Těžba dřeva, odstřel vysoké a zemědělství

Těžba dřeva, odstřel vysoké a zemědělství
Author	Radovan Holub
Date	1995-03-02
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent	Ivan Žlábek

Rozhovor s ředitelem Správy Národního parku Šumava Ing. Ivanem Žlábkem

• Jaké jsou zkušenosti s přibližováním dřeva v oblasti Březníku, které bylo provedeno pomocí vrtulníku?

Tam ležely pokácené odkorněné kmeny už od roku 1993 a nikdo nepočítal s tím, že je někdo odtud odveze. Na podzim 1994 jsme vrtulníkem přiblížili 4.5 tis. kubíků dřeva s tím, že na jeden vzlet se naložilo 3,5 kubíku. Mohu vám říct, že ani ze strany ochránců přírody nebyly námitky. Mrtvé, rozpadající se dřevo má sice velmi příznivý vliv na obnovu lesa, jenže oloupané dříví tady ještě třetí rok doslova zvonilo a lze z něho klidně řezat trámy na krov.

• Kolik přibližování pomocí vrtulníku stojí a hodláte tak pracovat i nadále?

Málo přes tisíc korun za kubík, což znamená, že následný prodej dřeva celou operaci vlastně zaplatí. Jediným problémem je hluk. Pokud jde o ekologii, tankovalo se nad igelitovou fólií a ani kapka nafty neukápla.

• Proč se v parku musí střílet vysoká?

Jelení zvěř patří k šumavským ekosystémům, ale jejístav musí odpovídat stavu ekosystému. Tři roky jsme prosazovali redukční odstřel a pomalu se k odpovídajícímu stavu dostáváme. Pochopitelně, střílí se daleko víc než by se za vyváženého stavu mělo, protože zvěře tu musí byt méně. Je to výjimečný provoz. Po zmizení drátěných zátarasů zvěř začala na zimu migrovat na jižní svahy a Němci si stěžují, že se u nich pohybují „stáda vyhladovělé zvěře“. Ta migrace je však zcela přirozená. Takže střílíme především mladou zvěř a holou. Udělal jsem to, že po skončení poplatkových odstřelů k 31. říjnu 1994 jsem zakázal jakýkoli odstřel třetí věkové třídy. Personálu, který odstřelil víc holé, jsem dal potom povolenku k odstřelu jelenů druhé věkové třídy. V prvních zónách lovil personál. Poplatkoví hosté jen ve druhých. Zájem o poplatkový odstřel je veliký z tuzemska i ze zahraničí. V současném rozsahu je únosný v období redukčního programu. Do budoucna nutno počítat s jeho snížením až vyloučením. Na druhé straně je třeba uvážit, že se jedná o trh stejně jako v případě dřeva.

• Proti tržním mechanismům samozřejmě namítám, pokud jsou v takové míře aplikovány v Parku. Myslím si, že Národní park by tuto politiku neměl podporovat. Navíc německý odběratel zaplatí za kubík českého dřeva jen o málo víc než český (134 DM proti 1 500–1 800 Kč).

Pokud provozujeme obchodní činnost, musí mít všichni zákazníci stejné podmínky, ať Němci nebo Češi. Jsem povinen spravovat státní majetek a snažit se ho optimálně zhodnotit. To bych pak mohl prodávat dřevo také za polovic než ostatní a zbytek si strčit do kapsy. To nejde. Máme licenci na vývoz, to ano, ale není ho zdaleka tolik, kolik si lidé myslí.

• Proč však Park preferuje těžbu a prodej dřeva místo aktivit ve prospěch turistů a návštěvníků regionu? Ing. Urban z ministerstva životního prostředí mně už před dvěma lety řekl, že Park by měl provozovat i „ubytovací kapacity, dopravní prostředky a třeba i kočárové vyjížďky“. Dodnes to není.

Já si myslím, že kočárové vyjížďky do Parku nepatří. Ve Švýcarsku jsem viděl formu půjčovny koní i s vozíky – lidé s nimi jezdí tábořit. Kdybych kývnul, hned mně snad sto koní poslali. Ale já myslím, že tohle není pro Šumavu. Správa nemá zájem vydělávat na těchto aktivitách. I když třeba postavíme informační centrum s občerstvením nebo ubytováním, ihned to pronajmeme. Pojďme se bavit raději o budoucnosti zemědělského hospodaření, o agroturistice, o pronájmech půdy a údržbě luk. Budu velice rád, pokud Pozemkový fond někomu v Parku pronajme 300 hektarů zemědělské půdy, nájemce získá státní dotaci na údržbu luk, bude mít přiměřený počet dobytka, do dvaceti lůžek ubytovací kapacitu a třeba pět koní na půjčování. Lze to, ale musí to být malé a rozptýlené.

• Jak tedy bude vypadat zemědělské hospodaření v Parku, o němž tolikrát hovořili úředníci z ministerstva životního prostředí a tvrdili, že je nezbytné:

Zemědělské plochy v Parku patří Pozemkovému fondu a my vlastně děláme práci navíc v tom, že kontrolujeme, zda skutečně posekány byly. V roce 1994 bylo na území Národního parku posekáno 2 400 ha a v Chráněné krajinné oblasti 15 000 ha. Projekt optimalizace pozemků Parku se dělá v rámci výpomoci Světové banky a týká se i využití bývalých vojenských pozemků, které by měly být převedeny dílem do lesa a dílem na zemědělský půdní fond. Zemědělský půdní fond bude mít jednoznačně režim velmi podobný tomu, co už na Šumavě bylo, tedy jednou sekat a zbytek vypásat dobytkem. Nebudou tu velká stáda, ale vyhovoval by typ rodinných farem s menší koncentrací dobytka Já vám ale neslíbím, že už letos budeme mít pět farem, protože zatím není ještě nic na sto procent a všechno je teprve ve stadiu projektů. Je tu však nebezpečí, že provozovatel rodinné farmy přijde na to, že z turistiky se žije snáze nebo ho přestane hospodaření prostě bavit a my ho nebudeme moci vystěhovat. Lepší řešení však zatím neznám.

• Proč Národní park nepřevzal zemědělskou půdu, když v případě lesního půdního fondu argumentoval tím, že les musí mít jednoho pána – Park? Proč zemědělská půda v Parku může mít pány dva?

Já prosazoval, aby zemědělská půda v bývalých vojenských újezdech patřila skutečně Parku a ne Pozemkovému fondu! Vlastnictví zemědělského půdního fondu nemáme dané zákonem, zatímco lesní půdní fond vlastníme na základě § 22 zákona o ochraně přírody a krajiny.

• To je však nelogické, protože lesní půdní fond je také obhospodařován a sám jste se vyjádřil, že to jinak nejde.

Počítáme s tím, že stále víc lesních pozemků bude přecházet do režimu bez zásahu. V prvních zónách jsem už lesníkům zakázal jakékoli zásahy. To je snad výraz lesnického fundamentalismu, z něhož mě podezříváte?

• Až se dostanete do křížku s těžařskou lobby v Parku, budete tyto své zákazy vydávat dál nebo půjdete na kompromisy?

Devadesát procent lidi mě pochopí. Vzhledem k tomu, že si myslím, že lesnickým záležitostem rozumím, předpokládám, že lesníci mě respektovat budou. Až vyhlásíme nové první zóny, kde bude jednoznačně zakázán jakýkoli lidský zásah a tuto zonaci budeme mít posvěcenou zákonem o Národním parku, nebude tu už žádný prostor pro kompromisy.

• Jak mně sdělil americký ekolog Boyd Evison, jenž působil jako expert na Šumavě, těžba dřeva v Parku odporuje mezinárodním kritériím Biosférické rezervace i samotnému smyslu Národního parku. „Je absurdní, že Park zajišťuje svou existenci z exploatace toho, co má chránit,“ řekl pan Evison.

Já jsem naprosto klidný. Když jsem svou novou koncepci přednesl na semináři výboru pro Biosférické rezervace, sklidil jsem potlesk. Říkali mně, že se konečně našel někdo, kdo přinesl rozumné řešení. Říct, necháme to tady a za 200 let tu bude zase les, je hazard. Obnova přirozeného lesa na Šumavě je dlouhodobý proces.

• Jaký je váš názor na sousední Národní park Bavorský les, v němž mají pozitivní zkušenosti s nezasahováním v případě kalamit a ponecháním mrtvého dřeva v lese?

Především bych řekl, važme si toho, že máme větší území, že nemusíme zřizovat zoologické zahrady a obory, abychom odčerpali návštěvníky, že nemusíme zvěř jako oni odchytávat a pobít část v ohradě a na jaře zase pustit ven. Na druhé straně máme větší starosti například v lesním hospodářství. Rozdílné koncepční řešení jejich parku vychází z rozdílných podmínek, daných především přírodním prostředím, stavem a strukturou lesních porostů, ale i velikostí, vyloučením obcí z parku i historickým vývojem v posledním půl století.