Stezka vedoucí Trojmezím je jednou z nejhezčích na Šumavě

Stezka vedoucí Trojmezím je jednou z nejhezčích na Šumavě
Author	Lumír Kothera
Date	2001-01-16
Source	Zemědělské noviny
Genre	tisk
Respondent

Cesta z Nového Údolí na Třístoličník, Plechý a dále do Nové Pece je nejhezčí hraniční stezkou na Šumavě. Vede i kolem jednoho z osmi šumavských ledovcových jezer.

Putování začneme v Novém Údolí nu Volarsku. Osadu založil kníže Schwarzenberg po roce 1800. Jejímu rozvoji napomohla železnice z bavorského Haidmühle do Volar, na které byl zahájen provoz 15. 11. 1910. V obci byla kaple a ve třicátých letech 20. století tu působila četnická stanice s finanční stráží. Nyní už jen malý pomníček ukazuje místo, kde ještě před druhou světovou válkou žilo na tři sta obyvatel.

První měření

Z Nového Údolí ho vydáme po červené značce, která nás půvabnou cestou zavede k počátkům Schwarzenberského plavebního kanálu. Sloužil k plavení dřeva ze šumavských lesů do vnitrozemí. Vpravo od cesty stojí kuželovitý pomník postavený 8. 2. 1928 na paměť stavitele průplavu ing. Rosenauera. Po necelých šesti kilometrech stoupající lesní cesty za kanálem dojdeme příkrým výstupem podél státní hranice na vrchol hory Třístoličník.

Jeden z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších šumavských vrcholů ve výšce 1312 metrů lákal lidi už v dobách, kdy jeho úbočí pokrýval prales a četné močály. V září 1805 sem podnikl výzkumnou cestu vědec a botanik hrabě Kašpar Maria Šternberk. Přitom jako první změřil výšku hory. Barometr ukázal 3798 pařížských stop, což bylo asi 1234 metrů, tedy o 78 metrů méně, než udává současná měření.

Tři panovníci

Na vrcholu Třístoličníku je většinou rušno. Stojí tu horský hotel a také dřevěný prodejní stánek, který od roku 1883, kdy byl postaven, sloužil jako první restaurační zařízení. V roce 1889 byl dobudován kamenný dům se stájí a sklepem, který nabízel šest postelí a společnou noclehárnu pro třicet osob Velký počet návštěvníků (v sezoně 1907 přišlo na Třístoličník na 30 tisíc lidí) umožnil v roce 1913 postavit novou, celoročně obhospodařovanou budovu, která po požáru v roce 1949 byla zmodernizována. Vlevo od hotelu se můžeme rozhlédnout ze tří kamenných židlí na vrcholku skalního bloku, který hoře dal jméno. Zde podle pověsti sedávali panovníci tří zemí – Čech, Bavorska a Rakouska –, každý na svém území.

Z Třístoličníku pokračujeme po červené značce po hraniční stezce a přes skalní vrchol Trojmezná dojdeme po čtyřech kilometrech na Trojmezí (1320 metrů). Stával zde mohutný trojboký hraniční hranol, natřený ve státních barvách, zdobený znaky zemí a nápisy A, B, C, 1765 (Austria, Bavorsko, Čechy). Současný kámen je novějšího data.

Z Trojmezí klesáme k Rakouské louce. Cenné horské rašeliniště vzniklo dík extrémním horským podmínkám. Od Rakouské louky vystoupáme po čtyřech stech metrech na nejvyšší horu České a rakouské Šumavy, 1378 metrů vysoký Plechý.

Vrchol přitahoval zvědavce odedávna, avšak kartografové se zpočátku snažili horu zakreslit do svých map, aniž o ní měli jasnou představu. Jeden salcburský kreslíř v roce 1600 korunoval vrchol mohutným zámkem. Až Johann Christopher Müller navštívil Plechý v roce 1713 osobně a zpodobnil jej ve Velké mapě Čech. V roce 1816 byl Plechý přesně vyměřen rakouskou triangulační komisí. Tenkrát byl schwarzenberský rychtář Kajetán Hannesschläger pověřen úkolem postavit na nejvyšším bodu dřevěnou věž. V ní si později myslivci zřídili chatu. Věž však již nestojí, a protože i krásný skalnatý vrcholek je ze všech stran převýšen stromy, zbývají výhledy pouze na hraniční stezku.

U pomníku

Z Plechého opustíme červenou značku a sejdeme po žluté severním svahem ke Stifterovu pomníku. Byl postaven v letech 1876–7 na paměť talentovaného malíře a novelisty 19. století Adalberta Stiftera, v jehož díle najdeme jedno z nejkrásnějších literárních ztvárnění Šumavy. Od památníku se nabízí přitažlivé výhledy na hladinu Plešného jezera, snad nejúchvatnějšího na Šumavě. Svými téměř osmi hektary se mezi osmi ledovcovými jezery na Šumavě a v Bavorském lese řadí na třetí místo. Největší hloubka je skoro 19 metrů.

Nejstarší popis jezera najdeme v Březanově životopisu slavného jihočeského velmože Viléma z Rožmberka, kde se uvádí: „6. Junni 1567 našlo se poznamenání o jezeru Plekkensteinu, že dlouhost 240 sáhů, šíře 84 sáhů a hlubokost 50 sáhů jeho oměřiti se nemohla…“ Jezero často měnilo majitele: od roku 1602 to byl majetek císaře, od roku 1622 jej převzali Eggenbergové a v roce 1719 se dostalo pod Schwarzenbergy. Na paměť návštěvy jejich tehdy osmiletého dědičného prince Jana Nepomuka dne 13. srpna 1868 byla do velikého kamene poblíž hráze vytesána knížecí korunka s nápisem.

Další dvoukilometrové prudké klesání nás dovede k hrázi jezera. Odtud pokračujeme po zelené značce, která přes kamenné moře směřuje zpět k plavebnímu kanálu. Po proudu vody pokračujeme dále, až po 1,5 kilometru odbočíme vlevo a dojdeme do Nové Pece.