V Bavorsku nechávají stromy být

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


V Bavorsku nechávají stromy být
Author Tereza Čapková
Date 2002-11-04
Source Respekt
Genre tisk
Respondent

Národní park je od toho, aby zůstal, jaký je, říkají němečtí experti

Pohled z kopce Bavorského lesa do údolí znamená šok. Tisíce mrtvých stromů po náletech kůrovců. Holá a uschlými stromy porostlá krajina, kde se neozve ani hlásek, vše na kilometry dokola je tiché. Tak vypadá německá strana hranice Šumavy a Bavorského lesa. Když se ale z výšky sejde dolů, tak na mrtvých kmenech, ať už stojících nebo tlejících na zemi, vyrůstá nový život. To je také Bavorský les, kde se proti kůrovci rozhodli nezakročit. Šumava se naopak díky kácení stromů v národním parku dostala na „černou listinu“ ekologických organizací a pro správy světových obdobně chráněných oblastí slouží jako odstrašující případ.

Tiše se díváme

Národní park je nevyšší kategorií chráněného území. Člověk by neměl vlastně do jeho života vůbec zasahovat. Měl by se jen tiše dívat, jak se příroda o sebe postará sama. Tento názor je prioritou pro Reinera Pöhlmanna, mluvčího Národního parku Bavorský les. S Pöhlmannem naprosto souhlasí i Jaromír Bláha, vedoucí tuzemského programu Lesy z ekologické organizace Hnutí Duha. „V Bavorském lese zachovali základní myšlenku existence národního parku. U nás v Šumavském národním parku správci do života lesa zasahovali, kvůli kůrovci káceli. Často i zdravé stromy, kvůli kšeftu s dřevem. To nemá být,“ říká Bláha. „My máme jiný přístup,“ vysvětluje Pöhlmann. „V prvním, bezzásahovém pásmu, necháváme přírodu, ať si dělá, co umí. Bereme kůrovce jako přirozený faktor obnovy příliš starého lesa. Příroda si umí sama poradit, proto stromy nekácíme a necháme je, ať spadnou samy a ať na nich vyraší nový život,“ popisuje postup v Bavorském lese Pöhlmann. Další výhodou nezasahování do přirozeného prostředí je podle Pöhlmanna vznik ne-stejnorodého lesa, ve kterém nemá lýkožrout smrkový, známý jako kůrovec, šanci. „Prostě jsme jen oddělili národní park od okolních hospodářských a většinou soukromých lesů pásem vykácených stromů, to stačilo,“ dodává Pöhlmann. V Česku se ale v národním parku kácelo, ničily se i zdravé stromy. Z leteckého pohledu to vypadá, jako by kůrovec napadal lesy podle přesné čtvercové geometrie. Takový půdorys mají vykácené hektary národního parku. Firmy pravděpodobně těžily zdravé stromy a prodávaly je. „Nevím, jestli to tak je, řešili jsme nějaké krádeže olší a bříz, nikdy jsme neměli informace o tom, že by se v národním parku těžilo neoprávněně dřevo ve velkém,“ říká plukovník Josef Hurda z českokrumlovské policie. „Vysazují se tam teď smrčky, které v budoucnu opět neodolají kůrovci, a les po několika desetiletích zase zanikne,“ říká Bláha. Bláha i Pöhlmann tvrdí, že přirozené prostředí chrání mladé stromky před vysokou zvěří, omezuje působení počasí, chrání stínem řadu druhů flóry. Podle oficiálních informací poklesl v Bavorském lese počet stromů napadených kůrovcem za posledních pět let několikanásobně. Ale to není to hlavní, podobné výsledky mají i na české straně hranice. Jde především o to, že se u nás kácí. „Je to, jako opravovat Karlštejn tím, že místo něj postavíme panelákové sídliště,“ dodává Bláha.

Falešná etiketa

„Ukazuje se, že strategie šéfů bavorského parku, kteří se rozhodli v jádrové zóně nekácet, může být velmi úspěšná, kůrovce ubývá a na poškozených plochách se obnovuje nový les a nevznikají holiny. Proto nyní hodnotíme i za pomoci expertů ze Světového svazu na ochranu přírody obě strategie a rozhodujeme se, jak budeme postupovat dál na Šumavě,“ říká o přístupu nového ministra Libora Ambrozka tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová. „Budeme respektovat rozhodnutí expertů ze Světového svazu na ochranu přírody. Ti by měli situaci na Šumavě nezávisle posoudit a vydat doporučení pro další postup,“ dodává Šůlová. Správa národního parku, která se hlavně podepsala pod kácením, se nechce pořádně vyjádřit. „Máme stejné metody a společné memorandum s Bavorským lesem, rozdíly jsou v přírodních a společenských podmínkách,“ vysvětluje šumavský přístup Ivan Žlábek, ředitel Správy národního parku, a nehodlá se k problému dále po telefonu vyjadřovat. Sdílnější byl mluvčí Správy národního parku Zdeněk Kantořík. „V prvních zónách zasahujeme proto, že když je les v jejím bezprostředním okolí zasažený, tak se to samozřejmě dostane i do první zóny, která je třeba oddělená jen třiceticentimetrovým potůčkem. Necháváme také v první zóně ležet na zemi dvacet procent stromů, které plně postačují, zbytek stromů se prodá. Je to ekonomická záležitost. Na Šumavě jsou také úplně jiné přírodní podmínky než v Německu. Šumava má šedesát devět tisíc třicet hektarů, z toho je osmdesát jedna procent lesa, který je mnohdy pouze hospodářský. Můžeme samozřejmě udělat čáru na mapě a říci, tady nebudeme zasahovat, ale odnesl by to les.“ Takže jde jenom o peníze z vytěženého dříví? Ředitel Žlábek odmítl odpovědět. „Tohle není otázka pro současné vedení ministerstva. Národní park rozhodně není zřízen jako zdroj dřeva. Je nezbytné prošetřit případy ilegálního odvozu či krádeží dřeva z prvních zón a zjistit viníky,“ říká Šůlová. „Nelepíme si falešnou etiketu jako Šumava. Když už založíme národní park, tak do něj pak nemáme zasahovat, jinak to není národní park,“ shrnuje základní rozdíly v přístupu mluvčí Pöhlmann.