Urban se chce s obcemi v národním parku dohodnout

Urban se chce s obcemi v národním parku dohodnout
Author	Václav Dolejší
Date	2001-04-17
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent	František Urban

Vimperk – Třiašedesátiletý František Urban z Českých Budějovic se minulý čtvrtek stal novým předsedou Rady Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, která působí coby poradní sbor u vedení správy parku. Před deseti lety Urban jako šéf odboru ochrany přírody na ministerstvu životního prostředí stál u vzniku Národního parku Šumava. Dnes pracuje pro Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky v Praze a působí v řadě zahraničních odborných skupin. Nejvýznamnějším je post viceprezidenta Světového svazu ochrany přírody. Do čela rady přichází v době, kdy se vyostřil spor mezi parkem a obcemi ohledně dalšího vývoje. Strach, že by získal navrch ekonomický rozvoj a zničil park, však nemá. „Také od toho jsme tady, aby se to nestalo,“ říká.

Letos se vyhrotil vztah mezi obcemi a národním parkem.

• Na jedné straně je ekonomický zájem rozvíjet podnikatelské aktivity, na druhé přísná pravidla v chráněném území. Jak tohle dilema řešit?

Dohodou. V národním parku nejsou podnikatelské aktivity zakázány, jsou pouze omezeny tak, aby nebyly poškozovány přírodní hodnoty, kvůli kterým byl park vyhlášen. Je zde dostatek volného prostoru pro dohodu, avšak jsou zde i meze, které nelze překročit. Mělo by se však vždycky najít řešení, které uspokojí obě strany.

• Asi nejviditelnějším příkladem, kde se obce a správa parku neshodly, je vybudování lyžařské sjezdovky na Smrčině. Proč je park tak zásadně proti? Je v tomto případě vůbec možný kompromis?

Správa parku nemůže dělat nic jiného, než být v tomto případě proti. Nemůžete chtít na žádném přírodovědci, aby se podepsal pod projekt, který by vedl k rozdrobení tak unikátního lesního komplexu, a způsobil tím jeho postupný zánik. Správa by se zpronevěřila svému poslání v ochraně přírody, kdyby s něčím takovým souhlasila. Na druhé straně chápu obce, pro které je takový projekt velmi slibný, a možná, že by vyřešil některé obtíže, které dnes mají.

• Kdo tedy má mít konečné slovo ve sporu, zda sjezdovky na Smrčině ano, nebo ne?

Když to shrnu dohromady, zdá se mi, že musí nastoupit řešení politické. Jen doufám, že politikové opravdu poctivě zváží všechny okolnosti a rozhodnou správně. Ještě bych rád poznamenal, že i kdyby Smrčina nebyla v národním parku, situace by se vůbec nezměnila, protože by zde určitě byla národní přírodní rezervace s režimem stejným, jako je dnes v jádrové zóně národního parku. A to nemluvím o předpisech Evropské unie, o programu Natura 2000 – tam bude jistě zaujímat Smrčina významné postavení.

• S přemostěním přes Lipno u Horní Plané souhlasíte, přičemž most je jednou z podmínek pro vybudování sjezdovek na Smrčině. Není to ta pověstná salámová metoda?

Most není budován jen kvůli Smrčině. Lepší a spolehlivější zpřístupnění pravého břehu Lipna je zřejmě potřebné a nemyslím, že by nutně muselo vést k budování sjezdovek. Ze strany správy tyto obavy sice byly, ale já je nesdílím. Je dobře, že zde nakonec došlo ke kompromisu.

• Co soudíte o aktivitách ekologického Hnutí Duha, které zásadně odmítá kácení stromů napadených kůrovcem v prvních zónách parku?

Mně se kácení v prvních zónách také nelíbí a v době, kdy se o něm začalo jednat, jsem byl také zásadně proti. Když jsem se však seznámil podrobněji se situací a také s navrhovanými způsoby řešení, musel jsem uznat, že lepší řešení neexistuje. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby se asanační zásahy v prvních zónách dělat nemusely, a já doufám, že se dlouho dělat nebudou. Podle mého názoru však k tomuto problému správa přistupuje velmi odpovědně a nedělá víc, než je nutné.

• A Hnutí Duha?

Pokud jde o Hnutí Duha: vytýkám jim mnoho věcí, ale to by bylo na delší rozhovor. Jen na okraj: dnes tvrdí, že jsou proti zásahům v prvních zónách. Argumentovali však stejně i v době, kdy se v prvních zónách vůbec nic nedělalo – tehdy byli zásadně proti zásahům v druhých, přechodných zónách. Zdá se mi, že jsou prostě proti současné správě národního parku, a to není spravedlivé.

• Máte velké zkušenosti z ciziny. Jak dál rozvíjet či řídit národní park?

Viděl jsem několik národních parků v různých zemích a seznámil jsem se se způsoby jejich řízení dost podrobně. Mohu odpovědně prohlásit, že každý národní park je výjimečný a musí pro něj být stanovena vlastní pravidla. Existuje určitá obecná představa národního parku, ale ta je případ od případu přizpůsobována místním podmínkám. Důležité je, že národní park musí zajistit ochranu cenných částí přírody na svém území a zároveň zajistit turistické využití části svého území a podporovat ekologické vzdělávání návštěvníků. Na tom se shodují správci parků na celém světě.