Ticho motorových pil
| Ticho motorových pil | |
|---|---|
| Author | Kateřina Mahdalová |
| Date | 2006-11-06 |
| Source | Respekt |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Připomeňme si
Strom porazit, oloupat nebo namořit, prostě zabránit kůrovci vyletět a napadnout stromy v okolí. To byl ještě nedávno hlavní plán správců šumavského národního parku. Plán, jemuž dominovala především těžba. Jenže s novým vedením se už tři roky po sobě ukazuje, že příroda si i s přemnoženým kůrovcem může poradit sama a ze masivní kácení stromů není zdaleka tak nutné, jak si bývalý šéf parku spolu s lesníky myslel.
Lýkožrout se na Šumavě především díky deštivým letům nepřemnožil už pět let, přesto se ještě v „klidných“ letech snažilo bývalé vedení vytěžit co nejvíc stromů. Popud ke změně přístupu vzešel ze zprávy, kterou na jaře roku 2003 vypracovali experti Světového svazu ochrany přírody. Prohlásili v ní, že Šumava přestala splňovat mezinárodní kritéria pro národní parky, a doporučili urychleně kácení stromů zastavit. Novým šéfem šumavského národního parku byl jmenován ekolog Alois Pavlíčko, který zcela změnil taktiku svých předchůdců. Lesníci dnes zkoušejí ponechat lesy samovolnému vývoji, zasahují jen v některých oblastech. Z jejich statistik plyne, že v roce 2004 se kvůli kůrovci vytěžilo více než 44 tisíc kubíků dřeva, loni 38 tisíc, letos k polovině září 17 tisíc kubíků. Přestaly létat helikoptéry do první zóny parku, přestalo se kácet v unikátních zbytcích horských pralesů a stromy se přestaly stříkat insekticidy.
Dozvuky těžebních zásahu ale přetrvávají dodnes. „Razantní těžba totiž způsobuje, že vichřice u nás páchají mnohem větší škody než v bavorské částí parku, ačkoli Bavorská strana je návětrná,“ říká Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha.
Při pohledu na graf, který zachycuje škody způsobené kůrovcem, je vidět, že ještě počátkem 90. let „polomová“ křivka tu „kůrovcovou“ skoro kopírovala. S kalamitou obě křivky vystoupaly strmě vzhůru. Jenže po ústupu lýkožrouta zůstala „polomová“ křivka nahoře. Zmizely rozsáhlé plochy lesa a obrovské holiny pak „vpustily“ do lesa Horské vichřice. „Větrné kalamity, způsobené špatně provedenými zásahy proti kůrovci, už na Šumavě zničily větší plochy lesa než kůrovec samotný,“ říká Jaromír Bláha.
Budeme si vědět rady, až kůrovcová kalamita propukne příště? Za teplého a suchého léta se zvyšuje počet generaci vylíhlých během jedné sezóny a přírodovědci jsou si jisti, že přemnožení kůrovce se v budoucnu určitě nevyhneme. Podle ekologů nestojí Šumavský problém tak, že bychom si mohli vybrat mezi suchým lesem nebo zdravým zeleným lesem. Máme na výběr mezi suchým lesem a holinami. Rozdíl dobře ukazuje právě Bavorská strana Šumavy. Víme, že kácení stromů ve velkém potřeba nebude. Nelze totiž pominout fakt, že nejskeptičtější scénáře z poslední kalamity se nenaplnily: kůrovec nesežral všechny smrky, a hlavně – pod těmi uschlými začíná rašit nový, zdravý porost. V dočasně suché smrčině navíc zůstala většina rostlin, hmyzu i dalších živočichů a pestrý ekosystém lesa se podařilo zachovat.
