Skuteční kazisvěti letos Ropáka nedostali

Skuteční kazisvěti letos Ropáka nedostali
Author	Ivan Brezina
Date	1999/05/04
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

To už snad ani není projev ideologie, ale náboženského fanatismu - okomentoval své vítězství v letošní soutěži o titul Ropáka ministr průmyslu Miroslav Grégr. Letmý pohled do zákulisí klání o anticenu "pachatele největšího prohřešku na životním prostředí" přitom dává Grégrovi za pravdu. Pro názornost nejprve ukažme, jaké škody přinese životnímu prostředí činnost lidí, kteří sice letos byli do soutěže o titul Ropáka přihlášeni, ale paradoxně se neprobojovali ani do užší nominace. Úřadující ministr životního prostředí Miloš Kužvart, exministr Martin Bursík, předseda Hnutí Duha Jakub Patočka, šéf energetické sekce tohoto hnutí Jan Beránek, poradce ministra Kužvarta Dalibor Stráský, ti všichni prosazují zastavení stavby Temelína. Jaderná energetika přitom ve srovnání s konvenční tepelnou energetikou neprodukuje žádné škodlivé emise a podle všech hodnověrných lékařských studií je její vliv na lidské zdraví prakticky nulový. Naopak případné zastavení Temelína přinese mimo jiné nutnost dalšího rabování hnědého uhlí (na "temelínský" výkon je ho třeba spálit astronomických třináct vlaků denně) a tím i pokračující devastaci severních Čech. Podle některých studií způsobí exhalace z tepelných elektráren jen v USA předčasnou smrt asi čtyřiceti tisíc (!) lidí ročně - kolik jich zabijí v severních Čechách, není známo. Navíc i po odsíření z elektráren nadále unikají do ovzduší tisíce tun oxidu uhličitého, způsobujícího skleníkový efekt a zprostředkovaně i klimatické anomálie typu ničivých povodní z léta 1997. To vše by mohl Temelín pomoci změnit. Do soutěže o titul Ropáka byli letos přihlášeni i teatrolog Vladimír Just a redaktor pořadu Nedej se! (ČT) Pavel Bezouška, kteří svou mediální kampaní několik let brzdí nutný zásah proti kůrovci v lesích Národního parku Šumava. Jejich jména se však mezi postupujícími kandidáty neobjevila. Všechny uvedené "prohřešky" potenciálních Ropáků lze přitom s ohledem na doložitelná "tvrdá" vědecká data jen obtížně zpochybnit. Proč si tedy nikdo z nich titul Ropáka po zásluze neodnesl? Důvod je ideologický - boj proti "zhoubné" jaderné energetice je mezi ekologickými aktivisty nepřekročitelným věroučným dogmatem, ačkoli s ohledem na faktickou stránku věci jde o jeden z největších mýtů 20. století. A šumavská kauza? Přestože neustálé mediální boje Justa s Bezouškou proti vedení NP Šumava svědčí o jejich fatálním nepochopení populační dynamiky nebezpečného predátora ve stejnověké a geneticky nepůvodní smrkové monokultuře, jako členové laické poroty soutěže přece sami sebe Ropákem nezvolí. Ropáka pořádá organizace ekologických aktivistů Děti Země. Soutěž probíhá dvoukolově: ze všech přihlášených kandidátů (které může navrhnout kdokoli) vybere osmičlenná "odborná" subkomise dvanáct postupujících, z nichž pak teprve 119členná "laická" porota Ropáka zvolí. Mezi těmi, kdo o udělení titulu rozhodují, jsou ale specialisté na problematiku ochrany životního prostředí naprostou výjimkou. O tom, kdo se Ropákem stane, rozhodují v drtivé většině zapálení laici, kteří toho o podstatě a složitosti ekologických problémů moc nevědí. Podle toho je také třeba význam soutěže hodnotit. Ropák prostě není nic míň a nic víc než způsob propagace jednoho zcela subjektivního ideologického směru: ekologického aktivismu. Jak ukazují právě výsledky letošní soutěže, nejde o vědecky podložený odraz objektivní reality, ale o účelovou mediální show. Fakt, že byl letos Ropákem zvolen právě Grégr, tedy vypovídá pouze o tom, že ministra průmyslu jedna malá skupinka lidí s poněkud bizarními názory nemá příliš v lásce. Volit Ropáka přitom vůbec není špatný nápad. Kdyby se organizátoři dokázali zbavit ideologizace a tendenčnosti, mohl by se Ropák časem proměnit v respektovaný nástroj označování pachatelů skutečných prohřešků na životním prostředí.

O autorovi: Publicista, biolog a ekolog