Pohár trpělivosti se šumavskými aktivisty zřejmě již přetekl

Pohár trpělivosti se šumavskými aktivisty zřejmě již přetekl
Author	Jiří Neumann
Date	1999-10-20
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Názor / Kolem nás je tolik jiných problémů, které potřebují odborné řešení právě s podporou problematiky znalé veřejnosti ve prospěch ochrany přírody a životního prostředí.

Jak lze ztratit zbytek sympatií u veřejnosti předvedli ekologičtí aktivisté blokujícíc nutnou těžbu kůrovcem napadených stromů v 1. zóně na Šumavě na nedávném vládním jednání bavorského a našeho ministra životního prostředí v Bayrisch Eisensteinu (Železné Rudě) při podpisu Memoranda o vzájemné spolupráci mezi správou NP Bavorský les a Šumava.

Hrubě a nevkusně (pomalu to připomínalo přepadení) toto mezinárodní jednání narušili a snažili se i tam o podivnou formu své agitace. Odsouzení jejich neuváženého činu (zřejmě, podle nich a jejich přívrženců a poradců geniálního) následovalo na místě z úst ministra ŽP p. RNDr. Miloše Kužvarta. Ten řekl, že prostě na tomto jednání nemají slovo a že s uličníky dál jednat nebude. Zřejmě chybějí takovým protestujícím základy minima slušnosti a taktu, i když jde o protest proti něčemu, co se malé části veřejnosti nemusí líbit. Formy lze volit jiné, přijatelnější a zajímavější. Překvapuje to právě u mladých vzdělaných lidí, kteří již delší dobu posedávají, nebo se pohupují v sítích v lese na Trojmezné.

Naproti tomu druzí mladí jsou jejich chvályhodným příkladem ostatním. Například potěší, že při letní praxi třináct posluchačů lesnické fakulty VŠZ v Suchdole (a mezi nimi i dívky) čistilo koryto technické památky Schwarzenberského plavebního kanálu v lesích na Šumavě v oblasti Ježová. Za dva týdny práce umožnili prodloužení vzorových plaveb dříví o půl kilometru a po zásluze si na „svém úseku“ také sami takovou plavbu vyzkoušeli.

Justova lobby

A nebyl by to v kauze kůrovce na Šumavě již známý aktivista dr. Just, kdyby opět nezveřejnil v Jihočeských listech dne 1. září 1999 článek nazvaný „Nic než pravdomluvnost“, který raději ponechávám bez komentáře. Jen se jako lesník podivuji nad některými jeho závěry. Samozřejmě rozvinul svoji fikci o dřevařské lobby. O tom jak správa NPŠ jen kácí a kácí a vidí pouze výhodné zpeněžení mnoha kubíků šumavského dřeva i při současné rozsáhlé kůrovcové kalamitě, kterou ale zavinili někteří nezodpovědní ekologové a jimi ovlivnění další. Patrně je na čase, aby se on i někteří blokující aktivisté, zamysleli nad svými poradci a našeptávači, kteří možná tím chtějí řešit některé osobní spory se Správou NPŠ. Líbilo se i dr. Justovi radikální vystoupení aktivistů v Železné Rudě? Podobně to platí i o některých redaktorech, kteří tak často odborně píší, věřím, že vedeni snahou o skutečnou ochranu přírody

Dohody východiskem

Nově uzavřená dohoda mezi NP Bavorský les a Šumava, která je dobrým východiskem konečně ke společnému postupu proti ničivému kůrovci postihujícímu šumavské smrčiny však byla rychle napadena ve stejných novinách dne 2. září 1999 redaktorem R. Holubem ve článku „Bude to asi divná spolupráce“. Prorokuje doslova neblahý další vývoj v budoucnosti našeho NP Šumava s jistotou a odborností jemu vlastní. Podle mírnění mnohých ale snad konečně přišel čas k uplatnění starého českého rčení o ševci, který se má držet svého kopyta – při vší úctě ke všem dobrovolným ochráncům přírody, kterým odjakživa fandím a k nimž se počítám.

Jak se mezi veřejností často ozývá při hovorech o šumavském tématu tak zmedializovaném (rozhodně nezpolitizovanému), tak si nadšení mladí ekologičtí aktivisté svým vystoupením v Železné Rudě doslova „podřízli pod sebou větev“ – jak se obrazně říká. Namísto, aby konstruktivně pomohli věci, za kterou na Šumavě podle svých názorů bojují, tak svému hnutí jen uškodili. Kolem nás je tolik jiných problémů, které potřebují odborné řešení právě s podporou problematiky znalé veřejnosti ve prospěch ochrany přírody a životního prostředí.