Oslabený les se nevyléčí sám, tvrdí šéf šumavského národního parku

Oslabený les se nevyléčí sám, tvrdí šéf šumavského národního parku
Author	Vlaďka Hradská
Date	1997/03/15
Source	Zemské noviny
Genre	tisk
Respondent	Ivan Žlábek

Rozsah kůrovcové kalamity vedl i v Bavorsku ke změně názoru

Zatímco souboj mezi zastánci přirozeného lesa a vedením Národního parku Šumava neustává, kůrovec si v šumavských lesních porostech libuje stále více. Nezastavil ho ani loňský nejrozsáhlejší zásah lesáků v šestileté historii parku, při kterém vytěžili 177 tisíc krychlových metrů napadeného dřeva. Přes optimistické výhledy před několika měsíci se ukazuje, že kůrovcová kalamita dosáhne i letos obrovských rozměrů a lesákům nezbývá, než dál bojovat. O dalších opatřeních v boji proti hmyzímu škůdci v chráněné oblasti hovoříme s ředitelem Správy Národního parku Šumava ing. Ivanem ŽLÁBKEM.

• Prognózy počítaly s tím, že letos kůrovec napadne o polovinu stromů méně než v roce 1996. Skutečnost je však jiná. Můžete to vysvětlit?

"Rok od roku označují naši zaměstnanci postižené stromy určené k těžbě. Pokud je strom ještě zelený a kůrovec jej napadl v koruně, není v silách pracovníků to poznat. Z jednoho takového stromu se pak přezimující škůdce rozletí nejméně na pět dalších smrků v okolí. Tyto stromy se snažíme důsledně vyhledávat a asanovat. Lesáci jezdili celou zimu na lyžích a označovali další, které ještě na podzim žádné známky napadení nevykazovaly."

• Jako zastánce aktivní likvidace kůrovce se dostáváte do rozporu s ekologickými aktivitami a některými odborníky, kteří volají po co nejmenším zásahu člověka do ekosystému. Je skutečně pro vás samoregulace nepřijatelná?

"Výskyt kůrovce jsme si na Šumavě zmapovali podle zón. V první z nich o rozloze téměř devíti tisíc hektarů nezasahujeme proti škůdci vůbec, stejně tak při hranicích s Bavorskem (1300 ha). Druhá zóna je tvořena z kulturních lesů v různé míře ovlivněných člověkem. Právě v Bavorsku si již dříve zvolili cestu samoregulace a přesto nyní hodlají v oblasti zamýšleného rozšíření parku zasahovat, i když bez použití chemie a odvozu dřeva. Utvrzuje mne to v názoru, že jsme nepochybili. Autoregulační síla proti kůrovci je velká a les se může bránit sám. U oslabených porostů je však sebeobrana ekosystému menší a na ni pak musí navázat člověk. Nejúčinnější je právě odstranění napadeného dřeva. Zastávám názor, že ideální by při likvidaci kůrovce bylo překlenout blížící se katastrofu v ekosystému a pozvolna se dobrat pasivního stavu s vyloučením lidských zásahů."

• Přes tak velký kolos, jakým Národní park Šumava bezesporu je, se ročně převalí stamiliony korun. Nabízí se otázka, kolik se v tom množství může ztratit nenapadeného, kvalitního materiálu?

"Denně vyznačujeme stovky stromů, při takovém počtu se může stát, že se pokácí i zdravé smrky. Domnívám se však, že to číslo nedosahuje ani pěti procent, stejnou rezervu musím přiřadit dělnické nekázni. Veškeré naše získané prostředky jdou zpátky do parku na asanace cest, zalesňování, sazenice, přepravu dříví nebo slouží k rozvoji služeb turistů. Podle posledních propočtů nás jen v loňském roce stála péče o lesy 223 miliony korun."

• Hlubokými erozemi v lesích jste proti sobě popudili návštěvníky národního parku. Je tento způsob odvozu dřeva skutečně nezbytný?

"Škody v národním parku způsobené mechanizací mě strašně pálí. Od června do srpna začne vylétávat první dovyvinutá generace brouka a zakládá druhou. Během tohoto období musíme zpracovat co nejvíce dřeva. Nemáme však dostatek vlastních prostředků, proto dříve u nás dostal práci každý, kdo se přihlásil. Letos však dojde ke zlomu v technologii. V těchto dnech dokončujeme celoplošný projekt boje proti kůrovci. Rozhodli jsme se 62 procent biomasy z poražených stromů ponechat na místě. Navíc si již můžeme vybírat z firem po celé republice a vyhlásit výběrová řízení. Počítáme se třemi desítkami koní, šetrnější mechanizací, vrtulníkem a poprvé zkusíme i balon. Pokud jde o rozježděné koleje na přibližovacích linkách, zrenovovali jsme jich 180 kilometrů tak, že by se do dvou let vše mělo vrátit do původního stavu."

• Letos vyzkoušíte převoz dřeva balonem naplněným heliem, který by mohl v případě úspěchu nahradit nákladné a hlučné vrtulníky. Ještě před vlastním ověřením se začaly ozývat první odpůrci tohoto projektu. Jak na něj nahlížíte vy?

"Použití balonu si sebou přináší spoustu technických neznámých. Obávám se však, že desetileté řádění kůrovce přivedlo Šumavu do situace, kdy hoří. Nejsem si jistý, že právě to je ta správná kapalina k hašení. Balon bude ukotven třemi lany, naváděn ze satelitu a řízen počítačem. Kdyby to skutečně fungovalo, jsme v Evropě nedostižní. Je to tak převratné, že to zní jako pohádka. A v ní je spousta věcí k nevíře."

PROBLÉM S KŮROVCEM na Šumavě je tak rozsáhlý, že nikdo neví, jak dopadne. Podle ředitele Správy Národního parku Šumava Ivana Žlábka nemůžou postiženou krajinu balony spasit.