Snímky na výstavě v Kvildě překvapí i znalce Šumavy

Snímky na výstavě v Kvildě překvapí i znalce Šumavy
Author	František Nykles
Date	2008-07-26
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Kvilda – Při prázdninovém putování Šumavou byste si neměli nechat ujít zajímavou výstavu na radnici v Kvildě. Její název „Paměť krajiny v řeči fotografie“ naznačuje, že návštěvníci mohou obdivovat fotografie zaniklých šumavských osad a samot z okolí Kvildy z konce 19. století. Výstava svým obsahem a precizností vystavovaných textových a fotografických materiálů překvapí nejen běžné návštěvníky, ale i znalce šumavské historie.

Autoři výstavy kromě již zmíněné prezentace fotografií seznamují návštěvníky také se životem a tvorbou šumavského básníka a spisovatele Johanna Petera, který se před 150 lety narodil na blízké Bučině. Pro úplnost je nutné dodat, že je zde také poprvé vystavována kniha Josefa Váchala „Šumava umírající a romantická“.

Na výstavě jsou prezentovány fotografie nejen z turisticky známých míst Kvildy, Františkova a Březníku, ale i z míst méně známých, z Bučiny a Knížecích Plání, kde již stopy po lidském osídlení jsou jen ojediněle, a konečně z míst, kde známky po bývalých obyvatelích již milosrdně zakryla příroda – z Hraběcí Huti, Javoří Pily a Tremlova statku s kaplí sv. Štěpána. Další kategorii tvoří snímky z míst, která svým názvem běžnému návštěvníkovi budou jen stěží něco připomínat: Tiefanau, Bärnstein, Preisleiten, Puchingrův Dvůr a Neuhaus.

Tvrdý, ale šťastný život Je zřejmé, že současná Šumava se stala vyhledávanou a navštěvovanou oblastí, kam si lidé jezdí odpočinout, zasportovat anebo jen tak se projít pro radost.

Výstava v Kvildě má však jiný účel než prezentovat lesy, louky, pláně, potoky a krásné výhledy – současná výstava má návštěvníkům vytvořit představu o šumavské krajině našich předchůdců a má inspirovat k zamyšlení, jakou dnes zdánlivě nedotčené oblasti bývaly kulturní obydlenou krajinou.

Krajinou, ve které byl život obyvatel ovlivňován nejen tvrdými přírodními podmínkami, ale i odloučeností od civilizace, rozmary počasí, četnými požáry a celkovou chudobou. A snad právě proto zde lidé žili a hospodařili v pohodě a přátelství.

Ale i přesto, že tato odloučená oblast Šumavy byla společensky i politicky konzervativní, nezůstala ušetřena národnostních rozporů. V důsledku tíživé ekonomické situace a sílícího vlivu nacionálních a fašistických skupin došlo po roce 1938 k česko-německému rozchodu, který ukončil jednu kapitolu vývoje Šumavy a společného života jejích obyvatel.

Zkáza kdysi kulturní šumavské krajiny vyvrcholila po roce 1948 řízenými demolicemi, při kterých vojsko a stavební firmy vymazávaly z mapy pohraničí jednu obec a samotu za druhou. Ušetřeny nezůstaly ani kostely, hřbitovy a jiné církevní památky.

Zmizely výsledky práce několika generací našich předchůdců. Doufejme, že se s informacemi na zaniklé obce, samoty, pily, hamry, sklárny, mlýny, kostely a na další kulturní památky a se vzpomínkami na život původních obyvatel nebudeme setkávat jen na výstavách, ale i tam, kde se nacházely, tj. přímo v šumavské přírodě.

Dělejme všechno pro to, aby se tato smutná část historie Šumavy neopakovala, ale nedopusťme, aby zmizela beze stopy.