Před sedmdesáti lety začal stát pečovat o přírodu

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Před sedmdesáti lety začal stát pečovat o přírodu
Author Petr Pokorný
Date 2003-12-30
Source Právo
Genre tisk
Respondent

Životní prostředí a ekologie

Přesně před sedmdesáti lety, na Silvestra 1933, začal stát v rezervacích chránit nejvzácnější části české přírody. Na mapě chráněných území se už tehdy objevilo několik jihočeských lokalit.

Tehdejší československé ministerstvo školství a národní osvěty v poslední prosincový den 1933 vyhlásilo první síť státních přírodních rezervací. Mezi takzvané silvestrovské rezervace, kterých bylo na území dnešní České republiky celkem 108, patří například na jihu Čech Boubínský a Trojmezenský prales – dva z posledních zbytků pralesovitých bučin a smrčin na Šumavě, Žofínský prales v sousedních Novohradských horách, šumavské ledovcové Černé a Čertovo jezero a vzácný smrkový les v sousedství, některá z nejcennějších šumavských rašelinišť – Jezerní slať u Kvildy i Rokytská a Mlynářská slať nedaleko Modravy. „Některé z nich byly už dříve chráněny jako soukromé rezervace, mimo jiné Boubínský a Žofínský prales, nebo náhodně zařazeny k ochraně státem. Ale až v roce 1933 začala vznikat koncepční síť chráněných území, o která stát pečuje,“ řekl v této souvislosti Právu Jaromír Bláha z Hnutí Duha a poznamenal, že většina těchto území je dnes národními přírodními rezervacemi či prvními zónami národních parků. Několik dalších bylo zařazeno mezi národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Některé z nich se staly součástí rozsáhlejších rezervací. „Silvestrovské rezervace jsou v odborných kruzích bezmála legendou. Tehdy vlastně stát začal systematicky pečovat o naši přírodu. Zároveň co jméno, to perla. Seznam silvestrovských rezervací je něco jako přehled klenotů české přírody, posledních zbytků našich pralesů, orchidejových luk, rašelinišť, rybníků s rákosinami a vzácnými druhy ptáků, skalních stepí či jeskyní. Řada z těchto míst je také domovem našich nejvzácnějších druhů včetně jeřába, tetřívka, bukače či vzácných květin. Paradoxem ovšem je, že dodnes jsou některá z těchto území ohrožena, ať už kácením, přehnanou turistikou, spásáním přemnoženou zvěří, kterou tu pěstují myslivci kvůli trofejím, nebo znečištěním z okolních polí,“ zdůraznil Bláha.