Příběh kůrovce a mluvící veverky pokračuje

Příběh kůrovce a mluvící veverky pokračuje
Author	Zbyněk Fiala
Date	2009-05-22
Source	literarky.cz
Genre	internet
Respondent

Vědci jsou pobouřeni návrhy na zrušení bezzásahových zón. Bojovníci s kůrovcem na Šumavě evidentně nevystačí s tlampači v podobě mluvící veverky, jak se o tom zmínila Zdeňka Jelenová v příspěvku v LtN 19/2009 na straně 3. Z nebe sestoupil bývalý předseda vlády Miloš Zeman, když kroužil nad Šumavským národním parkem v helikoptéře, a navrhl park prostě zrušit. Experimenty v bezzásahových zónách, kde usychají smrčiny po kůrovci, považuje za nezodpovědné a vedení parku za zločinné. Profesionální přírodovědci reagovali pobouřeně. „Většina vědecké obce podporuje bezzásahový režim v části NP Šumava, protože mnoho vědeckých prací z posledních let potvrzuje, že les na Šumavě je schopen samovolné regenerace, přirozeně se obnovuje a je zárukou vytvoření alespoň malého ostrůvku přirozených lesů ve střední Evropě,“ prohlašuje třicet předních odborníků, kteří se problému dlouhodobě věnují.

Nový ministr životního prostředí se pokusil zareagovat přátelsky. „Rád panu Zemanovi a dalším osobně ukážu, jak úspěšně přirozená obnova v horských smrčinách probíhá. Z letadla ani vrtulníku to pochopitelně vidět není,“ nabízí Ladislav Miko. Pohled zdola poskytli také čtenáři Literárek, kteří nám poslali odezvu na zmíněný příspěvek Zdeňky Jelenové. František Řezáč však poukazuje na to, že ti, kdo „bojují proti kůrovci“, mají výhodu většího přístupu do médií, kde mohou lhát. „Protože kdo navštíví určité partie lesa a není padlý na hlavu, musí tu přirozenou obnovu vidět, a to už i u nás, nejen na bavorské straně pod Roklanem. Je třeba jen uvěřit, překonat šok z mrtvého lesa a trpělivě čekat.“ Popisuje, jak vodí skupiny turistů a daří se je přesvědčovat na místě. „Sklářský vrch, Polom, Plesná Hora a jinde – naskýtají se nám úžasné nové panoramatické rozhledy, ale já se vsadil se skeptiky, že v roce 2012 už to panorama nebude, budou tam krásné zdravé stromy a já vyhraju láhev rumu. Ale i kdyby ne, znova uvidíme, jak nám Šumava roste.“

Také dalšího čtenáře, který nám napsal, vysloužilého lékaře MUDr. Josefa Žána z Rokycan, lze považovat za znalce našich jižních hor. Střední část Šumavy navštěvuje už šedesát let a všímá si, jak se za ten čas změnila. Píše, jak někdejší bezlesí Hrádků jižně od Srní je dnes porostlé lesem. Zmizely holé pláně zarostlé brusinčím. V Hrádeckém potoce ubyli pstruzi. A nejenom to, stačí si vyjít ještě jižněji na Březník a turista se zarazí. Spatří les, který vypadá jako mrtvý. Není mrtvý. Šumava je k citlivému poutníkovi stále milostiplná. „Byl jsem se nedávno podívat na radnici našeho města, kde instalovali fotografickou výstavu Zachraňme Šumavu,“ uvádí dál dr. Žán. Obrázky „devastace“ šumavské přírody kůrovcovou kalamitou jsou vlastně nepravdivé. Cíl Svazu obcí Národního parku Šumava je zřejmý: Šumavu zachráníme, když v ní budeme hospodařit my. Závěr dr. Žána: „Není mravné, je-li hlavní pohnutkou všech sporů kolem Národního parku Šumava snaha po zisku. (...) Příroda nám stále ukazuje, že má navrch. Šumavu chraňme, nechtějme ji zachránit.“