V Národním parku Bavorský les se ekologická koncepce měnit nebude

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


V Národním parku Bavorský les se ekologická koncepce měnit nebude
Author Radovan Holub
Date 1997-01-07
Source
Genre tisk
Respondent

Koncepční krize Národního parku Šumava, která zatím vyvrcholila těžbou cca 160 000 kubických metrů dřeva v roce 1994, dosáhla loni nové dimenze. Nejenže byly úhrnné těžby odhadnuty na celých 200 000 kubíků, ale do klíčových území parku byl zakázán vstup turistů údajné s ohledem na jejich bezpečnost. Bezpečnosti turistů si však v jiných oblastech parku málokdo hledí, protože se tu nekontrolované pohybují různé automobily, případné leží poražené kmeny, přes které musí návštěvníci přelézat. „V parku se těží z panické hrůzy z následků. V lesním provozu panuje hysterie„, charakterizuje současnou situaci parku uznávaný odborník na evoluci lesa a bývalý pracovník NPŠ ing. Karel Kaňák. Bezohlednost provozních pracovníků parku dokumentuje nedávný případ, kdy byly na Železnorudsku posypány běžkařské trasy na přejezdech cest parku vrstvou štěrku z nákladních aut.

Na současné vedení parku podle všeho neplatí žádná varování a mezinárodní zkušenosti je nechávají chladným. Například na studii ředitelky Federace přírodních a národních parků Evropy Evy Pongrazové z roku 1995, která ostře kritizuje rozšiřování těžeb, redukci první zóny a nedostatek turistické infrastruktury v šumavském parku, reagovalo vedení parku opakováním překonaných dogmat. Zmenšení a rozkouskování první zóny hájí i nadále, přestože mezinárodní zkušenosti z jiných evropských i mimoevropských parků svědčí o tom, že nejcennější území parku mají tvořit souvislou plochu. Podle Mezinárodní unie pro ochranu přírody musí být území národních parků chráněno před veškerým hospodářským využíváním nejméně na 75 procentech plochy, má-li být park uznáván mezinárodně. Některé parky však tuto definici neberou na vědomí a dopouštějí se zneužití odborně definovaného názvu, jemuž se v odborných kruzích říká etiketní podvod. Příkladem etiketního podvodu je právě Národní park Šumava.

Argumentaci Národního parku Šumava progresivně nahlodávají zkušenosti sousedícího Národního parku Bavorský les, kde se proti přírodním kalamitám nezasahuje, a to s viditelně dobrými dlouhodobými výsledky. Kůrovec je tu považován za součást ekosystému a za zdravotní policii. Tento park má dobré zkušenosti s koncepcí „příroda si pomůže sama„. V roce 1996 bavorský park obdržel další Evropský diplom kategorie „A“ od Evropské rady ve Štrasburku. Po pozitivním vyjádření klíčových bavorských politiků bude rozšířen o 10 000 hektarů po parlamentním schválení, plánovaném na půli tohoto roku. Úředníci Ministerstva životního prostředí ČR se však netají tím, že bavorská koncepce jim připadá „divná„. Argumentují, že na české straně jsou jiné přírodní podmínky, les je více oslaben a je geneticky nepůvodní. Přestože tyto argumenty ekologové vyvrátili, vedení našeho parku na nich tvrdošíjně trvá. Lesní hospodaření má totiž pro vedení parku dvě výhody, jak se domnívá pracovník muzea v Prachaticích Jaromír Beneš: jednak vytěžené dřevo, jednak státní dotace na „boj“ proti kůrovci. Jiní odborníci hovoří o tom, že kůrovec se pro Národní park Šumava stal pouze záminkou k tomu, jak se dostat na kvalitní dřevo ve vyšších polohách Šumavy.

Ředitel správy Národního parku Šumava Ivan Žlábek uvedl na diskusi s novináři informaci, která by mohla znamenat závažnou změnu v disharmonickém vývoji obou parků. „Politická i odborná situace v Národním parku Bavorský les se vyvíjí tak, že v rozšířené části budou zpracovávat kůrovce úplně stejně jako my„, řekl Žlábek. „Pro mě je to určitá satisfakce„. Tato informace se však nezakládá na pravdě. V Národním parku Bavorský les není plánována žádná změna základního principu o nezasahování do ekosystému ani po plánovaném rozšíření parku. „Na rozšířeném území se bude hubit kůrovec časově omezeně ve vysokých polohách pouze na ploše 1600 ha. Doba, po kterou se bude hubit, bude záviset na vývoji přirozeného zmlazení. Každé dva roky se přezkoumá, zda se přirozené zmlazení rozvíjí a podle toho se rozhodne o dalším omezeném hubení kůrovce nebo o jeho ukončení„, řekl ředitel správy Národního parku Bavorský les Hans Bibelriether. Ředitel sousedního parku, který je sám držitelem několika významných mezinárodních ocenění a má rozsáhlé lesnické zkušenosti, odmítá argumenty o tom, že kalamita je důsledkem zanedbané péče o les a že lesu v parku se musí uměle pomáhat. Lesy se obešly tisíce let bez lesníků a všude tam, kde se člověk stáhl z krajiny ve střední Evropě, vznikl opět les. Nejlepším příkladem jsou plochy na Šumavě, které byly po roce 1945 vysídleny. I v Národním parku Bavorský les se umělé zásahy do lesního ekosystému ukázaly zbytečnými. „Rozsah vyvrácených ploch zůstal omezen, protože stojící mrtvé stromy posloužily stromům v hloubce jako účinná ochranu proti vichřici. Ponechané vývraty se změtí kmenů, korun a větví se ukázaly být překážkou pro jelení a srnčí zvěř a bránily tak okusu. Přirozeným způsobem tak vzniká nový nestejnověký a diferencovaný les„. Otázkou zůstává, kdy se o těchto argumentech začne na půdě správy NPŠ aspoň diskutovat, o zavádění do praxe nemluvě.