Pohled ochrany přírody: Hochficht v Rakousku
| Pohled ochrany přírody: Hochficht v Rakousku | |
|---|---|
| Author | Pavel Hubený |
| Date | 2005-01-26 |
| Source | Českokrumlovský deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Území mezi státní hranicí s Rakouskem, Zadní Zvonkovou a Lipnem je pro ochranu přírody pravého břehu Lipna velmi důležité. Více, než se může na první pohled zdát. I pro rostliny a živočichy totiž platí podobné principy optimálních sídelních prostorů a tras šíření, jaké cítíme my, lidé. I my chceme žít v co nejoptimálnějším prostředí a chceme se pohybovat těmi nejbezpečnějšími a nejvhodnějšími cestami. Proto je pro mnoho rostlin a zejména živočichů tento úzký pruh Šumavy tak důležitý.
Na jedné straně leží téměř nepřekonatelná bariéra rozlehlé vodní plochy lipenské nádrže, na straně druhé horský hřbet, jehož nadmořské výšky se pohybují od 900 m výše, a který je téměř souvisle zalesněný. Ano, takový rozlehlý lesní pás umožňuje výhodný pohyb rysu ostrovidovi, možná losu evropskému, případně tetřevu hlušci, kdyby se zde jeho populace znovu regenerovala. Problémem je ale už pro tetřívka obecného, chřástala polního. Tyto dva evropsky významné druhy žijí v otevřené krajině se skupinami stromů a křovin, mají raději místa zemědělsky neobdělávaná, mokrá, s dostatkem úkrytů pod vysokou trávou, nebo tužebníkem. Tetřívek má oblibu v lučinaté krajině s nálety bříz, olší a smrků, rád se skrývá v borůvkovém nebo vřesovém křoví…
I los evropský raději putuje spíše otevřenou krajinou s nálety vrby a bříz a s dostatkem bažinatých míst. A tak je tento asi 7 km široký pás polokulturní krajiny důležitým hrdlem, kterým mohou zmíněné druhy migrovat od jihovýchodu k severozápadu, setkávat se s jedinci svého druhu a tak stabilizovat svoji populaci. Jistě, na pravém břehu Lipna žije řada dalších druhů, ale právě tyto tři jsou klíčové. Jsou chráněné, významné z evropského hlediska (tedy nejen pouze z českého nebo dokonce jen šumavského), a je jich velmi málo.
Pro jejich dlouhodobé zachování mohou lidé vytvořit přijatelné podmínky. Můžeme však také vše snadno a rychle zkazit. Proto tak dlouhá doba vyjednávání o otevření hraničního přechodu Zadní Zvonková pro motorová vozidla, proto také komplikovaná jednání o zpřístupnění pravého břehu Lipna a o přemostění Lipna u Horní Plané. Vždy jsou ve hře tyto tři druhy, a ať se to někomu líbí, nebo ne, zástupci Správy NP a CHKO Šumava musí být jejich advokáty. A buď udělají svoji práci správně a zajistí oněm druhům dlouhodobou existenci, nebo špatně, a za pár měsíců či let se ukáže, že tyto druhy v území vymřely, nebo vymírají.
Potíž s otevřením hraničního přechodu pro volný provoz vozidel spočívá v tom, že při určité hustotě provozu se ze silnice stane těžko průchodná bariéra. Druhy citlivé na rušení se odsunou z její blízkosti do méně rušených biotopů, ztratí chuť přes ni přecházet a vyhledávat partnery na druhé straně silnice. Bez rizika není ani přímé zabití jednotlivců druhu přímo na silnici, které při jejich současné nízké početnosti může způsobit velkou škodu.
Zatím se našlo řešení, od kterého ochránci přírody očekávají, že přijatelné zpřístupnění Rakouska obyvatelům levého břehu Lipna nezpůsobí tak vysokou hustotu provozu, která by vytvořila pro klíčové druhy neprostupnou bariéru. Dohodli jsme podmínky, které zajistí, že v době nejvyšší aktivity druhů bude přechod uzavřen a provoz bude tedy minimální, ke zklidnění dojde na samém pravém břehu, kam by motorová vozidla neměla mít už přístup. Zároveň se Správa společně s krajským úřadem zavázala co nejrychleji ověřit možná rizika otevření přechodu spojeného s provedením oprav a zprůchodnění silnice pro všechny exponované druhy. Jisté ovšem je, že s každým krokem, který povede ke zrychlení a zintenzivnění dopravy mezi Bližší Lhotou a Zadní Zvonkovou, se budeme dále vzdalovat od cíle zachovat citlivé druhy.
Jak je vidět, problémem ochrany přírody nemusí být hraniční přechod jako takový, oprava silnice, nebo sama stavba mostu. Tyto tři fenomény dohromady mohou však vytvořit takovou změnu v dopravě a v rušení druhů v blízkosti silnice, že obnova nebo i jen záchrana místních malých populací významných a chráněných druhů nebude prostě možná. A touto cestou bychom se na území CHKO a biosférické rezervace asi neměli vydat, že?
