Obrana starostů šumavských obcí

Obrana starostů šumavských obcí
Author	Tomáš Jirsa
Date	2007-02-20
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Můj názor

Debata o tom, jak postupovat s asanaci větrné kalamity na Šumavě, plni stranky novin a casopisu. Svobodna diskuse, která formuje názor veřejnosti, je velmi cenna a považuji ji za jeden z nejdůležitejsich aspektu demokraticke společnosti. A i když s nimi hluboce nesouhlasim, respektuji, že svá stanoviska v novinach publikuji i ekologiste z nevládních organizaci, kteří navrhuji větrnou kalamitu na Šumavě nežpracovávat.

S cim však nemohu souhlasit, je, že ochranáři z nevládních organizaci osocuji šumavské starosty, že „haji zájmy vlivne těžařské lobby“ (Deník 15. Února). Pozadavek na zpracování kalamity zaslali ministerstvu životního prostředí nejen šumavští starostové, ale také představitele Jihočeského kraje a poslanci i senátoři. Existuji totiž stovky ucebnic a vědeckých publikaci o působení kůrovce a nebezpečných důsledcích jeho přemnožení. Na druhé straně existuji teorie nevládních organizaci, jejichž clenove však za svá prani nenesou sebemensi zodpovědnost.

Jaky uzitek mohou mít šumavští starostové, politici či odborna veřejnost z těžby dřeva po kalamitě? Kolik korun vydela starosta nebo obec na tom, že se těží padlé dřevo v národním parku? Jak je zainteresovan starosta na těžbě? Jedine stát a Správa Národního parku Šumava jako prispevkova organizace mohou vydelávat na prodeji dřeva z lesu postižených větrnou kalamitou. Ostatne, podivame- li se na rozpočet správy parku, prijmy za prodane dřevo tvoří vyznamnou část provoznich nakladu NPŠ. Správa parku navíc získala na zpracování kalamity finance (90 milionu) ze státního rozpočtu. Starostové také nikdy neprotestovali proti tomu, aby se část dřeva po kalamitě ponechala na místě.

Ministr životního prostředí Martin Bursík na nedavne tiskove konferenci řekl, že smíšené lesy lépe odolávají silnemu větru, a šumavským starostům jako by mluvil z duse. Starostové přece již řadu let obhajuji nežbytnou obmenu smrkových monokultur za buky a jedle tam, kde je to možné. Ale ti, kteří chtějí bezhlave rozsirovat bezzásahové zóny v ciste smrkových lesích, neslysi, nevidi a prekrucuji fakta.

Ve skutečnosti je to tak, že změně dřevinné skladby brání. Vědci, lesníci i ekologové se shodují v tom, že pokud budou smrkové lesy zahrnuty do bezzásahového území bez předchozi úpravy dřevinné skladby, tak zde potřebný smiseny les nevznikne.

Stejne tak je nezbytne, aby současna kalamita byla zpracovana tak, aby se Šumava opět nepotýkála několik desetiletí s premnozeným kůrovcem. To, zda odkornene dříví, že které ho již nemůže kůrovec vyletnout, zůstane ležet v lese či bude vyuzito, je již jina otázka, o které ale nerozhoduji šumavští starostové.

Tomáš Jirsa, Autor je senátorem za ODS - jižní část Šumavy