Příkladem by mohla být osada Bučina

Příkladem by mohla být osada Bučina
Author	Robert Malota
Date	2001
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Šumava – Probudit k životu některé z desítek zaniklých šumavských osad doporučují autoři návrhu plánu velkého územního celku Prachaticko, který nedávno představili při veřejném projednávání. „Myslím, že je to možné za předpokladu, že se bude stavět na základech někdejších domů a že zachováme původní ráz těchto objektů,“ tvrdí jeden ze členů zpracovatelského týmu Jiří Brůha z českobudějovické projekční kanceláře. Modelovým příkladem takového oživení by podle Brůhy mohla být bývalá osada Bučina, která je vzdálena asi sedm kilometrů od Kvildy a leží v těsné blízkosti turistického přechodu s Německem. Ještě před druhou světovou válkou tady žily čtyři stovky lidí, převážně Němců. Turista, který doputoval až sem, našel uprostřed šumavských hvozdů několik penzionů, horský hotel, hostinec, školu i pekařství s obchodem. V padesátých letech, tedy po odsunu sudetských Němců, vyprázdněná vesnice postupně zanikla, když zbytky kdysi hezkých domů rozstříleli příslušníci Československé lidové armády. Dnes na Bučině – jako vzpomínka na pohnutou dobu – zůstala pouze ruina takzvané Pešlovy chaty a zbytky základů po několika dalších domech. „Současná existence hraničního přechodu a souhlas Správy Národního parku Šumava s rekonstrukcí bývalé Pešlovy chaty pro rekreační účely naznačuje, že není možné dívat se na toto území jako na nedotknutelnou oblast. Zpočátku proto doporučujeme obnovit dva až tři objekty, které lze vystavět na základech původních domů. Sloužily by například jako celnice, stanice hraniční policie, občerstvení pro turisty a podobně,“ upřesnil architekt Brůha, který míní, že postupně oživovaná osada Bučina tak může plnit symbolickou roli jakési hraniční hlásky. Částečnou obnovu Bučiny podporuje i Jiří Frydlewicz, starosta Kvildy, do jejíhož katastru Bučina patří. „Pokud má Pešlova chata opět začít fungovat jako horský hotel, bude potřebovat určité zázemí. Domníváme se proto, že bude dobře, když se na Bučinu vrátí i další objekty,“ řekl starosta. Za velmi problematickou myšlenku však návrh na oživování bývalých osad považuje Správa Národního parku Šumava. „Zákon o ochraně přírody a krajiny obnovu sídel na území národního parku vylučuje. Samozřejmě, těžko lze bránit tomu, aby na hraničním přechodu bylo jakési obslužné zařízení. Otázkou však zůstává jeho vzhled a velikost, aby objekt v krajině nepůsobil násilně,“ uvedl mluvčí vimperské správy národního parku Zdeněk Kantořík. Jak připomněl, oblast bývalé osady Bučina navíc leží v těsném sousedství přírodně nejcennější I. zóny parku. Přesto je českobudějovický architekt Brůha přesvědčen, že obnova zaniklých šumavských obcí nakonec bude úspěšná. „U jedné nebo dvou vesnic by se to mohlo podařit, byť v delším časovém období. Záleží ovšem i na tom, zda bude upraven zákon, který vymezuje pravidla na území národního parku,“ zdůraznil Jiří Brůha.