O existenci národního parku na Šumavě lze pochybovat, říká ing. Kaňák

O existenci národního parku na Šumavě lze pochybovat, říká ing. Kaňák
Author	Václav Bouda
Date	1996-11-30
Source	Zemské noviny
Genre	tisk
Respondent	Karel Kaňák

Přímo v srdci Šumavy, v nejkrásnějších lokalitách jejího národního parku, letos vytěžili lesní dělníci tisíce kubíků dřeva. Nasadili přitom těžkou techniku, použili velkoplošnou technologii, k přepravě dřeva jim dokonce sloužily vrtulníky, a proto uzavřeli i deset kilometrů turistických stezek. Mnozí ochránci přírody způsob jejich práce označují za zvěrstvo. Rada národního parku však dospěla k názoru, že rozsah těžby a užitá technologie byly nezbytné, aby se zabránilo škodám, jež by napáchal kůrovec, kterého v oblasti nechalo dřívější vedení národního parku přemnožit. Inženýr Karel Kaňák, CSc., mezinárodně uznávaný český odborník na problematiku pěstování lesa a autoregulační procesy v lesních ekosystémech, odešel ze služeb parku jako poslední ze skupiny ochranářů, kteří na počátku desetiletí tvořili a u nás, a zejména v zahraničí koncepci Národního parku Šumava prosazovali. Proto jsme se ho zeptali, jaká je pravda o výskytu kůrovce na Šumavě a co si myslí o vinících současné situace.

„Raději bych mluvil o problému než o lidech. Mezinárodní pomoc při vzniku parku tehdy mohla dostat jen nevládní organizace. U nás tak vznikl Ekoing, který ve spolupráci s mezinárodně uznávanými experty připravil takzvaný management plán a zonaci parku. Problém byl ale od počátku s chápáním, respektive nechápáním pojmu národní park. Chceme-li, aby svět náš park uznával, musíme respektovat jeho pojetí. Podle něj by takový park měl lesníkovi a samozřejmě i odborníkům a také veřejnosti ukázat, jak daleko se svou činností vzdálili od přírody, do jaké míry překračují její zákony. Management plán v tomto duchu, připravený ve spolupráci s kanadským odborníkem, schválila Akademie věd, souhlasilo i ministerstvo. Od počátku se nám pak ale do práce pletli lidé, kteří o smyslu parku neměli ani ponětí.“

• Jak z pohledu spoluautora dnes už zjevně nerespektovaného původního projektu hodnotíte obvinění prvního vedení parku, že svým přístupem a netěžením napadeného dřeva v zónách přísné ochrany zavinilo kůrovcovou kalamitu?

„Není to pravda. Kdo se seznámil s posledními mezinárodními poznatky, to chápe. Izotopová laboratoř Geofyzikálního ústavu Kodaňské univerzity prokázala, jaký byl průběh teplot na naší zeměkouli v uplynulých dvou tisíciletích. Odborníci dospěli k závěru, že od počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu nastalo trvalé ochlazování a to vydrželo do poloviny minulého století. Pak už teploty stoupaly a v roce 1976 dosáhly vrcholu. Právě v té době přišlo i dlouhodobé období sucha, kdy začala klesat i průměrná vlhkost vzduchu. Každý, kdo se o život v přírodě jen trochu zajímá, ví, že smrk koření jen mělce, takže je při poklesu spodní vody postižen nejvíce a dlouhodobé období sucha oslabuje jeho schopnost vzdorovat nepřízni životních podmínek, a tedy i parazitům. Tady je pravá příčina kalamit ploskohřebetky, obaleče modřínového a samozřejmě i vzpomenutého lýkožrouta. Hledat jiného viníka nemá smysl. Takzvaná „kůrovcová kalamita“ je tedy jen projevem globální změny klimatu na této planetě. Z tohoto pohledu je vlastně boj proti tomuto škůdci marný a je jen odkládáním toho, k čemu musí dříve či později dojít. Slabé a v současných podmínkách neodolné populace musí v přírodě vystřídat takové, které jsou v ní schopny obstát.“

• Chcete říci, že dnešní smrkové populace zmizí?

„Je obecně známo, že každá přírodní katastrofa je nástrojem změn, které přinesou vznik nové přírody, mnohem dokonalejší. Právě taková změna je tedy nejrychlejším řešením. Čím intenzivněji budeme bránit dnešní smrk, tím déle bude probíhat jeho agonie a tím dražší bude naše snaha po jeho udržení v přírodě. Proč bychom ale v národním parku neměli dát takovým jevům zcela volný průchod?“

• V čem se podle vás mýlí vaši protivníci?

„Z hlediska dodržování naučených zásad hospodaření a platných zákonů nemohou postupovat jinak, protože chybí příslušný zákon o národním parku. Sotva lze od nich proto požadovat, aby uznali, že systém samofungování přírody je prioritní a nelze mu vzdorovat tradičními lesnickými způsoby.“

• Pokud vám správně rozumím, domníváte se, že ponechání porostů napadených lýkožroutem v národním parku by pro přírodu a v konečném efektu vlastně i pro člověka bylo nejrychlejším a nejlepším řešením...

„To se nedomnívám, to tvrdím. Nejcennější hmotou v národním parku je hnijící dřevo, a to takové, které alespoň v počátečním období chrání mladou generaci – tedy neporažené, byť napadené a mrtvé stromy. V jejich krytu ty mladé a v nových podmínkách životaschopnější začnou růst prakticky okamžitě a budou mnohem vitálnější. Proto ten, kdo dnes napadené stromy těží a odváží je za obrovské devastace přírody mimo území, si počíná podle zákona o hospodářském lese, nikoli o národním parku. Je už jedno, činí-li tak z nevědomosti, či lhostejnosti k argumentům protivníků. Bohužel ekonomické klima u nás není prosazení myšlenek původních zakladatelů parku nakloněno. Veřejné mínění není dostatečně informováno a vnímá zatím jiné problémy, které považuje za důležitější.“

• Jak tedy hodnotíte perspektivy Národního parku Šumava?

„Především nelze předstírat, že máme národní park a chovat se v něm jako v běžném hospodářském lese. Na druhé straně vidím objektivní tlaky od vlády, respektive jejích prvního muže, který ekonomiku vnímá jako prioritní a taková je proto i celková hospodářská atmosféra. Ta nutí vedení parku, aby postupovalo tak, jak činí, a nelze mu přitom upírat, že by se nevypořádalo s některými problémy z minulosti. Vytváření tlaků na jeho odvolání by ale nevedlo k pozitivnímu výsledku. Bez chybějícího zákona o národním parku, který by závazně ukládal respektovat mezinárodní pravidla pro jeho fungování, nikdo takový pohled neprosadí. Pak by ovšem nezbylo než časem říct, že na Šumavě skutečný národní park nemáme.“