Příkladná péče, základ zdravého lesa v parku

Příkladná péče, základ zdravého lesa v parku
Author	Alois Pavlíčko
Date	2006-11-03
Source	Prachatický deník
Genre	tisk
Respondent

Změny a novinky

Národní park Šumava

Jedním z celého komplexu provozních předpisů a podkladů pro sledování ekosystémů je i směrnice c. 9/2006 o diferencovaném managementu lesů lesní ekosystémy v NP Šumava totiž určují celkový charakter chráněného území a jak se o národní park Správa s ostatními subjekty bude starat a jak se k němu bude chovat, vše se odráží na vnímání celého regionu. Skutečná rozloha lesů je dle platných hospodářských plánu v NPŠ 57 062 ha, tj. 83,8 procent plochy parku a již z tohoto čísla je patrně, že jde o nejvýznamnější složku co do plochy. Péče o bezlesí je druhou nejvýznamnější složkou i když nedosahuje takovéto výměry (cca 10%), ale podíl na biodiverzitě je zde více než poloviční. Zpět k lesním ekosystémům. Tři čtvrtiny plochy lesů leží ve vegetačním stupni smrkových bučin a bukových smrčin. Pásmo smrčin zaujímá zhruba čtvrtinu plochy. Ve více než 40% původních lesů měl smrk menšinové zastoupení (převládal smrk s jedlí). Na další třetině plochy původních lesů zaujímaly tyto a další přimíšené dřeviny kolem 40% a někdy i více. Pouze v nejvyšších polohách Šumavy, na méně než čtvrtině plochy, převládal smrk.

Kolonizační tlaky na původní pralesní komplex Šumavy trvají již zhruba 600 let. Produkčně orientované hospodaření vzdálilo lesy od přírodního stavu. Druhové, věkové a prostorové složení lesů doznalo a stále doznává velkých změn. Důsledkem toho je snížení druhové diverzity lesních ekosystémů; narušení věkové a prostorové stavby lesa; výrazná fragmentace zbytku přirozených části; narušení vodního režimu a koloběhu živin a energie v lesních ekosystémech; narušení genofondu a existenční ohrožení některých původních druhu či lokálních populaci lesních dřeví. Ekologickou nestabilitu lesních ekosystémů, vyvolanou historickými příčinami, dále prohlubují vlivy současné globální antropické zátěže a globální změny klimatu. Není však třeba předem rezignovat nebo propadat depresi.

Přestože převážná část lesních ekosystémů v Národním parku Šumava je značně pozměněna předchozí lidskou činnosti a vystavena globální antropické zátěží, je vůči lesům mimo území NP relativně zachovalejší. Dává předpoklad postupného návratu lesních ekosystémů Šumavy do podoby přírodě blízké.

Péče o les v Národním parku Šumava se v důsledku odlišného způsobu poslání lesů od hospodaření zaměřeného na produkci dřeva odliší v souladu s letos vydanou směrnici ředitele c. 9/2006, nazvanou Obecně zásady diferencovaného managementu lesů. Na přípravě obsáhlé směrnice se podílela celá řada odborníků. Směrnice zadává zásady ekologické péče o les na území NP Šumava s těmito hlavními zásadami – jsou zcela vyloučeny úmyslně obnovní holosečné těžby; obnovované porosty se nedosycují a od určitě fáze obnovy se dále ponechávají přirozenému rozpadu; v lese se ponechávají nezpracované souše (jako doupné stromy) a významný podíl pokáceného dřeva zůstává v porostech; pionýrské dřeviny jsou předmětem cíleně péče, zejména na kalamitních holinách, v porostech ve stadiu rozpadu a v následně vznikajících mladých porostech; cílová druhová skladba je shodná nebo velmi podobná skladbě přirozeně; v rámci obnovy je ponecháván podstatně větší prostor samovolným sukcesním procesům, omezuje se zalesňování smrkem apod.; při výchově porostů se vylučují schematické zásahy, omezují se podúrovňové zásahy. Těžiště výchovy je zaměřeno na druhovou diverzitu; bylo zastaveno další budování a obnova odvodňovací sítě; používají se podstatně šetrnější technologie, zejména při transportu dřeva.

Nezbývá si jen přát, aby odlišný přístup prošel nejen hlavou, tedy byl pochopen rozumem, ale i srdcem. Reorganizační změny k prvnímu říjnu k tomu dávají předpoklady jak řidiči, tak i personální. Doufejme, že práce v lesních ekosystémech národního parku bude i za řadu let tím nejlepším vysvědčením u další generace k práci svých otců a rodičů.