Péče o les v Národním parku Šumava

Péče o les v Národním parku Šumava
Author	Zdeněk Kantořík
Date	06.1999
Source	TZ NPŠ
Genre	tisk
Respondent

Hlavní pozornost v ochraně přírody v největším národním parku na území České republiky patří zejména péči o šumavské lesy, pokrývající 81 % (55.600 ha) z jeho celkové rozlohy.

Dlouhodobým cílem Správy je nastolit postupně v naprosté většině lesních ekosystémů bezzásahový režim. Vzhledem ke změnám, které v lesích (šumavské nevyjímaje) v průběhu staletí způsobil hospodářským využíváním člověk, je nezbytné lesní ekosystémy na bezzásahovost nejprve připravit. Současné lesní porosty byly v minulosti zakládány jako hospodářské. Jejich posláním bylo „vyprodukovat“ co nejvíce kvalitního dřeva, při nejnižších nákladech na jeho „výrobu“. Tato koncepce nebyla svévolí lesáků; tak zněla „společenská objednávka“. Popsanému zadání, které má kořeny v 18. a 19. století, odpovídá výstavba naprosté většiny současných lesů. V mnohém tyto porosty připomínají obilné lány. Jsou monokulturní, tvořené převážně naší nejvýnosnější dřevinou – smrkem. Mají nepřirozeně vysoké „zásoby“ dřeva – sama tato skutečnost značně zvyšuje riziko větrných či kůrovcových pohrom. Uvedený stav není příznivý pro rozvoj přirozené obnovy lesa. Kromě nedostatku světla omezujícího zdárný vývoj přirozené obnovy v hustě zapojených porostech, decimovala v minulosti přirozenou obnovu zvěř. Nesmírně důležité přimíšené dřeviny se nemohou v monokulturách úspěšně obnovit, protože nemají z čeho, neboť „mateřský“ porost je tvořen výhradně nebo převážně smrkem.

Ačkoli Šumava patří mezi nejzachovalejší lesní komplexy Evropy a její význam pro kvalitu životního prostředí v tomto regionu je nevyčíslitelný, jsou i její lesy předchozí lidskou činností silně poznamenány. Po přechodnou dobu, během níž bude probíhat změna struktury shora popsaných pozměněných porostů, se určitému rozsahu těžeb nelze vyhnout. Tyto zásahy by ale zásadně neměly vést ke vzniku holin. Pokud v současnosti v NP Šumava ke vzniku holin dochází, je to důsledek soustředěného žíru kůrovce. Jeho šíření je třeba lokalizovat, aby nezasáhl další dosud zdravé komplexy lesa. Aktivity Parku se soustřeďují na co nejrychlejší zvládnutí kalamity, a tím na zamezení vzniku dalších holin.

Pro lesy v NPŠ, stejně jako pro všechny lesy v ČR, je lesními hospodářskými plány ze zákona (lesního) stanoven nepřekročitelný limit těžeb. V národním parku jsou v tomto limitu zohledněna kritéria postupného přechodu k bezzásahovosti a ponechání podstatného podílu z objemu dřeva v současných porostech samovolnému rozpadu. Maximální celková výše těžeb tak v NPŠ nedosahuje ani poloviny celkového průměrného přírůstu. Nepříjemnou skutečností je, že současná kůrovcová kalamita z tohoto limitu odčerpává na asanační těžby značný objem dřeva, čímž zužuje prostor pro nezbytnou strukturaci porostů.

Ukončení kůrovcové kalamity, o které Správa NPŠ usiluje, neznamená proto ukončení těžeb. Znamená však zásadní změnu jejich charakteru, zejména ukončení vzniku holin se všemi jejich nepříznivými důsledky.

Už loňský rok potvrdil skutečnost opravňující k mírnému optimismu, že kůrovec je v II. zónách ochrany přírody, kde se provádí důsledná asanace napadených stromů, na ústupu. Výmluvně to dokládá přehled asanačních těžeb v posledních třech letech.

1996, 1997, 1998

Těžba, kůrovec 171710, 94710, 58980

Lapáky 15290, 20290, 15040

Lapače 4561, 6526, 5690

Těžba, vítr 28570, 37830, 45320

Přibližování vrtulníkem 11500, 24270, 12500

Zalesňování 309, 757, 660

Mnohem vážnější je ale situace v porostech bezzásahového území a 1. zón ochrany přírody. O řešení jednalo v prosinci 1998 rozšířené jednání vědecké rady NP Šumava. Tento poradní orgán ředitele Správy NP a CHKO Šumava, který se problematikou zdravotního stavu lesa v 1. zónách ochrany přírody NP Šumava zabývá dlouhodobě, dospěl k závěru, že je potřeba přijmout diferencovaný přístup k jednotlivým lokalitám a podle skutečného stavu lesních ekosystémů a jejich hrozícímu rozpadu zvolit i způsoby možné asanace. Důležité je přitom zejména časové hledisko. Zatímco loňské jarní zasedání vědecké rady doporučovalo ještě šetrné nedestruktivní způsoby zásahu (tlumení kůrovce feromonovými lapači a eventuelně dovezenými lapáky), prosincové jednání, které se podrobně seznámilo s vývojem v posledním období, doporučilo v některých lokalitách už možnost asanace kůrovcem napadených stromů kácením, oloupáním kůry a ponechání veškeré dřevní hmoty na místě. Cílem je zpomalit v některých lokalitách až neuvěřitelně rychlý rozpad ekosystému.

Odborné diskuse pak pokračovaly v letošním roce na různých úrovních, včetně nezávislého odborného grémia ustaveného ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem. Do diskusí se zapojila řada předních odborníků vyjadřující velmi široké názorové spektrum – od přísné bezzásahovosti (Hnutí Duha, Entomologický ústav ČAV) až po razantní zásah proti škůdci (většina odborné lesnické veřejnosti).

V polovině dubna se k diferencovanému přístupu a závěrům vědecké rady parku přiklonil ve svém postoji i ministr životního prostředí. Řešení vychází v rozdělení 1. zón na tři skupiny: A – bezzásahová, stabilní bez vážných rizik, B – labilní riziková s doporučeným tlumením kůrovce asanací (kácením a oloupáním stromů) a C – asanací už neřešitelná, vůči kůrovci bezzásahu. Případný zásah se tedy týká jen takových ploch, kde může rozpad výrazně zpomalit poražení často jen několika stromů. Uvědomíme-li si, že těchto několik „obětovaných“ smrků může pro příští období zachránit stovky jiných, zdá se na první pohled laikovi řešení evidentní. Druhý pohled už tak příjemný není. První zóny, ve kterých se návštěvník může pohybovat jen po vyznačených cestách a strážcem ochrany přírody je kárán i za utrženou borůvku, jsou z veřejnopolitického hlediska samozřejmě nesmírně citlivou záležitostí a v médiích je to v posledních týdnech u kauzy „kůrovce na Šumavě“ rozhodně znát. Jak je v našich krajích zvykem, je-li nějaký problém nejednoznačný i pro odborníky, bere ho ta či ona strana v médiích jako„osudový, historický, katastrofický, zničující atd.“. A jak je u nás rovněž zvykem, rad a kritiků je mnoho, konstruktivních nabídek a komunikativních lidí pramálo Hysterie, nenávist, lidská zloba. Udělej, co udělej, stejně je to špatně. Uvidíš, jak budeš v novinách rozmáznut. …Tohle Ti neprojde… A odpovědná osoba to slízne v každém případě. Z jedné či druhé strany. Nečekejte happy end. Žádný se nekoná. O to větší smutek z toho padá na všechny, kdo mají Šumavu rádi a nejsou k ní lhostejní. Protože Šumava si happy end zaslouží. Dočká se ho?

Zdeněk Kantořík, tiskový mluvčí Správy NP a CHKO Šumava