Proč Šumavu postihla kůrovcová kalamita?

Proč Šumavu postihla kůrovcová kalamita?
Author	Robert Malota
Date	2001-07-04
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Šumava – Počátky kůrovcové kalamity, která v jihozápadním pohraničí naplno udeřila v průběhu minulého desetiletí, je nutno hledat už o sto roků dříve – v poslední čtvrtině 19. století. Po rozsáhlých polomech a následném rozšíření lýkožrouta smrkového totiž tehdy na Šumavě zůstalo více než dvacet tisíc hektarů holin. K jejich zalesnění byl však do této české příhraniční oblasti svezen nepůvodní genetický materiál z celého území Rakouska – Uherska, který postupně na rozsáhlých plochách vytvořil nepříliš odolné monokulturní porosty. K dalšímu oslabování šumavských lesů navíc ještě přispěl fakt, že Šumava byla po druhé světové válce pod narůstajícím vlivem kyselých dešťů, skleníkového efektu i nevhodného hospodaření. Když se pak v roce 1984 jihozápadními Čechami prohnala další vichřice, popadaly tisíce smrků a v lesích začalo přibývat kůrovce. Začátkem devadesátých let nařízením české vlády vznikl Národní park Šumava. Proti přemnoženému lýkožroutu smrkovému správa parku začala zasahovat v roce 1996, tehdy pouze ve druhých zónách tohoto chráněného území, zatímco přírodně nejcennější oblasti (takzvané první zóny) zůstávaly bezzásahové. Postupně však lesní odborníci začali tvrdit, že s kůrovcem se za této situace nelze vypořádat, neboť do asanovaných míst nalétává stále nový brouk z prvních zón, což kalamitní stav prodlužuje. S kácením v prvních zónách ale důrazně nesouhlasila část vědců a nezávislá ekologická hnutí. Navzdory tomu ministerstvo životního prostředí na jaře 1999 zásahy proti kůrovci v nejcennějších oblastech Šumavy podpořilo. Při nich sice lesní dělníci nemocné stromy pouze zbaví kůry a kmeny smrků nechávají ležet na místě, ale někteří vědci a část ekologických aktivistů to považuje za nepřípustný zásah do přirozených přírodních procesů. Zmíněné rozhodnutí Správy Národního parku Šumava následně vyvolalo dvouměsíční blokádu kácení kůrovcem napadených stromů v Trojmezenském pralese, několik demonstrací nezávislých ekologů, jejich protestní pochody a polemickou bitvu mezi vedením parku a jeho odpůrci, která dodnes neskončila.