Přidej se!, Národní park Šumava
Z sumava-corpus
| Přidej se!, Národní park Šumava | |
|---|---|
| Author | ČT |
| Date | 2009-11-05 |
| Source | ČT |
| Genre | televize |
| Respondent | František Sehnal, Petr Ješátko |
ČT 2, Přidej se!
Moderátor
- Veni, vidi, vici. Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. To jsou slova Césarova poselství. Podle vztahů některých ekologicky bezohledných politiků k péči o Národní park Šumava, by se mohlo zdát, že chtějí Césara napodobit. Jenže César se v tom, co koumal, setsakramentsky vyznal. Dá se to říci i o těch, kteří nyní útočí na správu Národního parku?
Prof. RNDr. František Sehnal, ředitel, Biologické centrum AV ČR
- Každý z nás zná řadu výroků politiků, kteří se všichni cítí povoláni vyjadřovat se k parku, ačkoli jejich ekologické vzdělání je velmi nízké nebo žádné. O co v parku jde? Za prvé jde o to, zachovat kus přírody, abychom mohli pozorovat jevy, které vznikají, ať v důsledku klimatických změn nebo i v důsledku činnosti člověka někde jinde. Ale odrážejí se na území toho parku. Tam, kde sami hospodaříme v zemědělství nebo lesy, které slouží pro dřevo, tam neustále přírodu modifikujeme. My ji podřizujeme našemu přání, ale v tom parku, kde je příroda v té první zóně, ponechána sama sobě, tam se můžeme naučit. Tam můžeme vidět, jak se to vyvíjí. Čili první, řekl bych úplný axiom pro Národní park je, nezasahovat v prvních zónách. Pak jsou určeny další věci, které s tím souvisejí a to je zaprvé ekonomický rozvoj obcí a zadruhé nebezpečí šíření lýkožrouta smrkového. Obojí má svoje opodstatnění, ale na oboje se musíme dívat kriticky a nevidět v tom jenom ten ekonomický bezprostřední zisk, který z toho některým lidem může plynout. Pokud jde o rozvoj obcí, ano. Ale rozumné obce, jako to vidíme všude ve světě, využijí toho, že tam mají chráněné území a národní park. Lákají turisty na možnost vidět tu přírodu ponechanou sami o sobě. Ty méně rozumné, s dovolením, ty se snaží získat peníze např. z toho, že pozemky převedou z nějaké louky na stavební pozemky, pak je rozprodají a samozřejmě získají peníze, ale tu přírodu už nikdy nevrátí tam, kde byla. To je jednou pro vždy. To je změna nevratná a o tom bychom měli všichni hodně přemýšlet. Pokud jde o kůrovce, samozřejmě. Kůrovec tam je, šíří se stejně jako v Německu, Rakousku a všude jinde. S tím nemůžeme moc dělat. Ale co můžeme dělat, můžeme se opravdu snažit aktivně bránit jeho šíření porostů, které jsou hospodářské, může těžit a má těžit člověk tyto pěsti. Teď jde o tu metodiku, jakou to udělat, aby se ten lýkožrout nešířil. Tradiční metoda je odstraňování kůrovcových kol. Když se někde uvidí souš a je tam kůrovec, dobrý lesník jde, souš skácí a udělá to zavčas. Pokud se tohle to zanedbá a čeká se na to, až tam budou moci vjet těžké stroje, aby se jim vyplatilo ty stromy pokácet a dřevo prodat, tak je to špatně. Čili já bych rád zdůraznil tyhle ty 3 aspekty. Zaprvé nedotknutelnost první zóna, zadruhé rozumný přístup obcí k tomu dědictví, které jim dala do vínku příroda, a které jiné obce jim třeba závidějí a zatřetí rozumný přístup k regulaci lýkožrouta smrkového v národním parku i mimo něj.
Moderátor
- V jednom z minulých pořadů jsme se toulali horskými smrčinami šumavského národního parku. Lesní inspektor Petr Ješátko nám dokázal, že bez hluboké znalosti přírodních procesů a bez pečlivého studia ekosystému nelze učinit správní rozhodnutí. Člověk ve snaze pomoci může lesnímu porostu škodit. Dnes se vypravíme do nižších vegetačních stupňů národního parku. I tady je třeba přes veškeré zásahy proti kůrovci přírodní procesy důsledně respektovat. Obnova zdravého stabilního lesa začíná v aklimatizačních školkách, kde se pěstují sazenice těch stromů, které ve smrkových monokulturách chybí. Pletivem chráněné, obalované sazenice buku, jedle, javoru a dalších dřevin prakticky nemají žádný úhyn. Vzniká různověký smíšený porost. Napravují se tak chyby lesního hospodaření za poslední 200 let, kdy se původní lesy měnily na smrkové plantáže. Zdravý les nejsou jen stromy, význam smíšeného porostu, který se správa parku snaží na Šumavě obnovit, je obrovský. S trochou zjednodušení vše lze shrnout do pár vět.
Petr Ješátko, Vrchní lesní inspektor, NP Šumava
- Les jednak nebude napadený v takové míře kůrovcem, nebude rozvracen větrnými kalamitami, prostě proto, že každý ten strom, každá ta dřevina má svoji funkci v tom ekosystému.
Moderátor
- Podmínkou zdravého, fungujícího lesa je různověkost porostu. V nejcennějších částech parku se příroda stará sama. Prastaré stromy obklopuje pestrá paleta dřevin nejrůznějšího stáří včetně právě narozených semenáčků, které čerpají živiny z práchnivějících zbytků věkem či škůdci zhroucených lesních velikánů. Pro moudrého hospodáře studnice poznání.
Petr Ješátko, Vrchní lesní inspektor, NP Šumava
- O rok později po vzniku národního parku první šumavské vedení vlastně odstranilo holoseč jako způsob obnovy lesa v Národním parku Šumava. To byl velký krok i v lesnictví tady v západních Čechách. Protože holoseč vždycky otevírala porosty větrů kůrovci a dneska výsledkem toho je, že porostů starších 80 let je 40 % více etážových. Ukažte mi jinde pozemek nebo soukromé lesy, kde 40 % porostů starších 80 let je více etážových. Díky tomu, že se přestaly dělat holoseče, tak se tedy začali v daleko větší míře uplatňovat stromy a polostinné dřeviny. Podívejte se, co udělá, když člověk vytrvá a nechá porosty vlastnímu vývoji, co to udělá. Tady se třeba podívejte, odrosty jedle, které jsou dneska po stovkách hektarů. Co udělá jedle v zástinu? Vidíte ten přírůstek. A to, co právě potřebujeme, aby se dostalo v dostatečném předstihu před smrky. Vidíte ty malé přírůstky smrku. Podívejte se i na ty další. Ta jedle musí mít dostatečný náskok, proto tady to dělá příroda a jinde to děláme my uměle. Tam tu jedli dosazujeme. Prostě tyhle ty porosty, které tady vznikají, jsou ekologicky stabilní, jsou to porosty, které jsou přírodní lesy tohle, co máme my výhodu jako lesníci v Národním parku Šumava uplatňovat, může málokdo. Tady to znovu vidíme. Podívejte se, ten přírůstek jedle v tom stínu pod mateřským porostem a podívejte se na ten přírůstek smrku. Je vlastně třetinový. V případě, že by to ten lesník chtěl uvolnit, tak v dobré snaze uvolní mateřský porost, odkácí to a v tu ránu smrk docílí třeba u půlmetrového přírůstku, někdy ještě delšího a tu jedli dostane od sebe a udělá vlastně opak toho, co chceme. Tzn., že jedle musí co nejdéle vydržet pod mateřským porostem. Tohle to je cíl Národního parku. Na celé ploše v těch nižších vegetačních stupních, tzn. od 7, 6 vegetačního stupně, tzn. v těch nižších výškách, kde to lze uplatnit tenhle ten způsob hospodaření. Nechat tam vyrůstat jedli přirozeně se zmlazovat, případně ji dosazovat tam, kde chybí, kde zmizela z hlavního mateřského porostu, ale rozhodující je, aby nezmizel ten mateřský porost, který je nad námi, aby zde byl zástin, aby ta jedle se na celé Šumavě mohla zpátky vrátit. Jedná se hlavně dole o Stožecko, že ano? Kde tedy ta jedle po Schwarzenbergách chybí.
Moderátor
- Také tento kus parku je čítankovou ukázkou stability. Různověký porost jedle a smrku v množství víc než hojném doplňuje buk s javorem.
Petr Ješátko, Vrchní lesní inspektor, NP Šumava
- My jsme v 7. vegetačním stupni, kde tedy vidíte smíšené porosty. Lesník ve snaze umožnit růst spodním etážím, se snažil tady pod vedením bývalého náměstka, pomáhal přírodě. Dovedete si představit, když tyhle kostry porostů, tyhle silné jedince někdo pokácí? To je tragédie pro porost, který se okamžitě po větrech rozvrátí. Tyhle stromy byly vyznačeny k těžbě. Vidíte tady tu červenou tečku. Tím byla vlastně narušena celá stabilita porostu. Takhle se v národním parku nedá pečovat o les. To je něco jiného. Tyhle ty porosty jsou starší 120 let a k těm se musíme chovat jinak, než když porosty vychováváme v 60, 50, 70 letech. Bývalý náměstek Heřman, který vlastně pomohl Kyrilovi, tím, že pod jeho vedením se tímhle tím způsobem vyznačovaly porosty, dnes je členem expertní skupiny politiků, kterou jmenovali, aby dohlíželi o les v Národním parku Šumava.
Moderátor
- Následky takové razantního zásahu motorovou pilou jsou výmluvné i pro laika. O pár kroků dál.
Petr Ješátko, Vrchní lesní inspektor, NP Šumava
- Tady vidíte, že nejdříve byly pokáceny kostry porostů, a pak vítr už dodělal zbytek. Pak se tady musí zbytečně uměle zalesňovat. Žádná umělá sadba nemůže nahradit přirozený vývoj. Tam za mnou vidíte vývraty po Kyrilu. Následuje vítr, brouk, vítr, brouk, to co známe z hospodářských lesů. Prostě do národního parku taková péče o les nepatří.
Moderátor
- Tady jsme narazili na kůrovcové kolo. Napadané stromy bylo třeba skácet, oloupat a teď se co nejšetrněji odvážejí z hustého podrostu semenáčů. Brouk je zastaven.
Petr Ješátko, Vrchní lesní inspektor, NP Šumava
- Jsme v bývalém výcvikovém vojenském prostoru. Když se podíváte za nás, tady byla bývalá osada Stodůlky. Celý ten cíp lesa nalevo byl holý, kde louky jsou udržované, že se tam okamžitě vrátil zpátky les. Přesně, jak říkal, už popisoval Klostermann. Co člověk přírodě vzal, les si zpátky vezme. Tady je typický příklad. Takže dneska v dnešní době je na Šumavě nejvíc lesa za posledních 250 let.
Moderátor
- Přirozená obnova tanky zdevastovaných lokalit dokazuje sílu přirozených přírodních procesů a nejen v prvních zónách parku. A tak stále bezvýsledně už v druhém pořadu hledáme Šumavu usychající, mění se v poušť z některých také přátel Šumavy.
Prof.RNDr. František Sehnal, ředitel, Biologické centrum AV ČR
- Nedotknutelnost těch nejvíce chráněných území je platná všude na světě. Od Spojených států až po Indii a Nargor. Já nevím, Ruska až na druhé straně po Nový Zéland a jenom u nás někteří lidé neustále by tedy chtěli aspoň tu trošku přírody, která zůstal jakžtakž nedotknutelná, i tu převálcovat a využít ke svému prospěchu a to je jednak škoda a jednak i trošku hanba.
Moderátor
- Nenasytnost lidská větším je nepřítelem Šumavy než vichřice, kůrovec, chlad a vlhko. Zde ve Slatích a Hvozdech nutný životní zápas. Kromě s živly i bohem dvounohým pomáhajícím prý lesům v zápase s následky katastrof. Josef Váchal 1931.
