Přirozená obnova lesu prospívá (dopis L. Mika M. Zemanovi)

Přirozená obnova lesu prospívá (dopis L. Mika M. Zemanovi)
Author	Ladislav Miko
Date	2009-09-02
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Vážený pane Zemane, oslovil jste mě otevřeným dopisem ve věci kůrovce a Šumavy, odpovím proto stejným způsobem.

Ve vašem dopise uvádíte, že naše koncepce je, že bez zásahového režimu si příroda pomůže sama a že tvrdíme, že když máme NP Šumava, tak žádné po století ověřené metody ochrany lesa nepotřebujeme, necháme přírodu samovývoji a budeme čekat desítky ba stovky let, než opět vznikne skutečný prales. Taková však naše koncepce není. Koncepce je naopak vázaná na velmi strukturovaný přístup k šumavským lesům. V pásmu horských smrčin existuje na Šumavě stále potenciál pro přirozený vývoj, existují i zbytky původních šumavských porostů. Ani velmi kvalifikovaní a schopní lesníci pod vedením pana ředitele Žlábka nedokázali v minulosti v těchto polohách zastavit postup kůrovcové kalamity bez ponechání obrovských ploch jednak stojících souší (přes 1 200 ha), jednak gigantických holin (cca 800 ha). Důvodů je více. Nicméně je faktem, že stále zatím větší část toho, co tak vehementně kritizujete, správa parku převzala od zásahového režimu.

Uplatňují se nové i tradiční metody péče o les S ohledem na poslání parku (ochrana přírodních procesů), kvalitu a přírodní potenciál zdejších porostů a jejich schopnost přirozené regenerace a výsledky předchozího období, kdy se zasahovalo s uvedenými výsledky, byl tady nastaven bezzásahový režim. Tento režim byl ustanoven s vědomím že přírodní procesy mohou vést a mnohdy povedou k postupné nebo náhlé fázi rozpadu lesa, ovšem s následnou přirozenou obnovou (což se v plné míře a dle předpokladů naplňuje, viz bavorský park a dnes už i naše centrální zóny) a v ostatní ploše, kde jsou člověkem nejvíce pozměněné smrkové monokultury, se musí velmi intenzivně lesnicky, způsobem co nejvíce blízkým přírodě, zasahovat. Jak vidíte, naše koncepce není sedět se založenýma rukama a čekat. Na převážné většině plochy lesů se naopak všechny vámi zmíněné a po staletí ověřené, ba i nové a moderní metody péče o les velmi intenzivně uplatňují. Poměr je asi následující: bezzásahový režim je na zhruba 21 % parku (včetně ovšem slatí a rašelinišť, rašelinných smrčin apod.), na dalších asi 9 % je režim přechodový (zasahuje se, ale bez destruktivních metod) a na zbývajících 70 % se uplatňuje standardní a mnohdy velmi intenzivní lesnický management. Ten má mimo jiné zajistit, aby vliv kůrovce na okolí či na majetek nestátních vlastníků byl minimalizován.

I když se těžilo naplno, kalamitu to nezastavilo Nejpodstatnějším a nejčastěji opakovaným argumentem dnešních diskusí je, že na většině území (nebo dokonce na celém území!) dnešního parku je les pozměněn, stejnověký, zejména v důsledku jeho masivní výsadby v minulosti. Je třeba vzít v úvahu, že k ní došlo po obrovské kůrovcové kalamitě kolem roku 1870. Pak následovalo ještě několik kalamit, ovšem už obvykle menších.

Pane Zemane, v roce 1870 ještě nebyl žádný národní park, ani teorie bezzásahovosti, zasahovalo a těžilo se naplno, přesto ony ověřené lesnické metody kalamitu nezastavily.

Obvinil jste mě, ředitele parku a Stranu zelených, ze zodpovědnosti. No, já jsem ministrem tři měsíce a obcím i krajům jsem jako první věc navrhl, abychomom společně dali dohromady vizi, která stav stabilizuje alespoň na 10 let. Přes všechny mediální třenice na tomto návrhu pracuji a třeba se nám všem podaří přejít k věcné diskusi. K ostatním se vyjádřím jen obecně - bezzásahový režim ve vybraných částech parku byl už u jeho zrodu před 20 lety, pak se od něj na chvíli odešlo a zase se uplatňuje už od dob ministra Ambrozka. Kůrovec byl na Šumavě stále a bude i v budoucnosti. Takže obviňovat současné činitele respektive stranu, která do dění zasáhla poslední tři roky, je podle mého poněkud schematické a možná i laciné.

Píšete, že jsem konečně po vaší intervenci vyrazil na Šumavu ze své kanceláře i já. Ta poznámka je jedovatá, ale neodpovídá skutečnosti.

Snažil jsem se zlepšit pověst šumavského parku Byl jsem téměř deset let inspektorem České inspekce životního prostředí a na Šumavu chodil řešit krádeže dřeva, nelegální těžbu a nedodržování ochranného režimu mnohokrát ročně. Pak jsem byl náměstkem ministra a jednal jsem pravidelně s obcemi i krajem, na Šumavě jsem byl mnohokráte. Starostové vám to potvrdí. Projednávali jsme dokument O Šumavě společně, vyjednával jsem opakovaně a velmi detailně s předchozím hejtmanem i zástupci obcí a podnikatelských subjektů tzv. Velkou dohodu o Šumavě. Dokonce i během mé práce v Evropské komisi v Bruselu jsem Šumavu několikrát navštívil, sledoval vývoj, propagoval tento náš klenot v Evropě a snažil se změnit image parku vnímaného jako něco, co nesplňuje parametry národního parku. Od té doby co jsem ministrem a dříve než jste uveřejnil svůj dopis, jsem byl na Šumavě několikrát, třikrát jsem jednal se starosty, jejich zástupci, několikrát jsem se sešel s panem hejtmanem Zimolou (podotýkám, že nejdříve z mé iniciativy) i paní hejtmankou Emmerovou. Opravdu není potřeba vašich obvinění, abych se „papalášsky“ vybral na Šumavu podívat.

Možná také nevíte, že jsem vzděláním zoolog a ekolog, zadával jsem na Šumavě vícero studií a některých z nich jsem sám autorem či spoluautorem. Pravda, nelétám tam vrtulníkem a o mé přítomnosti vždycky noviny nepíšou.

Ale abych se vrátil k šumavským lesům. Tak trochu zpochybňujete přirozenou obnovu v lese. Uvidíte ji sám, pokud chcete zatím drobnější stromky opravdu vidět. Obnova nastává všude, někde dříve a někde později, někde řídce a někde masivně. To je právě základ věkově a prostorově rozrůzněného lesa, který je lepší než stejnověký a všude stejně hustý, podle norem a do dvou let po vytěžení vysázený les. Na bavorské straně mají o dvacet let bezzásahového vývoje více, doporučuji se jít podívat, co les sám umí, opravdu to stojí za to a nepochybuji, že to přesvědčí každého. Nemusíte čekat ani stovky ani tisíce let. Jedna nebo dvě dekády to ale budou. Připomínám, že vysazené sazeničky neporostou o nic rychleji, spíše pomaleji (zejména zase v nejvyšších polohách), protože bez ochrany a živin od odumírající předchozí generace lesa často hynou a musí se opakovaně dosazovat.

Bezzásahová území jsou v celé Evropě Princip bezzásahovosti není naším vynálezem. V Evropě se uplatňuje na řadě míst, včetně míst se smrkovými porosty jako na Šumavě. Deset nebo jedenáct evropských parků nese dokonce certifikát PAN Parks. To je certifikát bezzásahové divočiny na souvislé ploše nejméně 10 tisíc hektarů. Bezzásahové parky nejsou jenom na boreálním severu, jak se říká –jsou i v Itálii, Slovinsku, Polsku, Portugalsku. Všechny německé parky mají z principu zakotvena bezzásahová území, podle stavu parku v různé fázi naplnění (nejdál jsou právě na bavorské straně Šumavy a v NP Berchtesgaden).

Osobně jsem se účastnil několika odborných lesnických konferencí o kůrovci a viděl jsem zkušenosti ze Švýcarska, Polska, Slovenska, Litvy a dalších zemí. Polský institut výzkumu lesa například prezentoval, že v těchto nadmořských výškách byl průběh kůrovcové kalamity stejný, ať se zasahovalo či nikoliv.

Suchý les je blíž přírodě, než vykácené holiny Vedle toho máme výsledky práce ekologů, klimatologů, hydrologů a pedologů či pedobiologů. Tyto práce potvrzují, že situace v lese s usychajícím stromovým patrem ve fázi rozpadu je vždy lepší a blíže původním podmínkám než situace na vytěžené holině.

Zjednodušeně řečeno, vysychající stromy stále ještě zaručují kontinuitu lesního prostředí (byť omezeně), holiny po těžbách už nikoliv, a to ani po dosazení mladých stromků. Existuje prostě celá řada odborných podkladů, které k rozhodnutí o diferencovaném managementu vedly a které jej odborně zaštiťují. Lze namítnout, že ponecháním bezzásahových zón se přenesou kůrovcové holiny níže. Na některých místech tomu tak opravdu bude, tady jsme ale právě v onom méně hodnotném, pozměněném lese, jehož obnova je navíc jednodušší než ve vrcholových partiích.

Navíc, přes katastrofální a v době našeho života bezprecedentní rozměry orkánu Kyrill, zatím vzniklé holiny v zásahových zónách zdaleka nedosahují rozměrů, které jste viděl ve vrcholových částech Šumavy, a které zde vznikly v době masivního zasahování.

(redakčně zkráceno)

Ladislav Miko, ministr životního prostředí