Pandemie či šíření poplašné zprávy?

Pandemie či šíření poplašné zprávy?
Author	Vladimír Just
Date	2009-08-31
Source	Literární noviny
Genre	tisk
Respondent

Poznámky k šumavské hysterii

Kdybych právě neukončil korekturu připravovaného Velkého slovníku floskulí, určitě bych na čelné místo zařadil termín pandemie. Čítankově vyprázdněnou, účelově panikářskou floskulí se tohle nevinné slovo stalo přesně od chvíle, kdy odborným lékařským termínem s přesným vymezením začali v médiích v souvislosti se Šumavou strašit občany jihočeský hejtman Jiří Zimola, plzeňská hejtmanka Milada Emmerová a „expert“ Josef Vovesný, poradce Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (to expert píšu záměrně v uvozovkách, protože zástupce soukromých vlastníků lesa je ve věcech ochrany přírodních procesů, jež jsou smyslem každého národního parku na světě, opravdovým kozlem mezi zahradníky: „expertizy“ podobných lobbyistů, z kterých vychází Zimola, jsou naopak křiklavým příkladem střetu zájmů).

Média mají jiné koně

A média, včetně těch takzvaně seriozních, po léta ignorují fundovaná ochranářská stanoviska desítek přírodovědců, renomovaných profesorů i celých vědeckých rad z akademických ústavů (Botanický ústav, Entomologický ústav, Ústav systémové biologie a ekologie, Ústav půdní biologie, Hydrobiologický ústav, Ústav krajinné ekologie, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a zahradnictví) a vrcholných představitelů fakult řady prestižních univerzit (od Karlovy Univerzity, Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, Jihočeské univerzity, Palackého univerzity, České zemědělské univerzity a její Lesnické a dřevařské fakulty až po Technickou univerzitu ze Zvolena nebo holandskou Univerzitu ve Wageningen). Tam všude tedy sedí, pane Zimolo, paní Emmerová, pane Zemane a pane prezidente, samí hlupáci, zatímco vy jste ti chytří? Místo nesčetných písemných i webových stanovisek a vědecky podložených analýz těchto institucí, které se problémem Šumavy zabývají profesionálně celá desetiletí (a všechny bez rozdílu mluví proti zásahům v jádrových zónách národního parku), dávají média přednost vašim pandemickým nepravdám. Nejnověji například i z pera redaktora soft-pornografického časopisu pro pány, který vychází jako ze zdroje z lobbyistických zjištění bývalého manažera dřevozpracujícího závodu a neobtěžuje se ověřit si ani základní tvrdá data o prokazatelně omlazeném Trojmezenském pralese a o jeho blokádě, k níž před deseti lety nevyzvala žádná Duha, jak píše, ale renomovaní vědci (Ivan Brezina: Šumavský experiment nevyšel, LN 27. 8. 09).

Jak holub na báni?

Druhým lhoucím diletantem, jehož pokrouceným polopravdám média v poslední době ochotně naslouchají, je filmový publicista Radovan Holub. Je opravdu tristní pohled na profesní úpadek kdysi kvalitního publicisty, který po desítky let své názory o Šumavě opíral o fundované názory (významný přírodovědec Karel Kaňák, šéf bavorského parku Karel Sinner). Dnes je Holubovým jediným „seriozním“ zdrojem (Na Šumavě za pět set let, LN 18.8. 09) hádejte kdo? Anonymní, nejmenovaný německý turista na Luzném (1372 n/m), který mu vypravuje pohádky a „přelomovém“ rozhodnutí vedení sousedního parku, které prý přistoupilo k holosečnému kácení proti kůrovci i v jádrových zónách národního parku. A Holub – samozřejmě účelově – opomene zdůraznit, že se jedná výhradně o nově připojené plochy, že jádrová území starého parku (75% území!) jsou už po tři desetiletí v bezzásahovém režimu. Z jeho článku nevyplývá, že se u sousedů koncepčně nic nemění a měnit nebude. A Holubova nedementovaná lež má kupodivu dlouhé nohy, šíří se dál. Z Holubova názorového veletoče se zvedá žaludek. Posuďte sami. Ještě před rokem psal toto: „Orkány Kyrill a Emma přesvědčivě prokázaly, že zasahovat proti kůrovci plošným kácením napadených stromů vede k jedinému – Šumavě bez lesa. Tam, kde se v minulosti s kůrovcem nakládalo tímto způsobem, řádil vítr nejvíce a tam byly také polomy největší.“ Stejné evangelium bezzásahovosti šířil v nesčetných statích z let 1993 – 2003, kdy pracoval jako nezávislý novinář a doporučoval bavorskou cestu. Dnes píše pravý opak. Pod Luzným se prý jen les zmlazuje pomalu v jakýchsi hnízdech, vzniká tu zase jen smrkový, „takže za několik desítek let ho pravděpodobně opět sežere kůrovec...“ (MfD, 25.8.09). Lež jako věž! Mohu doložit čerstvými snímky, že se pár metrů za hranicí pod Luzným les zmlazuje jako do značné míry smíšený, tedy horská smrčina s vydatnou příměsí vtroušeného jeřábu, javoru, blatky a dokonce buku. Blábol o tom, že snad kůrovec u Pramenů Vltavy napadl i klečovou formu borovice, snad ani není třeba komentovat: napadá mě citát z Voskovce a Wericha: „On to dělá částečně z vlastní blbosti a částečně za cizí peníze.“

Pandemie vlastní blbosti?

Je typické, že slůvka pandemie se okamžitě chytla veškerá média, skloňují je ve všech pádech a doprovázejí hrůznými obrázky uschlého horního patra lesa (tvořícího zhruba 2% celkové rozlohy parku, což málokterý z prodavačů šumavské „apokalypsy“ dodá). Senzacechtivá média přitom dávají velmi dobrý pozor, aby hororovou představu o šumavské pandemii nenarušila nezpochybnitelná realita statisíců vzrostlých různověkých a druhově rozrůzněných stromků pod uschlým horním patrem lesa (nevěříte-li, projděte se do Bavorska přes Modrý sloup, z Březníku je to necelých 5 kilometrů), protože toto zmlazení představuje statisíce zelených argumentů pro bezzásahovost. A usvědčují Zimolu, Vovesného, Emmerovou a jejich pandemii v lepším případě z pitomosti, v horším z trestného činu záměrně šířené poplašné zprávy. Stupidita termínu je srovnatelná se stupiditou nejmenovaného zkrachovalé politika – i tohoto „experta“ příznačně citují média daleko častěji než přírodovědce – který se na přelomu března a dubna poprvé v životě vznesl vrtulníkem nad Šumavu a začal čile prodávat šumavskou apokalypsu, aniž si všiml, že vzrostlý zelený podrost v tu dobu zakrývá v hraničním hřebeni až dvoumetrová vrstva sněhu. Na jeho příkladu je vidět, jak konstruktivně ušetřit čtenářům čas, strávený nad nekonečným mlácením prázdné kůrovcové slámy, totiž nad sporem, který dávno rozhodl mezinárodní arbitr. Navrhuji, aby napříště o věci diskutovali pouze ti, kdo „apokalypsu“ a „pandemii“, ve skutečnosti nádherné přírodní divadlo a olbřímí lež o něm, viděli zdola (tak jako poslanec Vítězslav Jandák), nikoli shora (jako Miloš Zeman), tj. pěšky a na vlastní oči.