Puštíky sčítal podle houkání

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Puštíky sčítal podle houkání
Author Mladá fronta Dnes
Date 2008-12-20
Source Mladá fronta Dnes
Genre tisk
Respondent

Student Jan Havlíček dostal Cenu Jaroslava Heyrovského za maturitní práci o sovách na Šumavě

Radětice – Když psal student ekologické školy Jan Havlíček svoji maturitní práci o sovách, netušil, že mu nakonec přinese i prestižní Cenu Jaroslava Heyrovského za rok 2008.

Dvacetiletý absolvent Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí převzal ocenění ve středu na pražské Akademii věd z rukou syna prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského.

„Cenu vnímám jako ocenění této práce. Zřejmě odborníky zaujala a může být prospěšná i v praxi,“ uvedl Jan Havlíček, který studuje první rok biologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.

Čtyři roky na 50 stránkách

Jeho oceněná maturitní práce má název Výskyt sýce rousného, puštíka obecného a kalouse ušatého na Křišťanovsko–Zbytinsku v letech 2005 až 2008. Student prováděl výzkum v této lokalitě, která se nachází na rozhraní okresů Prachatice a Český Krumlov.

Mapoval aktivitu chráněných sov v souvislosti s počasím a nabídkou potravy a své čtyřleté poznatky shrnul do padesátistránkové práce, kterou doplnil řadou map, fotografií, grafů a tabulek.

„Téma jsem si vybral sám, protože se zajímám o ornitologii a v oblasti, kde jsem výskyt sov zkoumal, mám chalupu. Slýchal jsem je tam po večerech už předtím a přišlo mi to zajímavé. Proto jsem se o nich chtěl dovědět víc a začal jsem po nich systematicky pátrat,“ řekl nadějný biolog, který se při tomto výzkumu spojil i s dalšími ornitology a využíval v něm i jejich data. Nejvíc spolupracoval s Bohuslavem Kloubcem z CHKO Třeboňsko, který má na starosti mapování ptačí oblasti Boletice, jež je součástí soustavy Natura 2000.

Pozorování sov není tak jednoduché jako sledování běžných ptáků. Je třeba za nimi vyrazit do lesa v noci, a to ještě jen v některých měsících roku – většinou od ledna či února do dubna nebo května a pak na podzim.

„Sovy houkají celý rok, ale mají dva výrazné vrcholy, kdy se ozývají nejvíc. A to je právě na jaře, kdy si před hnízděním obhajují svá teritoria a vábí samičky. Druhé období je pak na podzim a je to závislé na klimatických podmínkách,“ objasnil Jan Havlíček.

Ve své práci prokázal, že když je tuhá zima, při níž je víc dní souvislá sněhová pokrývka a jsou nízké teploty, jsou sovy hůř zaznamenatelné. Zjistil, že tito chránění noční ptáci jsou méně aktivní, i když je krátké jaro, jako bylo loni. A to i navzdory tomu, že následovalo po zimě, která byla poměrně mírná.

„Ale jiní autoři zase uvádějí, že to je spíš tím, že klimatické podmínky ovlivňují potravu a potrava potom ovlivňuje hlasovou aktivitu sov. Protože když nemají dostatek potravy, musí víc energie investovat do jejího lovu než do obhajování teritoria a lákání samiček,“ srovnává

mladý ornitolog.

Přitom ani naučit se rozeznávat hlasy jednotlivých sov v jejich přirozeném prostředí není moc snadné. Nejvýraznější teritoriální hlas lze sice u každého druhu poznat celkem dobře, ale sovy vydávají ještě celé spektrum různých skřeků, a to se rozlišuje hůř.

Ze čtyřletého pozorování sov v této části Šumavy ve své práci prokázal, že sýc rousný a puštík obecný jsou tam běžnými ptačími druhy, i když puštíků je o něco méně, než je celostátní průměr. Kalous ušatý není na tomto území hojný.

„Určitě se chci k tomuto mapování ještě vrátit a zkoumat výskyt sov v této lokalitě za delší časové období, protože podle nejnovějších studií by u nás měl sýc časem téměř vymizet,“ shrnul Jan Havlíček.

Kvůli příliš intenzivnímu hospodaření člověka v krajině totiž tito ptáci přichází o vhodné životní podmínky. Zatímco sovy se zatím drží, z jihočeské přírody se v posledních letech rychle vytrácejí typičtí polní ptáci, jako je třeba vrabec polní či čejka chocholatá.