Případ Šumava

Případ Šumava
Author	Pavel Rotter
Date	2009-09-01
Source	respekt.cz
Genre	internet
Respondent

Pokusím se přispět alespoň malou měrou k všeobecnému ozřejmění ekologických problémů na Šumavě tím, že na tomto místě uvedu některé důležité a ne příliš často zmiňované skutečnosti.

Nestabilitu velké části šumavských lesů, projevující se v současnosti rozsáhlou kůrovcovou kalamitou, zapříčinila špatná struktura těchto lesů v mnoha parametrech. Abychom lépe porozuměli celé situaci, musím připomenout především dvě význačné katastrofy udavší se v průběhu 19. století. Předně od počátku 19. století probíhá v zemích Rakouska proces, který tehdejší pokrokovější lesníci označili jako „mánii borovou a smrkovou". Jednalo se o masivní vysazování borových a smrkových monokultur. K tomuto počínání vedla snaha co nejrychleji zvýšit lesnatost (mnohem nižší než dnes) a tím zajistit dostatečné a stabilní zdroje dřeva. Monokulturní porosty smrku (v případě Šumavy povětšinou vysazované na stanovištích náležejících smíšeným lesům) se v delším časovém horizontu vždy ukazují jako nestabilní. Případ Šumavy měl tuto skutečnost opět dokázat, a to dokonce poměrně brzy. 25 října 1870 se větrná smršť na Šumavě opřela do vetchých monokultur a způsobila rozsáhlé polomy, navíc následovala expanze kůrovce, což vedlo ke kalamitní těžbě, jenž v šumavských lesích dosáhla objemu 6.250.000 m3. Za účelem nápravy vzniklé katastrofální situace se na Šumavu sjeli lesníci ze širokého okolí. Bohužel rovněž sazenice smrku vysazované monokulturně na vzniklých holinách pocházely z rozličných koutů Rakouska-Uherska i Bavorka a v mnoha případech tedy měly pro šumavská stanoviště naprosto nevyhovující vlastnosti. Jeden příklad: sazenice smrku z nižších poloh nemají vhodně uzpůsobený tvar koruny a trpí polomem pod tíhou sněhu. Obecně lze říci, že až letitá selekce na konkrétním stanovišti vede k jedincům tomuto stanovišti uzpůsobeným a to v rámci genetických predispozic daného druhu. Zvolený způsob vypořádání se ze vzniklou situací tedy bohužel připravil půdu pro vznik krizové situace budoucí. Šumavské porosty dnes v drtivé většině nejsou člověkem málo ovlivněnými pralesy, za které je mnozí pokládají a které podléhají současné kalamitě jakoby zcela proti zákonům přírody a volají po rozumném zásahu člověka-šafáře. Neutěšený stav determinovala samotná nevhodná struktura šumavských lesů za vydatného přispění okyselení půdy a několika posledních sušších let (smrk sucho jen těžko snáší). Budiž však zdůrazněno, že smrk do šumavských lesů přirozeně patří. Pokud však usilujeme o les dlouhodobě prosperující, musí jej na většině stanovišť hojně doprovázet i jiné dřeviny především buk, dřívější a oprávněný král našich lesů. Ponechání alespoň části šumavských porostů samovolnému vývoji (jež by mělo být v národním parku samozřejmostí; mělo by se spíše diskutovat o intenzivnějším využití procesů přirozené obnovy i v hospodářských lesích.) povede ke spontánní obnově lesa se všemi jejími výhodami. Díváme-li se na zdecimované šumavské lesy, můžeme si povšimnout, že někteří jedinci smrku přežili a jejich potomstvo dostane do vínku větší rezistenci. I ze semenáčků umírajících stromů budou vyselektovány ty nejodolnější, lépe než jejich rodiče přizpůsobené danému stanovišti. Takto vznikající porosty se rovněž stanou věkově rozrůzněnějšími, navíc do nich začnou pronikat i další dřevinné druhy. To vše povede ke zdravějšímu a méně náchylnému lesu. Za stávající situace je však při samovolné obnově třeba ohlídat zvláště následující faktory: kvůli exportu semen listnáčů by se v rozumné blízkosti postiženého lesa měl nacházet alespoň částečně smíšený porost, dále je nutné zajistit, aby mladé stromečky nelikvidovala zvěř (dnes přemnožená), která s oblibou vyhledává právě mladé listnáče. Přestože samovolná obnova lesa povede v důsledku chyb našich předků přes období, v nichž bude les vyhlížet skutečně žalostně, je třeba se jí přidržet, jelikož umělá řešení, pokud by větší mírou nesimulovala přirozený proces, by mohla zadělat na budoucí problémy. Velké problémy s kůrovcem se objevily a nově objevují i v dalších smrkových monokulturách po celém území ČR (například v Nízkém a Hrubém Jeseníku). Vzhledem k prosychání a degradaci půd v rozsáhlých plochách smrčin lze další polomy a kůrovcové kalamity v těchto porostech během následujících let očekávat v hojné míře, což snad povede k ještě výraznějším změnám v přístupu k lesu ze strany lesních hospodářů.