Quo usque tandem, dr. Juste!
Quo usque tandem, dr. Juste! | |
---|---|
Author | Josef Jelínek |
Date | 1997-10-09 |
Source | Lidové noviny |
Genre | tisk |
Respondent |
Jak dlouho chcete ještě strašit apokalyptickou vizí o devastované Šumavě, kterou podle vás plení za podpory ministra Skalického nové vedení Národního parku Šumava (NPŠ)?
Mou snahu o usměrnění vašich výmyslů (LN 20.9) jste nazval „kádrováckou diskusí“ a překroutil a zpolitizoval. Mně nemůžete podsouvat slogan „pařez jako program“, protože nejsem zaměstnancem NPŠ. Váš nestydatý výrok o „fachidiotech v zeleném“ jsem označil jako odporující kodexu žurnalistiky a na tom nehodlám nic měnit. Ředitel parku Žlábek a jeho kolektiv neporušují „pod záminkou boje s kůrovci zákony“ a nemají podíl na katastrofálním stavu modravských a stožeckých lesů. Mají dostatek vůle, vědomostí i zkušeností, aby dokázali zdolat kůrovcovou kalamitu, ochránit neporušené lesní úseky a připravit hospodářské porosty k přechodu na lesní ekosystémy s principy samoregulace, Žlábkovi můžete nanejvýš vytknout, že nepodal trestní oznámení na minulé garnitury správců NPŠ ve smyslu znění jak starého (61/77 Sb.), tak nového zákona o lesích (286/95 Sb.), jmenovitě porušení § 32 a 33. Kdyby byly zahájeny sanitární akce už za akrescence lýkožrouta smrkového, nedošlo by k jeho přemnožení a nebylo by dnes o čem diskutovat. Dubnové mezinárodní vědecké konference o aktivní ochraně šumavské přírody se zúčastnili jak domácí vědecké autority (RNDr. Ing. Nováková. DrSc., prof. Ing. Stolina, DrSc., prof. Ing. Mrkva, Csc., prof. Ing. Jeník, Csc. a jiní), tak zahraniční (profesoři dr. Schopf a dr. Fischer z Německa, prof. dr. Michlski z Polska, dipl. Ing. dr. Sedlak a dipl. Ing. Reininger z Rakouska a další). Není pravda, že se ředitel Bavorského národního parku (NPBW) dr. Bibelriether odmítl účastnit „bolševicky organizovaného sjezdu“, jak píšete. Svou nepřítomnost omluvil nemocí a po svém zástupci dr. Rallovi poslal příspěvek, z jehož obsahu vyjímám:
„Z celkové rozlohy 13 000 ha NPBW (založ. 1969) je ponecháno přirozenému vývoji 10 000 ha lesů. Na zbytku 500 m širokého pruhu podél sousedních hosp. lesů se kůrovec asanuje těžbou napadených stromů. Podstatnou výměru parku zaujímají porosty smíšené, výškové odstupňované a věkově rozrůzněné. V srpnu 1983 a v listopadu 1984 došlo k větrným škodám na ploše 173 ha. Protože část polomové hmoty nebyla včas zpracována, došlo r. 1986 ke gradaci kůrovců a do r. 1993 odumřelo dalších 227 ha smrkových porostů. Během následných 10 let se nejstarší holiny zmladily druhově pestrými nárosty. Záměr rozšířit stávající národní park o dalších 11 000 ha do prostoru les. úřadu Zwiesel byl přijat za předpokladu, že na ploše 1600 ha bude kůrovec huben klasickým způsobem. Podle úpravy mezinárodních směrnic je totiž možné po dobu max. 30 let tolerovat úmyslné těžby v nově zřizovaných národních parcích s podmínkou, že v přechodovém období budou snižovány postupně až do úplného zastavení. Pro rok 1997 už byl původní roční plán těžeb v nově přiřazovaných lesích z LÚ Zwiesel snížen na 30 000 plm.“
Ukazuje se, že vámi doporučované pohledy z letadla nejsou dost průkazné, aby vyvrátily „lži těžařů o výrazném zastoupení listnáčů v NPBW“. V čem asanační těžby NPŠ (zal. 1991) odporují mezinárodním směrnicím? Sedlák ve svém příspěvku zamítl prostou aplikaci zásad IUNC v zalidněném prostoru středoevropském, jehož přírodní podmínky jsou se severoamerickými nesouměřitelné. Mně je znám blahodárný vliv trouchnivějícího dříví na vývoj přirozeného zmlazení, nemusíte mě poučovat. Nezapomínám však ani na podmínky k docílení přirozené obnovy v dohledné době, tj. nezabuřenělé a přiměřeně vlhké stanoviště s dobře se rozkládajícím humusem, dostatek světla a tepla pod rozvlněnou korunovou klenbou a hlavně přítomnost mateřských stromů stanovištně vhodných dřevin. Tvrzení, že přirozeného zmlazení listnáčů lze dosáhnout i v moři jehličnatých souší bez přítomnosti plodících stromů, je naivní.
Neohánějte se proklamacemi Ing. Kaňáka, mohl byste je významově znetvořit. Kaňák, můj kolega ze studií na ČVUT, který většinu svého života zasvětil borovicím, je lesnicky vzdělaný výzkumník a houževnatý badatel. Jeho slovní prohřešky proti společenskému chování „tradovaný lesnický nesmysl“ nebo „účelová demagogie“ přisuzuji negativnímu vlivu jeho komplice při fabrikaci interview. Kaňák by vás měl poučit, že oficiálním vyhlášením národního parku nedojde naráz k přeměně hospodářských kmenovin či dokonce obnovně rozpracovaných víceetážových zmlazovacích tříd na přirozené pralesy. Proto byla vytvářena zonace parků s I. zónou intaktní a II. zónou jako rezervoár lesních tratí připravovaných k převodu do přirozených lesních ekosystémů. Kaňák má pravdu v tom, že lýkožrouti i bez sanitární aktivity lesáků po čase z lesů samovolně mizejí, nedodává však, že se tak děje v přirozených pralesních podmínkách, zatímco v rozvrácených smrčinách setrvávají kůrovci až do zániku svých hostitelů. Myslíte si opravdu, že se generacím šumavských usedlíků budou zamlouvat bezlesé stráně s buření zavalující ležící souše a tlející zlomy?
Víc než deset generací se vystřídá, nežli se rozptýleně parkosy spojí v ucelenější lesní partie, když zvyšující se počty v býložravé zvěře za absence velkých šelem budou decimovat nezajištěné nárosty lesních dřevin.
Ve své bohorovnosti deklasujete české lesnictví a přisuzujete mu víc než „stoleté pokulháváni za rakouským a německým lesnickým umem“! V navyklém předklonu doporučujete českým lesníkům, aby opět přejímali zkušenosti sousedů. Vám nic neříká obsah latinsky psaného textu, že v Čechách byli už ve středověku „custodes silvarum gui hayni et lesni dicuntur“? Vy nevíte, že z doby rožmberské jsou známé česky psané reskripty k ochraně lesů, že v 18. stol. byla v provozu lesnická škola ve Zlaté Koruně a že v 19. stol. se z šumavských hvozdů plavilo dříví kanály postavenými českými lesníky? Měl byste si přečíst rakouskou publikaci z r. 1980 – Dipl. Ing. Zecha: Einfluss der böhmischen Forstwirtschaft auf die Waldbewirtschaftung in den Alpen im 18. und 19. Jahrhundert.
Karel Klostermann v Šumavských črtách dodává k tzv. Broučkově době: „Jsem obyčejný fejetonista a nechci se pouštět do výkladů o těchto problémech.“ Inu byl to moudrý člověk!
J. Jelínek (1923) Provozní lesník, specialista pro ochranu lesů, pedagog střední lesnické školy, historik Lesoprojektu.