O Šumavě by neměl rozhodovat jeden resort
| O Šumavě by neměl rozhodovat jeden resort | |
|---|---|
| Author | Vladimír Vácha |
| Date | 2007-11-01 |
| Source | Právo |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Pripustil to premiér Topolanek při uterni navsteve západních Čech
Premiér Mirek Topolanek (ODS) potesil při uterni navsteve západních Čech starosty šumavských obci i hejtmany Plzeňského a Jihočeského kraje Petra Zimmermanna (ODS) a Jana Zahradníka (ODS). Pripustil, že budoucnost Šumavy a národního parku by neměla být tématem jen jednoho ministerstva, ale více resortu.
„Jsem rad, že pan premiér zvazuje, aby diskuse o budoucnosti Šumavy byla tématem celé vlády, a nikoliv pouze ministerstva životního prostředí, ale i dalších resortu, například zemědělství, vnitra či pro místní rozvoj,“ řekl Pravu po jednání s premiérem jihočeský hejtman.Šumava má podle něj mimo jiné vyznamny dopad na celou hydrologickou situaci CR, klicovým rozvojem ekonomiky je pro ní turistika. „Je proto nutne zde řešit situaci v zaměstnanosti, ale i v otázkach prostupnosti jednotlivých šumavských míst po zaclenení CR do schengenského prostoru. Je třeba si uvědomit, že na české straně je vyznamna část první zóny Národního parku Šumava, do niz je nemozny vstup z bavorské strany,“ zdůraznil Zahradník. Připomněl, že krajští zastupitele na posledním jednání poverili vedení kraje, aby se obratilo na vládu se žádosti o urcení veřejného zájmu ochrany přírody v Národním parku Šumava.
„Pokud necháme část Šumavy vlastnímu osudu, půjde o obrovský zásah do její části, která byla po staletí kulturní krajinou obyvanou lidmi a kde žilo petadvacetkrát více obyvatel než dnes. Teprve udalostmi v druhé polovině dvacateho století, vznikem železné opony, se z její části stalo území, které nebylo obyvane, a najednou by mělo být vnimamo jako divočina, která by navazovala na nějaký přirozený vývoj. Tak tomu ale historicky není,“ konstatoval již několikrát v minulosti Zahradník.
Zdůraznil, že pokud se chce takový krok učinit, musí tomu předchazet veřejne projednani, jako u každé územní změny. Hejtman i většina starostu šumavských obci si mysli, že takový postup neprobehl a urcení veřejného zájmu ucineno nebylo a to bylo záležitosti vlády, která národnímu parku dala do vinku určitá pravidla.
Uvital proto premiérovu myšlenku, že pro otázky Šumavy by mohl fungovat vladni komunikator, který by její problematiku sledoval z hledisek více resortu. Muselo by však jít o osobnost, která by měla vaznost u vedení všech ministerstev, obou kraju a samozřejmě i u starostu šumavských obci.
