Pohled lesníků s praxí, jimž nejde o slávu

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Pohled lesníků s praxí, jimž nejde o slávu
Author hs
Date 1994-01-25
Source Klatovský deník
Genre tisk
Respondent

Lesníci vyvracejí obvinění z ničení lesních ekosystémů Šumavy. Předkládáme pohled z druhé strany, pohled lesníků s dlouholetou praxí v provozu lesního hospodářství, pohled v části věnované vlivu lesů na intenzitu povodní konzultovaný s vodohospodáři. Tím bychom rádi přispěli ke zmírnění některých kritických náhledů a obav veřejnosti.

Především je nutno uvést, že vzájemná výměna názorů by se měla v budoucnu oprostit od invektiv vůči dřívější či nové organizační struktuře a od neopodstatněného označování lesníků za pouhé těžaře, ochranářů či ekologů, na druhé straně za ochranářské fundamentalisty. Pokud jde o posledně uvedený výraz, k němu se před časem příkladně přihlásili sami zpracovatelé návrhu zákona o zřízení Národního parku Šumava, a to především tím, že v návrhu

– vymezili některé základní pojmy pro účely tohoto zákona bez ohledu na obecně platné a v rozporu s nimi,

– vyhlásili lesy národního parku za nedotčené zákonem o lesích, při čemž však stanovili ochranu přírody za prioritní před ostatními zájmy využívání,

degradovali chráněnou krajinnou oblast (což je v pořadí druhá nejvyšší kategorie zvláště chráněných území dle zákona) na ochranné pásmo, aniž by navrhli a odůvodnili její zrušení. Později byl sice návrh přepracován, zatím však nedošlo k úplnému koncensu obou stran také pro odlišné názory na projevy činností Správy parku.

V Klatovském deníku č. 1 z 3. ledna t.r. odmítá Karel Kaňák, vedoucí oddělení evoluce lesa Správy NPŠ v článku „Národní park Šumava a záplavy na Otavě“, opodstatněnost kritiky dosavadní koncepce ochrany přírody v Šumavském národním parku především v péči o les a označování této koncepce jako „ochranářský fundamentalismus.“ V odborných kruzích je uvedený autor znám jako dlouholetý pracovník Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště–Strnady s působností vedoucího šlechtitelské stanice v Plzni–Bolevci. Jeho článek je dalším z řady útoků části pracovníků národního parku a chráněné krajinné oblasti proti lesníkům působícím v organizacích lesního hospodářství Šumavy, a to jak prostřednictvím tisku, tak televizních pořadů „Nedej se.“ Nesporně vhodnější by byla výměna názorů u kulatého stolu za účasti televize.

Zásah proti lýkožroutu je opatřením ochrany lesů

Éra kampaně k lýkožroutu smrkovému je Karlem Kaňákem mylně uváděna v souvislosti s ekonomikou bývalých lesních závodů a správ vojenských lesů. V lesním hospodářství celé střední Evropy, naši republiku nevyjímaje, se uplatňovala a uplatňují ochranářská opatření proti hmyzím škůdcům, a to ve všech kategoriích lesů. Při kalamitním výskytu škůdce nelze experimentovat na rozsáhlých plochách tím, že kalamitě necháme volný průběh ve víře, že si příroda pomůže sama. Pro takový postup neměla a nemá lesnická praxe ani vědecké ani praktické odůvodnění.

Průběh kůrovcové kalamity na Šumavě v letech 1870–1874, popisovaný Karlem Klostermannem, vyvrací názory, že kůrovci napadají jen chřadnoucí stromy, které přestávají plnit svou funkci v ekosystému. Také v praxi se mnohokrát prokázalo, že k redukci stavu kůrovce došlo až po úplné likvidaci napadených porostů, tedy po likvidaci základny jeho obživy. Zkušenosti sousedního národního parku Bavorský les nelze aplikovat na celou Šumavu, neboť vycházejí ze zcela odlišných přírodních podmínek. Je nutno připomenout, že ve zmíněné kampani přišla naše vědecko-výzkumná základna se svými náměty jako poslední, prakticky až se vyřádili lesníci s ochranáři navzájem a došlo k dohodě o určitých lokalitách ponechaných bez zásahu. V porostech, kde došlo k těžbě, zasahoval lesník-ochranář, neboť opatření proti hmyzím škůdcům bylo vždy jak v teorii tak v praxi součástí ochrany lesů, nikoliv záměrné těžební činnosti směřující k výchově či obnově lesních porostů.

Lesnatost povodí spolu s hospodařením v lesích

Je pouze jedním z řady faktorů, podílejících se na vzniku a intenzitě povodí. Přímo děsivé jsou závěry Karla Kaňáka při srovnávání Gabčíkova a Sušice v souvislosti s příčinami a následky povodní, které postihly Západočeský region v prosinci minulého roku. Jak je obecně známo, velké vody přicházejí z velkých srážek především v horských lesnatých oblastech a proto již dávno byly odbornými kruhy zkoumány vztahy lesa a lesního hospodářství k vodnímu režimu půd a zejména k povrchovému odtoku. Takové výzkumy prováděly např. výzkumné stanice lesního hospodářství v Beskydech. Ze všech výzkumů má lesní hospodář k dispozici pouze závěry více méně obecné, které se zásadním způsobem neuplatnily v hospodářské úpravě lesů a tudíž ani v lesnické praxi. Závěry lze shrnout asi tak, že nejzávažnějším faktorem, který ovlivňuje odtokový proces, je intenzita a trvání srážek spolu s nasyceností půdy z předchozích srážek. Z dalších faktorů, podílejících se na tvorbě odtoku a jeho tzv. přímé složky (t. j. rychlého povrchového odtoku) je nutno uvést fyzikálně geografické činitele, jako je tvar a velikost povodí, spád území, celková morfologie terénu. Z hlediska zastoupení kultur v krajině působí obecně příznivě vysoké procento zalesnění, nevhodně naopak veškeré hospodářské postupy umožňující vznik eroze. Z uvedeného je zřejmé, že pro poznání všech příčinných souvislostí jsou nezbytná srovnání dlouhodobá. Jako příklad můžeme uvést výsledky vyhodnocení povodní na Úhlavě v letech 1975 a 1991, které nám poskytla pobočka Českého hydrometeorologického ústavu v Plzni a jejich porovnání s hlavními ukazateli stavbu lesů v Královském Hvozdu v letech 1881 a 1987. t. j. v mezidobí plných 106 roků. Zítra přineseme v našem deníku pokračování s uvedeným vyhodnocením.

Zpracováno podle údajů ing. Emila Strnada a ing. Zdeňka Najmana