Odpověď na článek Vladimíra Justa v Literárních novinách č.35/99

Odpověď na článek Vladimíra Justa v Literárních novinách č.35/99
Author	Zdeněk Kantořík
Date	1999-09-14
Source	TZ NPŠ
Genre	tisk
Respondent

Vážený čtenáři,

vzhledem k tomu, že zástupce šéfredaktora Literárních novin Jakub Patočka odmítl otisknout odpověď na článek Vladimíra Justa, který vyšel v čísle 35/99, zveřejňujeme reakci tiskového mluvčího Správy NP a CHKO Šumava touto cestou.

O pozdním negativismu v raném kapitalismu (ale taky o kůrovci na Šumavě)

Ve snu by mě nenapadlo, že se někdy budu se svými slovy cpát tam, kam nepatřím. Mezi literáty. Osud a PhDr. Vladimír Just, CSc. chtěli jinak. Moje omluva tedy směřuje tradičním čtenářům tohoto listu, kteří v Literárních novinách čekají polemiky poněkud odlišného typu. Nicméně v článku z č. 35/99 Literárních novin nazvaném „O novinářské službě a novinářské posluze„ a zveřejněném z části dokonce na první straně, se výše zmíněný autor pustil do tak zvláštních myšlenkových konstrukcí, že považuji za nutné alespoň stručně reagovat.

Údělem tiskového mluvčího je poskytovat informace. Kromě běžného telefonního kontaktu s novináři vydávají mluvčí pravidelně nebo ad hoc tiskové zprávy, k důležitějším událostem pak připraví i tiskové konference. Taková je rozšířená praxe (nejen na Šumavě a nejen v Čechách). Už z mezititulků Justova článku „publicistika jako posluha“, resp. „publicistika jako absence kritiky“, resp. „publicistika jako cenzura“ je zřejmé, že autor nehodlá respektovat základní rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistikou. Mezi pokud možno objektivní, vyváženou informací (kterou se novináři snaží tu s větším, tu s menším úspěchem recipientům sdělit) a mezi publicistikou, která pisateli umožňuje pustit klávesnici na špacír. Zatímco novinář se bez základních (a ověřených) informací při své práci neobejde a dokonce ve většině případů cituje svůj zdroj (např. tiskového mluvčího), publicista jako by je dle dr. Justa, CSc. k práci nepotřeboval. Fakt, že panu Justovi množství zcela základních informací o NP Šumava evidentně chybí, však ještě nezakládá automatický nárok na psaní polopravd. Tím spíš, když ve zmíněném článku napadá novináře – zpravodaje, kteří se snaží získat informaci co nejpřesnější a přitom právě pro svůj deník originální. Proto je, pane doktore, u dobrých a ještě lepších novinářů zvykem po každé tiskové konferenci oslovit její aktéry přímo. U novinářů z elektronických médií je to dokonce úzus. A netýká se to jen Šumavy, jděte se někdy podívat na nějakou tiskovou konferenci. Možná pochopíte. Že by mně nebo řediteli správy parku někdo ukazoval svůj notes, či dokonce že bych „dodával novinové titulky na klíč“ je absurdní. Na tiskové konference nezvu novináře jmenovitě, pozvánky zasílám na redakční faxy – nechť si redakce určí, kdo přijede. Stěžujete si rovněž na fakt, že u většiny novinářů referujících o kauze nenaleznete ani zrnko vlastního úsudku. Pane doktore, kdyby tomu tak bylo, pak by objektivní zpravodajství přestalo existovat. Údělem zpravodajství je informovat, nikoliv fabulovat. Zkuste si někdy zpravodajství jako elév.

Barvitost publicistického textu je pro čtenáře jistě skvělá, sklouzne-li k laciným fantaziím spojeným s pozdním negativismem v raném kapitalismu, jehož je pan PhDr. Just CSc. Čelním českým představitelem, o barvě se nedá hovořit. Černobílé vidění (s převládající černou) je stejně zavádějící jak v publicistice, tak i v ochraně přírody. Složitý ekologický problém na Šumavě, o jehož řešení se přou i přední odborníci (pozn. aut. – zatímco pan doktor vytrvale uvádí renomované vědce, kteří se postavili proti zásahům v I. zónách NP Šumava, mohl bych jmenovat minimálně stejnou řadu jiných renomovaných vědců, kteří jsou pro zásahy). Na rozdíl od vědců a nezávislých ekologů však státní správa nese odpovědnost a musí rozhodnout. Její rozhodnutí vyvolá polemiku v každém případě. V situaci, kdy v bývalé státní přírodní rezervaci na Trojmezné je více než 20% souší a gradace kůrovce ohrožuje přes půl milionu smrků v celé oblasti, by nečinnost správy označili jiní kritici za trestuhodnou. Kůrovcem napadené stromy se v tomto „pralese“ porážely ještě v osmdesátých letech. I správě parku jde o ochranu přírody.

Diferencovaný zásah v člověkem pozměněných porostech má jediný cíl: zpomalit rychlost neodvratného rozpadu ekosystému. Všechno dříví zůstává po asanaci v I. zónách ležet na místě. Samozřejmě, že lidskou chybu nelze při zásahu vyloučit. Lesní dělníci nejsou neomylní, stejně jako nejsou neomylní publicisté. Omylem poražená souše zůstává na místě k zetlení – přirozenou cestou by padla o několik let později. Zjistí-li lesník v 2. zónách parku ojediněle souši na skládce – má od vedení správy pokyn vrátit ji zpět do lesa (už se stalo). Sebelepší systém není bez chyb. Mýlí se i sebelepší publicista.

Správa parku není ekonomicky závislá na těžbách, v parku se netěží dřevo pro peníze, těžby se neplánují, v hrubých obrysech se dají pouze odhadovat. Pokud se prodává, pak z více než 90% tuzemským odběratelům. Peníze utržené za dřevo z nahodilých těžeb se vracejí zpátky na Šumavu a společně se státními dotacemi a také prostředky např. od nadací se investují do lesa (ročně sázíme přes milion sazenic, z toho téměř polovinu listnatých stromů), do infrastruktury pro turisty (např. 11 moderních informačních středisek), do oprav cest, do revitalizace rašelinišť, budování rybích přechodů atd. Kůrovec se v tak masivním přemnožení dá v II. zónách zastavovat bohužel jen za cenu holin. Mohou vznikat za uschlým lesem na Modravě, mohou vznikat i v Národním parku Bavorský les. Nikdo z toho radost nemá. Jde jen o to, kam si člověk položí hranici a proti broukovi zasáhne. Přes společné (a krásné) přírodní území s bavorskými sousedy jsou demografické, geografické a přiznejme si, že i politické podmínky v sousedních zemích natolik rozdílné, že lišit se musí i rozhodnutí parkových správ. V obou přístupech ale stále jde o ochranu přírody a postupné přibližování porostů jejich samoregulaci. Zázraky se nedějí, přes noc se po staletí člověkem využívaná Šumava nedá změnit v prales.

K postupu redakce Zemských novin při krácení článku Justova kamaráda se nemíním vyjadřovat, věcně však odmítám nesmyslná tvrzení typu, že by „článek o NP cenzuroval sám ředitel“, že by „technik parku dal dřevorubcům pokyn, aby káceli, i když je u stromu člověk“ apod.

Dr. Just, CSc. svým negativním životním pohledem na celý svět (který mu rozhodně nezávidím) napadá cokoli a kohokoli. Má-li svá černá tvrzení podložena v jiných oborech lidské činnosti, nevím. V případě Národního parku Šumava pravdu nepíše.

Srdečně zdraví

Zdeněk Kantořík

tiskový mluvčí

Správy NP a CHKO Šumava