Tiskový mluvčí národního parku Radovan Holub chtěl být průvodčím

Tiskový mluvčí národního parku Radovan Holub chtěl být průvodčím
Author	Petr Pučelík
Date	2005-04-28
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent

Jméno: Radovan Holub Věk: 55 Stav: ženatý Děti: Štěpán a Vojtěch Bydliště: Špičák Povolání: tiskový mluvčí Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava

• Čím jste chtěl být jako dítě?

„Průvodčím ve vlaku nebo v tramvaji, protože ten měl brašnu, hodně různých lístků, papírků, kontroloval jízdenky a říkal přitom „Jízdenky, prosím“. Mohl jezdit z místa na místo a někdy i naskakoval za jízdy. To mě fascinovalo. Taky jsem pomýšlel na strojvedoucího, ale to už byla strašně vzdálená představa, asi tak jako být vévodou Říše tří prstenů.“

• Napadne vás někdy praštit s tím, co děláte?

„Jasně, asi každého čas od času napadne, proč ksakru dělá právě on tak blbou práci. Podívejte, soused, ten má bezva flek, ale ten můj? Proč to vlastně dělám? V takových chvílích je potřeba vydržet. Zas přijdou doby, kdy to odsejpá, jsou výsledky a zadostiučinění z práce. Neznám horší dobu, než když čas jen tak plyne, je amorfní, bobtná a není co dělat.“

• Jaké máte koníčky?

„Mám rád film a mám o něm poměrně systematické znalosti. Film, nebo ještě lépe posloupnost obrazů je všude kolem nás. V reklamě, v televizi, v počítačových hrách. I realitu vnímáme prostřednictvím filmu. Vím, obraz rozšiřuje už tak velkou virtuálnost naší pozemské existence. Ale co jiného dokáže naléhavě upozornit na to, že vedeme v podstatě virtuální život? Zas jen film. A taky rád jezdím na lyžích a na kole a řídím auto a někdy se honím na silnici. A pracuju na zahradě. To chodí sousedi okolo a říkají: „Tak s lopatou v ruce, to jsme tě dlouho neviděli! Konečně něco děláš!“ Proč se nejčastěji zlobíte? Když něco nefunguje, mám s nefungujícími věcmi málo trpělivosti a mám tendenci je rozbít a tím potrestat. Ale ony nevědí, že nefungují. Jsou to jen stroje. Taky mě rozčilují různé druhy manipulací člověka, například v hollywoodských filmech, v reklamách a v televizních shows. A rozčiluje mě, když někdo trápí zvířata a bije někoho slabšího. Takže když sám chytím našeho psa Broka za ocas, tak ho pak hladím, abych se mu omluvil.“

• Kdy jste se naposledy červenal?

„Snažím se být vždycky v té pozici, že se červenat nemusím. Myslím, že nejvíc červený jsem byl, když jsem loni vylezl na Rysy.“

• Co vás spolehlivě rozesměje?

„Situace mezi doslovnou, přesně zachycenou skutečností a absurditou. Neboť jedno plynule přechází ve druhé. Rozesměje mě taky, když si moje žena nebo syn doma ze mě dělají šoufky a vystihnou mě přitom tak, že si uvědomím, co dělám, a že to, co dělám, je směšné.“

• Jaký alkoholický nápoj máte nejraději?

„České pivo, maťarské Unicum nebo Kecskeméty a filipínský rum. Ten je strašně levný, dobrý, ale většinou nedostupný.“

• Jaké téma je pro vás tabu?

„Nerad se šířím o pohlavním životě svém či jiných, právě proto, že pohlavní život se stal hybnou silou mediálního byznysu a musí se o něm mluvit vždy a všude, asi tak jako za socialismu se stále mluvilo o závěrech sjezdu komunistické strany. Myslím, že některé věci mají zůstat soukromé a že pohlavní pud člověka nezanikne, i když nebude vědět o tom, že Mariah Carey se obnažila ve vlnobití.“

• Co je podle vás hranicí, za kterou by člověk neměl jít?

„Násilí. Člověk by neměl spílat druhým, řvát v davu, kamenovat druhé ani sledovat střílečky. Ničí ho to.“

• Kdo je vaším oblíbeným politikem?

„Joschka Fischer. A pokud mohu papeže považovat za globálního politika, tak jsem si velmi vážil papeže Jana Pavla II. pro jeho odvahu a názory, včetně názoru na východní blok a internet.“

• Na kterou knihu nedáte dopustit?

„Na Korán.“

• Za co utrácíte nejvíce peněz?

„Za cédéčka a plísňové sýry, ale loni jsem nejvíc utratil za sněžnou frézu a letní pneu na auto. Už jsou připravený na namontování.“