ekosystému. Šumava přestává být „zelenou střechou Evropy“ a začíná být nazývána „šedou střechou Evropy“. Je to patrno především z leteckých snímků Šumavy, kde na rozsáhlých plochách svítí bílo šedé kostry mohutných šumavských velikánů jako majáky experimentů ekologických fanatiků.

Odchod Bursíka

S pádem vlády odchází i ministr Bursík. Vlastním nařízením z roku 2007 – skokově navýšil velikost bezzásahových zón na 18%rozlohy NP Šumava s tím, že za kalamity v Národním parku nemůže kůrovec, ale smrkové monokultury! Ministr Bursík se tak dopustil bezprecedentní chyby – domnívá se, že Národní park je tabula rasa (nepopsaná tabule), na níž dějiny začíná psát jen on sám. Šumavské hvozdy mají svoji bohatou historii, v 19. století poskytovaly suroviny pro rozvoj sklářství na Šumavě, pily. Šumavské rezonanční dřevo, podobně jako sklo, se vyváželo do celého světa. Odlesněné plochy bylo nutno znova zalesňovat. Šumavské lesy nejsou původní, ale přírodě blízké lesy – a to více, nebo méně. Podle toho také probíhala tzv. zonace, tzn. rozčleněné plochy NP do tří zón, z nichž první zóna je zónou z tohoto pohledu nejen nejcennější, ale také nejodolnější. I vůči kůrovci. V ostatních zónách se mělo časem dosáhnout takové skladby dřevin, aby i tyto zóny byly přírodě blízkými lesy, zvýšily svoje obranné mechanismy a mohly být vyhlášeny bezzásahovým územím. Jde tedy naprosto logicky o dlouhodobý proces, který je ovlivněn nejen antropogenně (člověkem), ale v němž se uplatňují i klimatické změny, emise, ničení porostů spárkatou zvěří apod.

Spontánní obnova

Spontánní obnova mrtvých lesů, vzniklých po náletech kůrovce, je velmi složitá. Ke klimaxovému (cílovému) zastoupení dřevin dle odborníků může dojít přes několik stadií za 3 až 5 století. Nechá-li tedy ministerstvo životního prostředí a management NP Šumava volné působení kůrovci, dočká se Šumava vzniku dalších mrtvých lesů, anebo po asanaci „mrtvých“ lokalit – rozlehlých holin. Výhodou bude, že turistům umožní krásný výhled do krajiny. Pokud je nezabije uschlá souš, jako před lety turistu jdoucího po frekventované šumavské stezce. Vznik polomů, mrtvého lesa a holin v nejvyšších částech Šumavy ovlivňuje i rychlost větru, který, nemaje překážku v šumavských hvozdech, páchá další zkázu na dřevinách hospodářských lesů v jižních Čechách. Rozsah polomů v jižních Čechách díky ničím nebrzděné rychlosti větru stoupá.

Opora v zákoně

Politická rozhodnutí ministra Bursíka a nezasahování managementu NP Šumava nemají žádnou oporu v zákoně. Vedou k riziku, že další orkány typu Kyrill napáchají další obrovské škody, protože nejsou likvidována ložiska kůrovcové kalamity, bezmyšlenkovitě jsou rozšiřovány bezzásahové zóny. A to bez projednání ve vládě nebo parlamentu, jen příkazem ministra Bursíka, jenž se tak chová jako špatný správce klenotů, které jen jemu nikdo do péče nesvěřil. A zatímco největším ekologickým problémem Klostermannovy Šumavy 19. století bylo, zda děvečky mohou prát prádlo v panském rybníce, největším současným ekologickým problémem je samo ministerstvo životního prostředí a jím nedodržované právní normy. Jde o zcela nekoncepční řízení ad hoc, které mění způsoby péče v NP Šumava na raritní, experimentální postupy, jejichž ekologický, duchovní a kulturní dopad v tuto chvíli nedokáže nikdo odhadnout. Řízení a Správa Národního parku a CHKO Šumava se nemůže metodicky měnit s příchodem každého ministra. Musí mít dlouhodobou a smysluplnou koncepci, na jejímž zpracování by se měli podílet ti nejkvalitnější odborníci dotčených oborů.