O autech, stromech a penzistech v bavorácích
O autech, stromech a penzistech v bavorácích | |
---|---|
Author | Ivan Klíma |
Date | 2007-05-04 |
Source | Hospodářské noviny |
Genre | tisk |
Respondent |
Patrim mezi ty, které v místech, kde je stanovena nižší rychlost, předjizdi nejméně tři z deseti aut. Z toho zároveň plyne, že sedmdesát procent ridicu jezdí stejne jako já více méně ukaznene. Nicméně zástupci tretinove mensiny, nazveme ji mafii rychlojezdcu, neustale protestuji: bodovy systém je prý příliš prisny, pokud někdo přijde o vudci list, měl by se mu co nejdříve zase vratit, pokuty by měly být podstatne nižší, na dalnicích by chtěli jezdit sto šedesátkou, stromoradi by se měla vykacet, neboť ohrozuji životy ridicu.
Jako by se vytratilo, že bodovy systém a vůbec nový zákon (pokud pomineme zjevne nesmysly, jako je ustanovení, podle nehoz se tresta cyklista, který se sám zrani při pádu z kola), je prisny pouze k porusovatelum zákona, a chrani ty, co zákon respektuji. Pokud by se mělo něco změnit, pak leda laxnost policie, která pokud kontroluje rychlost, tedy většinou jen na přehledných místech a to ještě během velkolepych akci, které předem oznámi media; zatímco jsou ulicky či ulice, kde můžete uhanet stovkou, protože tam radar policisty nežabloudi.
Pak tu máme aleje. Aleje vznikaly v době kocaru a teď v době automobilismu udajne mají na svedomi desítky životu. A opět jako by se vytratilo, že v alejich hynou ti, kteří se tudy riti jako o závod (pripadne obětí jejich silene jizdy). Pro me je strom rovněž zive, i když k zemi pripoutane, stvorení. Nicení aleji beru jako sklicující vitezství mafie rychlojezdcu. Ti, než by na těch několik stovek metru (vic většinou aleje nemeri) zpomalili, raději vyvrazdi stromy, které po staletí ozivuji a zkrasluji nasi krajinu.
Důvody rychlojezdcu jsou obvykle málo přesvědcive a ani se nesnazi zakryt, že jim jde o jedine, zajistit beztrestne porusovani zákona sami sobe a sobe blizkým.
Ovšem jako vzácny sperk se mezi jejich v podstatě asocialnimi vyroky vyjima hluboce prociteny a fundovany vykrik senátora Kubery. Když kritizoval prý neunosne vysoké pokuty pro porusovatele silničního zákona, přišel v rozhlasove diskusi s opravdu humanním argumentem: „Pro duchodce s penzi šest a půl tisíce měsícne jsou takové pokuty likvidacni,“ a já si hned představil uboheho penzistu, který se ve svém bavoraku zene dvestekilometrovou rychlosti po dalnici a je za to bezohlednosti silničního zákona zlikvidovan natolik, že už mu nežbude ani na to jedno deci benzinu, na než si předtim ze své sesti a půl tisícove penze po celé měsíce setril.