Po euforii kocovina

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Po euforii kocovina
Author Vladimír Just
Date 2002-11-07
Source Plzeňský deník
Genre tisk
Respondent

Z nemístného optimismu mě však vzápětí vyléčila vichřice, která ve dnech 27. a 28. října snad i slepým odkryla kolaps ochrany přírody na naší, závětrné straně Šumavy. U sousedů zůstal les stát, u nás v hraničních polohách padl. Prosím čtenáře tohoto listu, kterého jsem v létě zval na prohlídku metodicky holených vrcholků (Čertův vrch, Mrtvý vrch, Černá hora, Studená hora aj.), aby si na tato místa, pěšky nebo na běžkách, znovu vyšlápl: uvidí něco jako konečné řešení šumavského problému. To, na co tu člověk zadělal, dodělal vítr. Celkem padlo oficiálně přes 200 tisíc kubíků, skutečnost bude možná, jako zatím pokaždé, ještě horší. Hned v příštích dnech po kalamitě odvysílala ČT v hlavních večerních zprávách (péčí redaktora Aleše Hazuky, který je po panu Kantoříkovi vlastně druhým mluvčím parku) nepravdu, jež měla celý průšvih bagatelizovat: v roce 1984 lehlo prý o milion a něco kubíků víc. Ten milion a něco, jak lze hravě dokázat z čísel samotných představitelů parku, je samozřejmě lež jako věž (tehdy padlo kolem tři sta tisíc). Jedno nelze popřít: přes 200 tisíc kubíků dnešních polomů (oproti nesrovnatelně menším škodám na návětrné bavorské straně) je opět další prověrkou kvality péče o les v našem největším národním parku. Vyjdete-li si např. do okolí Biskupské slati směrem ku hranici (jihozápadně od Černé hory), uvidíte kolem dokola oholený zbytek naší 1. zóny ležet, zatímco o pár set metrů dál bavorský les stojí. V prověrce větrem zkrátka současní vládci našeho parku propadli na celé čáře: nejprve porosty v nejvyšších polohách rozvrtali (viz již několikrát otištěné letecké snímky), okrájeli je jako salám ze všech stran, vpustili do nich vítr ten přijde totiž levněji než motorová pila a teď roní krokodýlí slzy nad rozsahem kalamity. To navenek. V duchu si mnou ruce, že nastanou opět zlaté „broučkové“ časy. A že na šumavské tragédii budou opět po kolikáté už? profitovat. Následně pak kamarádům v dřevařských akciovkách a potažmo i sami sobě pomůžou opětovně k tučným ziskům. Základní princip, jímž se už osm let řídí vedení našeho parku, princip trvale udržitelné těžby tak zůstane zachován: ve Vimperku mohou otevírat šampaňské. K tomu, aby jim tentokrát osvědčený tunel neprošel tak snadno, chtějí přispět i následující řádky. V parku se nadále krade Hned první den platnosti zmíněného rozhodnutí jsem vstoupil, poprvé legálně, do zóny č. 85 (Mezilesní slať, západní hranice vpravo od silnice z Přilby na Kvildu). A nevěřil jsem vlastním očím. Přímo pod čerstvým označením dvěma červenými pruhy jsem napočítal 17 čerstvých pařezů bez kmenů (tedy 17 čistých krádeží). A nejen to: nalezl jsem tu, jako před nějakým dřevařským závodem, pečlivě složené hraničky s čerstvým metrovým (topným?) dřívím. Opakuji: v 1. zóně, kde mají probíhat nerušené přírodní procesy. O naprostém nepochopení smyslu národního parku a ochrany přírody svědčí i to, že správci parku nejen v této 1. zóně, ale na celém území od Smrčiny po Plesnou jsou přímo posedlí děláním hromádek. Z větví, z chrastí, z uříznutých špiček stromů. Pletou si národní park s městským parkem, myslí si, že národní park = uklizený les. A tak les usilovně zbavují organické dřevní hmoty, odstraňují padlé kmeny, z větví dělají hromádky a každou tou hromádkou prozrazují svou nekonečnou ekologickou negramotnost. Ve výše zmíněném rozhodnutí ministra stojí černé na bílém, že „zájem na podnětech k řešení nezákonnosti (...) je trvalým veřejným zájmem“. Policie i inspekce už v tuto chvíli evidují nikoli desítky, nýbrž stovky zmizelých kmenů z nejpřísněji chráněných zón národního parku. (Jezerní slať, Ztracená slať, Ptačí slať, Cikánská slať, U Trampusova křížku, Mezilesní slať). Inspekce ovšem případy starší tří let promlčuje, což nic nemění na trestnosti činu. Vzácné kmeny tu byly vesměs zcizeny vrtulníky nebo jinou speciální technikou, dotovanou státem. Tedy: my sami si financujeme kradení našeho majetku. Jak dlouho ještě? Ředitel odboru ochrany lesa ministerstva životního prostředí Tomáš Staněk a jeho kolega Ryšánek nedávno v televizi (Fakta, ČT) vyčíslili škodu ukradených tří tisíc kubíků dřeva kdesi u Jevíčka na třicet milionů korun. Těmtýž dvěma pánům už řadu let nevadí černé těžby v jimi spravované organizaci, která na rozdíl od Jevíčka hospodaří na Šumavě s komoditou mnohonásobně cennější (rezonanční smrky, dýhárenské výřezy). Zde bylo za posledních šest let s vydatnou pomocí tučných dotací z MŽP (vrtulníky) vytěženo a přes dřevařské akciovky pod cenou začachrováno do ciziny přes půl druhého milionu kubíků nejvzácnějšího dřeva v republice. To jest, podle propočtů obou pánů, zboží v ceně 15 miliard korun. Vědí to? Ví to ministr, který každým dnem, kdy ponechává ve funkci zprofanovaný management, šumavský národní tunel prodlužuje? Zatímco o podezřelých cestách milionů kubíků začachrovaného dřeva (kdy se např. dřevo ze Šumavy prodává kamarádům v akciovkách, bývalým pracovníkům parku, v jiné, nižší kategorii) se lze jen dohadovat, jedna věc je jasná už teď. Tou nezpochybnitelnou věcí je mizení dřeva z 1. zón. V tuto chvíli monitorujeme kolem čtyř stovek (tj. cca pět set kubíků) takto zmizelého dřeva. Podle propočtů obou úředníků jde nejméně o pětimilionovou krádež. Jestliže by šlo o dřevo rezonanční, znásobte si sumu třicetkrát... Rozumějte: toto dřevo je účetně odepsáno, úředně tedy neexistuje. Není v papírech ale ani v terénu. Bylo zcizeno údajně bez vědomí ředitele NP. Ředitel, který na pisatele těchto řádků dokázal v minulosti vyslat i několik stíhacích vozů a policisty s vysílačkami (scházeli jenom pohraničníci s psovody), tentýž ředitel neví, že mu nad jím spravovaným územím operuje neznámá helikoptéra a krade dřevo z nejpřísněji chráněných území. Jak dlouho ještě (Quo usque tandem?) budete, pane ministře, takového ředitele nechávat ve funkci? (Autor je členem občanského sdružení Obrana životního prostředí pověřeným monitorováním Šumavy).