Stanovisko Lesnického odboru, České akademie zemědělských věd k situaci v NP Šumava

Stanovisko Lesnického odboru, České akademie zemědělských věd k situaci v NP Šumava
Author	Petr Zahradník, Radomír Mrkva, Vladimír Švihla
Date	2008-10-24
Source	Lesnický odbor ČAZV
Genre	tisk
Respondent

Stanovisko Lesnického odboru, České akademie zemědělských věd, ke stavu přemnožení kůrovce v Národním parku Šumava a možným rizikům pro krajinu a obyvatelstvo .

Diskuse o managementu ochrany přírody v NPŠ jsou v odborných kruzích lesnických i ochranářských dlouhodobé a nevyúsťují v kompromis nebo alespoň reflexi připomínek a kvalifikovanou diskusi.

Do této diskuse spadá i problematika ohrožení smrkových lesů (ale též krajinného prostředí v širším měřítku) v důsledku přemnožení lýkožrouta smrkového. Jak je patrno z přiloženého satelitního snímku níže, přemnožení tohoto kůrovce se postupně a nekontrolovatelně zvětšuje. Jde o důsledek ponechávání, zprvu malého počtu napadených stromů, nyní ale navíc značné části polomů po vichřicí Kyrill, které byly kůrovcem okamžitě napadeny. Je již zcela zřejmé, že v NPŠ vzniká pandemie, která nejenže ohrozí přírodní hodnoty NPŠ, ale také lesy okolních vlastníků i v zahraničí. Navíc lze očekávat ohrožení krajinného prostředí a veřejně prospěšných enviromentálních funkcí lesa.

Bohužel, přístup Správy NPŠ k managementu kůrovce a v širším měřítku i k pojetí charakteru Národního parku ve středoevropském prostoru, je formován politickým tlakem zodpovědných orgánů, především MŽP ČR a dogmatickým přístupem části ochranářské komunity a vyznavačů tzv. hlubinné ekologie. Bez ohledu na předchozí varování a pod záminkou prosazení absolutní ochrany „přírodních procesů“, usiluje Správa NPŠ o co nejrychlejší rozšíření tzv. bezzásahových zón. To ale generuje procesy, které nejsou vůbec vlastní lesním společenstvům, jež by zde v minulosti přirozeně vznikly a dále se vyvíjely. Jde např. o jednorázové a velkoplošné hynutí lesa a to i nedospělého. Správa NPŠ odborně zcela paralyzovala svoje lesnické oddělení a tím i možnost účinné ochrany proti kůrovcům. Obranu zaměřila na aplikaci entomofágních hub, antiferomonů apod., tj. metod neověřených, v praxi nevyzkoušených a nevyhodnocených. Tyto způsoby klamně vykazuje jako provedené „ochranné zásahy“, ve skutečnosti ale neúčinné a zbytečně vynaložené. Za takového stavu je nasnadě, že gradace kůrovců bude dále pokračovat. V současné době je stav takový, že jen asi na polovině území, kde je možno kůrovce klasicky hubit, bylo již zpracováno více než 100 tis. m3kůrovcem napadeného dřeva. Je celá řada aspektů, které nejsou brány v úvahu jak Správou NPŠ, potažmo i MŽP a dalšími protagonisty ideologie „ochrany Přírody pro ni samu“. Tento přístup zcela ignoruje dosud uplatňovaný tradiční přístup ochrany přírody ve všech chráněných územích u nás, který vycházel z ekosystémového pojetí vývoje rostlinných společenstev. Předmětem ochrany v lesích byla společenstva, blízká původnímu stavu, která se ale bohužel zachovala, a to i na Šumavě, pouze na malých územích. V případě NPŠ bylo proto adekvátní tato zachovalá území postupně rozšiřovat a tak přírodní stav v příslušných zónách teprve nastolit – jak jinak než cílenou a odborně vedenou iniciací a dále samozřejmě s pomocí „Přírody“. Člověk lesy na Šumavě zcela změnil a může to být opět jenom člověk, který neblahý stav napraví a to bez velkoplošných destrukcí lesa a narušení krajiny. Zastánci Přírodního vývoje“ si neuvědomují, že následky jejich úsilí jsou pouze dalším antropickým působením a v konečném důsledku povedou k setrvání, z větší části opět smrkového, tolik kritizovaného labilního stavu lesa.Na regionální úrovni má současný management NPŠ negativní dopady nejen ekologické, ale dochází rovněž k zásadní změně tolik ochraňovaného krajinného rázu, postiženy budou enviromentální funkce lesů na úkor prosazované, ale diskutabilní, funkce „ochrany přírody“, v osobitém pojetí. Nehledě na to je Šumava, včetně území NPŠ, středoevropskou obývanou kulturní krajinou a je proto třeba souhlasit s aktivitami zdejších starostů a Krajských orgánů, kteří se snaží zachovat lesnatý ráz a přijatelné socio–ekonomické podmínky pro obyvatele.

V neposlední řadě ohrožuje kůrovcová kalamita v NPŠ také lesy v zahraničí. V Rakousku jde např. o lesy kláštera Schlägl, při státní hranici s ČR, kde v oblasti Plechého bylo ke konci září 2008 kůrovcem silně poškozeno cca 90 ha lesa, tj. přibližně dvakrát více než v loňském roce. Podle nadlesního Ing. Johannese Wohlmachera činí přímá škoda na lesních porostech kláštera Schlägl, vzniklá v důsledku uhynutí lesů migrujícím kůrovcem z NPŠ, více než 1 000 000 EUR. Z důvodů dlouhodobého masivního šíření kůrovce z Národního parku Šumava do Rakouska a Bavorska tak obě tyto země hledají pomoc a nápravu na evropské úrovni. Bohužel Ministerstvo životního prostředí v Praze tuto situaci neřeší a nereaguje na jejich četné výzvy.

Doporučujeme proto kriticky přehodnotit současný management ochrany přírody v NPŠ včetně postupů při regulaci početnosti kůrovců a zabránit jeho šíření mimo vymezené zóny. Je třeba vzít v úvahu, že k těžbě napadených porostů a vytváření nežádoucích holin bude muset jednou stejně dojít a to minimálně tehdy, kdy hynutí smrčin dorazí k hranicím NPŠ. Upozorňujeme na oprávněnost požadavků obyvatel, žijících v této oblasti, které obsahuje Petice „Zachraňme Šumavu“, kterou inicioval Svaz obcí NPŠ. Souhlasíme také s věcnými argumenty, které obsahuje Otevřený dopis České lesnické společnosti ministru RNDr. M. Bursíkovi ze dne 3. 9. 2008. 

Za Odbor lesnický ČAZV: Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc.

Za Komisi ochrany lesa: Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc. 

Za Komisi mimoprodukčních funkcí lesa: Doc. Ing. Vladimír Švihla, DrSc.