Stara písnička: Kůrovec a národní parky

Stara písnička: Kůrovec a národní parky
Author	nmk
Date	2001-03-17
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Od sousedů / Na téma národních parků se v minulých dnech objevily v regionálním hornorakouském a bavorském tisku dva články.

Oberösterreichische Rundschau zaznamenala obsáhle jednání studijního dne, pořádaného v Oberhaagu „Zelenou vzdělávací dílnou Horní Rakousy“ na téma různých pohledů na boj s kůrovcem. Podle novin byla pozvána i správa Národního parku Šumava, ale odmítla – prý kvůli „jí nepřátelské“ (uvozovky OÖR) listině účastníků.

„Lesničtí experti, ekologové a biologové neměli na problém rozhodně stejný názor,“ konstatuje list v úvodu.

Nálety českého brouka

Tématem jednání bylo masové vylétávání kůrovce z Národního parku Šumava do Horních Rakous a škody, které na Šumavě působí. „Údajně na tlak Horních Rakous usiluje vedení parku (pravděpodobně z hospodářského zájmu) o radikální řešení ve formě vykácení holiny podél hranice v délce 15–20 kilometrů a šířce 200–200 metrů,“ píše list. „Proti tomu jsou nejen česká hnutí na ochranu přírody jako Duha, ekologové a biologové, nýbrž – jak studijní den ukázal – i hornorakouští experti. Zatím co ti jsou přesvědčeni o své cestě odstraňování jednotlivých napadených stromů, upřednostňují čeští ochránci přírody nezasahování podle motta, že příroda je příroda a má být ponechána sama sobě.“ OÖR cituje zemského lesního ředitele Weilhartera, který myšlenku holiny nazývá ekologickou bláznivostí. „Přejeme si sice přírodní chráněná území a národní parky, ale jsme proti takovému vnucovanému obšťastnění sousedů (podobnou holinou),“ říká.

Ochotné kácení?

K onomu tlaku z rakouské strany list píše, že nejpřísněji chráněná zóna 1 Národního parku Šumava dosahuje až k rakouské hranici. Opatství Schlägl jako největší vlastník lesů v tomto regionu (6000 ha) požádalo zemského hejtmana Puhringerao pomoc a ten 27. prosince 1999 a

1. února 2000 intervenoval u českého ministerstva životního prostředí s požadavkem na zřízení protikůrovcové „nárazníkové zóny“. Ta prý byla českou stranou (příliš ochotně) – závorka OÖR – interpretována jako vytvoření holin. České organizace ochrany přírody v tom vidí ohrožení myšlenky národního parku.

„Kácení bylo nařízeno, podél hranice ale zjevně ještě neprovedeno,“ píše list.

Opatství prý nikdy žádné takové seče nepožadovalo. Jeho nadlesní Wohlmacher tvrdí, že pouze požádali o vhodná opatření proti kůrovci. Lesy opatství jsou podle něho masivně zasaženy kůrovcem, jehož výskyt nejprve německá, později i česká strana „celá léta ignorovaly“. Brouk nezná hranice a v Mühlviertlu ničí ročně tisíce kubíků dřeva. „Zatím co v roce 1990 padlo v našich lesích pouhých šest plnometrů, v roce 1995 už to bylo 1782 kubíků a „epidemie“ v roce 1996 si vyžádala 7200 kubíků. Od té doby jde o 1500–3000 plnometrů ročně, “ tvrdí Wohlmacher. Řešení nevidí v holině podél hranice, ale v odstraňování jednotlivých čerstvě napadených stromů. Staré mrtvé stromy mají podle jeho názoru zůstat stát.

Článek zmiňuje reklamaci finančních ztrát v milionové výši, které kůrovec Schläglu způsobuje. „Odpověď je česky naivní – škody prý má nahradit Evropská unie,“ píše OÖRundschau bez uvedení pramene této „odpovědi“.

Účastníci semináře se shodli na přání společné prohlídky dotčeného území, aby mohli ještě jednou diskutovat o možnostech řešení.

List připojuje několik citátů ze semináře. Revírník Proksch: „I když to Bavoři neradi slyší, kůrovcovou kalamitu zavinili, když v začátku osmdesátých let po velkém polomu dlouhá léta nic nedělali.“ Lesní Traunmüller: „Před deseti, dvaceti lety nebylo lesníka, který by nechal stát suchý strom, a dnes je to běžné…“ Dr. František Krejčí: „Tlející stromy jsou také vstoje důležitou součástí přírodního lesa.“ Dr. Mojmír Vlašín, biolog: „Ke dvousetmetrové nárazníkové zóně v Národním parku Šumava by měla být na rakouské straně zřízena další, pět set metrů široká zóna, v nichž by nesměl být prováděn žádný zásah lidské ruky. “

Les umírá – a rodí se

Ve stejný den vyšel shodou okolností v deníku Passauer Neuen Presse článek o nových poznatcích k vývoji stavu kůrovce a mrtvých ploch Národního parku Bavorský les, jak je prezentoval jeho ředitel Karl Friedrich Sinner.

„Z Národního parku Bavorský les přicházejí toho času jedna špatná a jedna dobrá zpráva,“ píše deník. „Bude-li se populace kůrovce dál rozvíjet, nebudou mezi Roklanem a Luzným podél bavorsko-české hranice během šesti let žádné staré smrky. A to potěšitelné: během uplynulých dvou let se počet ujmutých mladých stromků v mrtvém lese zdvojnásobil.“

Letecké snímky ze září 2000 ukázaly, že od podzimu 1999 padlo v parku za oběť kůrovci dalších 605 hektarů smrkového lesa. „To znamená, že po rekordním roce 1997, kdy bylo zničeno 800 hektarů, přišel loni druhý nejhorší rok v historii kůrovcové kalamity,“ píše PNP. Podle Sinnera způsobilo loňské mírné jaro a slunečný duben enormní rozmnožení brouka. „Proto nemůže být vyloučeno, že také zbytek třiceti až padesátiletých smrkových porostů kolem Roklanu a Sedmi kamenů bude v příštích šesti letech totálně zničen a starý horský les tak vymře.“

Žádné nebezpečí naopak podle ředitele nehrozí soukromým lesům, přiléhajícím k parku. Správa parku jen loni investovala pět miliónů marek do mezd a nasazení mechanizace včetně vrtulníků v boji s kůrovcem v okrajových zónách parku. „Tento obnos byl bohaté vyrovnán prodejem šedesáti tisíc plnometrů kůrovcového a polomového dřeva,“ uvádí deník.

„Potěšitelné naopak je rození nového lesa pod zemřelými stromy,“ píše dále PNP. „V oblasti mrtvého dřeva se dokonce ve vyšších polohách mezi tisícem a čtrnácti sty metry během uplynulých dvou let rozmnožily mladé smrčky, jeřáby a podobně z 1834 na 3569 stromečků na hektar, z toho 3000 smrčků. V nižších polohách by národní park mohl dostat novou zelenou střechu už během dvaceti let.“

List uzavírá Sinnerovou vizí budoucnosti: „Také tato generace ještě zažije, že tam, kde dnes ještě porost umírá, vznikne poslední německý pohádkový les, i když jej nebudeme moci srovnat s lesníky založeným užitkovým lesem…“