Současnost a budoucnost zimy na Šumavě

Současnost a budoucnost zimy na Šumavě
Author	Josef Císler
Date	2006-02-23
Source	Haló noviny
Genre	tisk
Respondent

I když letošní zimní sezona ještě nekončí, už nyní je jasné, že bude, alespoň co se návštěvnosti týče, rekordní. Například podle odhadů pracovníků Skiareálu Lipno se počet lyžařů zvýší letos o plnou třetinu. Loni si cestu ke sjezdovkám nad lipenskou přehradou našlo na 100 000 turistů. Stejně tak mohou být spokojeni majitelé a nájemci vleků, sjezdovek, hotelů a penzionů po celé Šumavě. Nic na tom, že letošní zima bude skutečně lyžařsky úspěšná, nezměnila ani nedávná sněhová kalamita, která na několik dní nejen znemožnila cestu za bílou stopou, ale ohrozila i samotné lyžaře, kterým hrozilo nebezpečí od padajících větví i celých stromů.

Šumava letos nabídla milovníkům bílé stopy na 320 kilometrů běžeckých tras. Jak sdělil mluvčí Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Radovan Holub, byly stopy pro běžkaře funkční o něco dříve než minulou sezonu. Již od poloviny prosince loňského roku byly rolbou upravovány trasy ve spolupráci s obcemi, penziony a Regionálním sdružením Šumava. Nově vznikly např. trasy Stožec – Nové Údolí, Horská Kvilda – Zhůří, Kvilda – Filipova Huť.

Investice se vyplatily

Každá koruna vložená do investic v lyžařských areálech se v letošním roce postupně vrací. „Nejsou to skutečně jen skvělé podmínky, které jsou nejlepší v historii střediska, ale právě investice do modernizace areálu, jež zvyšují zájem o lyžování na Lipensku,“ potvrdil tento názor provozní ředitel Skiareálu Lipno Antonín Kolář. Jejich investice před letošní sezonou dosáhly téměř 20 milionů. Na břehu Lipna vzniklo lyžařské hřiště Foxpark lišáka Foxe, které je nejmodernější a největší v České republice. Lyžaři si také pochvalují novou Jezerní sjezdovku, která sice není prudká, ale zato přes kilometr dlouhá. Při jízdě dolů se pak naskýtá krásný pohled na lipenskou přehradu. Nárůst počtu návštěvníků pociťují nejen v areálu, ale zaznamenali jej také podnikatelé a obce v okolí. Někteří majitelé hotelů a penzionů dokonce hovoří o tom, že tato zimní sezona je na Lipně mnohem výnosnější než ta letní. Důvodem je její delší trvání a také skutečnost, že „zimní“ turisté jsou ochotni za pobyt zaplatit vice.

Příliv turistů má další význam pro region. Znamená rozvoj, jímž hlavně Lipno nad Vltavou za poslední roky prošlo. Samotná obec se změnila k nepoznání. Vyrostly tu nové hotely, restaurace, obchody. Zájem investorů o velmi zajímavou lokalitu přitom zdaleka nekončí. Změny neregistrují jen turisté, kteří sem přijíždějí, ale i obyvatelé obce. Přibyly pracovní příležitosti, které se neomezují jen na letní sezonu. Nápor lyžařů je patrný i v osm kilometrů vzdáleném Frymburku, kde bylo ještě před čtyřmi lety v zimě prázdno. Většina restaurací měla zavřeno, stejně tak hotely. Nyní mají dokonce i tři obchody denně otevřeno a kvůli zájmu musí obec v zimě několikrát denně prohrnovat sníh na parkovišti, aby měli turisté kde parkovat.

Na Lipno přijíždějí turisté za krásami a radostmi zimy nejen z celé České republiky, ale stále více i ze zahraničí. Mezi nejčastější zahraniční návštěvníky patří nejen Holanďané, kteří tu mají své zázemí v areálu Marina Lipno, ale především pak Němci a Rakušané. Němečtí turisté přijíždějí hlavně za zábavou, kterou dopoledne střídají s lyžováním. „Je znát, že toto středisko je určené zejména začátečníkům, mírně pokročilým lyžařům nebo rodinám s dětmi a nedá se srovnávat s alpskými středisky, která jsou dvakrát až třikrát větší,“ řekl Walter Rottenflusser, který sem přijel se třemi kamarády z Mnichova. „Pro Lipno však hovoří velmi dobrá cena skipasů, která je třikrát až čtyřikrát nižší a odpovídá poskytovaným službám.“ Rakušané spíše využívají služeb zdejších restaurací a aquaparku při jejich oblíbených cestách za nákupy v Čechách. Přibývá však i těch, kteří jezdí s lyžemi. „Jezdím sem hlavně s mými dětmi, které se teprve učí lyžovat,“ přidal se Peter Whitaker, který bydlí v rakouském Freistadtu. „Nový Foxpark je, myslím si, pro ně to pravé a vynikající je i cena za celodenní využívání služeb tohoto výukového hřiště.“

Na lyžování jsem se jen díval

Přiznám se, že mně samotnému lyžování nic neříká. V životě jsem na lyžích stál dvakrát a víc jsem po tom netoužil. Byla to chyba, jak musím nyní konstatovat. Ono na tom bláznovství, trmácet se někam do kopce a pak se prudce vracet po sněhu dolů, na tom strachu, abych nevletěl cestou do stromu nebo někoho nesrazil, přece jen něco asi bude. Na to, že měním názor (bohužel asi již pozdě), nemá vliv právě probíhající olympiáda v Turíně ani nedávná sněhová kalamita, ale moje vnučka. Tedy jeden pobytu s ní právě na Kramolínu.

„Jede se lyžovat na Lipno!“ Ten pokyn se šestileté Anetce moc nelíbil. Lyžovat byla jednou a moc jí to nešlo, ale odporovat se nedalo. Když už se ty lyže se vší výbavou pořídily, tak se také musí využít. Nakonec bylo dohodnuto, že pojedu také, i když jen v roli jakéhosi hlídače, protože lyže ani boty a další potřeby pro tento sport nemám. Inu, co by děda pro vnučku neudělal. V jihočeské metropoli bylo nevábně, panovala inverze, i cestou to bylo všelijaké. Kolem Velešína mlha, že bys ji, jak se tak říká, mohl krájet. Zato na Lipně svítilo sluníčko přímo parádně.

Parkoviště mezi sněhovými bariérami bylo hned u lanovky a dětského hřiště, Foxparku, jak zněl velký nafukovací název. „Dědo, mně to klouže,“ stěžovala si malá lyžařka. Pokus o únik? První cesta na pohyblivý pás a první pád. Pak konečně byla nahoře na malém pásu a znovu pád. Jakžtakž sjela dolů a vrátit se na pás se jí moc nechtělo. Jenže jak čas ubíhal, šlo jedno kolečko za druhým – na pás, přestoupit na druhý (pády při přestupování se nepočítají), jízda dolů a zas na pás – „Dědo, už mám patnácté kolečko a spadla jsem jednou! Podrž mi, prosím tě hůlky, překážejí mi.“

Do školy ještě nechodí, ale počítat se naučila, a teď se jí to hodí. Už nejezdí jenom přímým „sešupem“, ale začala dělat obloučky kolem překážek, projíždí brankami stále rychleji. „Dědo, proč nemůžu jet také na sjezdovku jako taťka, když už mi to jde?“ Tedy, šlo to rychle. Před pár hodinami nechtěla odejít ani od auta, že jí to klouže a najednou se cítí na sjezdovku? Možná ji láká i ta cesta nahoru sedačkovou lanovkou. Tváře rozpálené, v očích napjaté soustředění. „Udělala jsem třicet koleček a spadla jenom jednou na začátku. Jo a taťka říkal, že sem pojedeme zítra znovu a pojedeme lanovkou a po sjezdovce,“ hlásila, když konzumovala svačinu, ke které se jí vůbec od pohyblivého pásu nechtělo.

Druhý den skutečně jeli znovu (už beze mne) a Foxpark malou lyžařku vůbec nezajímal. Už byla přece velká a uměla to, tak honem na lanovku a vzhůru do kopce. Nevím, kolikrát vyjeli nahoru a zase dolů, jen to jsem se dozvěděl, že spadla pouze dvakrát. Když večer vykládala, jaké to bylo, zazněla v jejím povídání slova, která jsem od ní dosud neslyšel – mulda, sešup, šus…

Lyžování mi až do toho dne skutečně nic neříkalo. Možná jsem si přece jen ty lyže měl na Lipně půjčit. Nějaké ty oteplovačky či šusťáky by se doma také našly. Inu, asi jsem toho hodně zameškal. Tak až příště…

Budoucnost zatím neznámá

Součástí Chráněné krajinné oblasti a Národního parku Šumava je i Vojenský újezd Boletice, kde je Vojenský výcvikový prostor (VVP). A na Boletice má zálusk Jihočeský kraj, protože tato místa Šumavy jsou zatím málo známá, ale s krásnou zachovalou přírodou, jež přímo jako by nabízela místa pro pěší i zimní turistiku. Jsou tu ale také ptačí oblasti soustavy Natura 2000. Podle ekologických organizací je Vojenský újezd Boletice unikátním územím mezinárodního významu, kterému se dostává ochrany právě v rámci soustavy Natura 2000 vyhlášením ptačích oblastí a evropsky významných lokalit. To je právě onen pověstný kámen úrazu, protože se tu střetávají dva zájmy – ochrana přírody a snaha využít tato místa především pro zimní turistiku a v létě pro cykloturistiku.

Záměr Jihočeského kraje převzít od armády Boletice, transformovat je na civilní správu a vybudovat velký lyžařský areál v lokalitě Chlum, narazil nejen u vojáků, kteří váhají mezi opuštěním Boletic a jejich dalším využíváním jako VVP, ale především u ochránců přírody. Nebyl to první střet, protože podobně tomu bylo, když se jednalo o první lokalitu. Sice mimo Boletice, ale v zóně Národního parku Šumava. Šlo o Smrčinu. Debata kolem Smrčiny pomalu utichala a nastal další problém – Chlum. Jihočeský kraj nechal zpracovat studii budoucího lyžařského areálu, hledal se investor, který by zhruba za miliardu (možná i víc) areál vybudoval a samozřejmě i provozoval. Společnost Lipno Servis do toho chtěla jít, českobudějovický Ateliér 8000 začal zpracovávat potřebné podklady. Mezi tím jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) jednal s ministry obrany, občas vypustil bublinu naděje, že podpis dohody s vojáky je na spadnutí, pak zase konstatoval určitou dávku roztrpčení.

Ochránci přírody trvali na svém, proto kraj přišel s jinou variantou – Špičák u Horní Plané. V lednu o tom jednalo krajské zastupitelstvo, které pověřilo hejtmana jednat s armádou, protože i tato lokalita je součástí prostoru Boletice. Přitom už v prosinci minulého roku krajští radní posuzovali novou studii společnosti Lipno servis, která údajně respektovala požadavky Natury 2000. „Nabízíme řešení, které je vstřícné ke všem parametrům, jichž se lokalita týká, je to kompromis, který může být akceptovatelný jak pro armádu, tak ochránce přírody, a samozřejmě i pro kraj, který usiluje o rozšíření cestovního ruchu v této oblasti Šumavy ve prospěch lidí, kteří tu trvale žijí,“ prohlásil v lednu Zahradník. Podle Martina Krupauera z Ateliéru 2000 nová studie akceptuje názor ochránců přírody, že Chlum je nejcennějším územím, a proto je Špičák z hlediska ochrany přírody méně kontroverzní. Navíc by podle něj mělo nové lyžařské centrum přinést minimálně 500 nových pracovních příležitostí. Proti lyžařskému areálu by příliš neprotestovala Správa Národního parku Šumava, v médiích se objevily informace, že Špičák je přijatelný i pro ochránce přírody. Jenže v pondělí přišlo stanovisko České společnosti ornitologické a Sdružení Calla ke studii „Lipensko – zimní turistická sezona“.

Česká společnost ornitologická a Calla Sdružení pro záchranu prostředí zásadně nesouhlasí s výstavbou jakéhokoliv lyžařského centra v 1. a 2. zóně Národního parku Šumava, která je součástí Ptačí oblasti Šumava a žádají, aby tento záměr byl vyřazen z konceptu územního plánu Jihočeského kraje (návrh územního plánu je v současné době vystaven k připomínkám). Nesouhlasí s návrhem na vybudování rozsáhlého lyžařského střediska v lokalitách Chlum a Špičák v Ptačí oblasti Boletice. Požadují vypracování komplexní analýzy potřebnosti dalších regionálních velkých lyžařských středisek na Šumavě s vyhodnocením využívání stávajících kapacit a jejich případného rozšíření, s perspektivou rozvoje sítě malých lokálních středisek a konkurence středisek na rakouské a německé straně Šumavy a v Alpách…

Stanovisko je poměrně rozsáhlé a není možné je celé publikovat. Opět se ale nabízí otázka – co nakonec zvítězí? Ochrana přírody nebo její komerční využití? Armáda na podzim již uvolnila okrajové části prostoru Boletice pro takzvanou měkkou turistiku, tedy pro pěší turistiku a turistiku na kolech, případně na koních. Hejtman to tehdy považoval za výhru kraje. Na budování cyklostezek v této části výcvikového prostoru zřejmě dosud peníze uvolněné nebyly. Co tedy dříve? Léto, nebo zima? Pěšky, nebo na lyžích? Jak se ukazuje, tak navzdory optimistickým prohlášením nebude řešení dalšího lyžařského areálu tak jednoduché, jak se zdálo. Své společné negativní stanovisko k záměru umístit nové středisko zimních sportů v lokalitách Smrčina, Chlum nebo Špičák zaslaly Česká společnost ornitologická a sdružení Calla k vyjadření ministrům obrany, životního prostředí a místního rozvoje, dotčeným obcím, krajským zastupitelům i orgánům ochrany přírody. Obce by konečné vyřešení těchto sporů uvítaly, Nová Pec například preferuje Smrčinu, protože lanová dráha by propojila českou stranu Šumavy s Hochfichtem, lyžařským areálem v Rakousku. Konečné řešení je ale zatím v nedohlednu.