Pytláky odrazovaly šibenice

Pytláky odrazovaly šibenice
Author	Marek Kerles
Date	2007-12-21
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

České Budějovice - Přestože se dnes mnozí Rakušané a Němci obávají, že se u nich po pátečním zrušení hraničních kontrol s Českém zvýší kriminalita, podle historiků měli v minulosti důvod k podobným obavám zase Češi. Ještě v sedmnáctém století značily například bavorsko-českou hranici nejen klasické zářezy ve stromech, ale i šibenice, postavené jako výstraha pro něvítané návštěvníky z Bavorska. Zelená hranice byla totiž podobně propustná jako v Schengenu...

„Šibenice měly zřejmě odradit lapky, pašeráky a pytláky, kteří do Čech tenkrát přecházeli především z bavorské strany,“ říká českobudějovický historik Pavel Koblasa. Bavorští pytláci a pašeráci včetně slavného „Tabákového Petra“ byli kdysi postrachem české Šumavy. Jak píše šumavský spisovatel Karel Klostermann, pašovali zboží, kradli dobytek a stříleli zvěř v knížecích lesích. „V české části Šumavy, tehdy spadající pod rakouskou monarchii, byl život drsný, v bavorské ale ještě drsnější,“ vysvětluje Koblasa důvod, proč se dnešní terminologií přelévala kriminalita z Bavorska do Čech. Krvavé boje mezi bavorskými pytláky a českými lesníky jsou však jen jednou částí dlouhé historie ostrahy české hranice, která v pátek končí vstupem Česka do Schengenu a zrušením hraničních kontrol. Asi nejznámějšími českými „pohraničníky“ zřejmě navždy zůstanou domažličtí Chodové, které proslavil Alois Jirásek ve svém románu Psohlavci. Dřívější strážci hranic měli vždy určitá privilegia. Pokud byl ale cestující na oficiální cestě přepaden a oloupen, měl právo vymáhat na strážcích odškodné.

V historii však pouze čeští komunisté rozhodli o tom, že zelenou hranici mezi Bavorském a Českém uzavřou úplně, a to takzvanou železnou oponou, přes kterou žádný „lapka“ nepronikne. Jinak se ale Bavoři a Češi celá staletí bez problémů navštěvovali podobně jako dnes v „Schengenu“ a k vyznačení hranice používali zcela jiné prostředky než ostnaté dráty. Původní jednoduché hraniční značky ve formě vyřezaných pruhů kůry později na stromech vystřídaly konkrétní tvary jako kříže či kalichy, které po roce 1764 nahradily hraniční kameny. Zvláštní skupinu hraničních znamení pak tvořily příkopy, jámy a kamenné valy, ještě dnes stojící například nedaleko šumavské Bučiny.