Veřejná správa6.

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Veřejná správa6.
Author Šumava tady a teď
Date 2005-12-08
Source Šumava tady a teď
Genre tisk
Respondent

Ministr a ministerstvo životního prostředí

Mikroregion byl založen v říjnu 1999. Má jedenáct členů: města Vimperk a Volary, obce Borová Lada, Horní Vltavice, Kubova Huť, Kvilda, Lenora, Nová Pec, Stožec, Strážný, Zbytiny, Želnava. Samotné jádro mikroregionu tvoří obce na území Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Obce leží v povodí horní části Studené a Teplé Vltavy a okolí Boubína. Mikroregion vznikl z potřeby koordinace a společného postupu při rozvoji cestovního ruchu. Postupem času začal zaměřovat pozornost na podporu celkového rozvoje regionu – na součinnost při významných investičních akcích, zkvalitnění infrastruktury, zvýšení kvality občanské vybavenosti území, na řešení nedostatku pracovních příležitostí, optimální využití místních zdrojů pro ekonomický rozvoj obcí, na koordinaci obecních územních plánů a územní plánování v regionu, na slaďování zájmů a činností místních samospráv a společné ovlivňování výkonu státní správy v zájmovém území, na propagaci mikroregionu a celého zájmového území, na všeobecnou ochranu životního prostředí a na vytváření podmínek pro rozvoj turistiky jako celku. Pro ekonomiku v mikroregionu je stěžejní zemědělství, lesnictví, dřevařství, služby, cestovní ruch a drobný místní průmysl.

Na území mikroregionu žije necelých patnáct tisíc obyvatel, z toho více než dvě třetiny ve městech Vimperk a Volary. Z hlediska národnostní struktury tvoří 90 % obyvatelstva Češi. Novým fenoménem je přítomnost lidí vietnamské a ukrajinské národnosti. Mezi národnostní menšiny v mikroregionu dále patří Slováci, Romové, reemigranti z Maďarska a Rumunska.

Doprava

Dosažitelnost pro návštěvníky jak z vnitrozemí, tak i ze sousední země je dobrá, včetně napojení na Bavorsko prostřednictvím silničního hraničního přechodu Strážný – Philippsreut, který patří mezi nejvytíženější hraniční přechody v regionu Šumava. Silnice I. třídy číslo 4 Praha–Strážný (hraniční přechod) prochází přímo Vimperkem, Kubovou Hutí, Horní Vltavicí a přes hraniční přechod Strážný–Philippsreut pokračuje do Bavorska. V důsledku vybudování silničního obchvatu neprochází již tato silnice přímo Strážným. Ostatní obce mikroregionu – Kvilda, Borová Lada, Lenora, Volary, Nová Pec, které leží stranou této komunikace, nemají prostřednictvím sítě silnic nižšího řádu sníženou dostupnost obce III. typu Prachatice. Jako stíženou lze hodnotit dostupnost pro obec Stožec. Město Vimperk je napojeno na silnici II. třídy číslo 145, spojující Klatovy a České Budějovice. Mikroregionem prochází železniční trať Volary–Strakonice, která má regionální význam a spojuje přímo Volary, Lenoru, Horní Vltavici, Kubovu Huť a Vimperk, kde je nejvýše položená železniční stanice v České republice. Z trati České Budějovice–Plzeň lze do Volar dorazit také přes Čičenice a Prachatice. Železnice spojuje rovněž Volary s Novým Údolím, kde je hranjční přechod pro pěší turisty a pro cyklisty, a vlakem lze přijet i od Českých Budějovic kolem Lipenského jezera až do přestupní stanice Černý Kříž. Velký význam má také letní ekologická autobusová doprava, provozovaná Správou Národního parku Šumava. Mikroregionem prochází linky ze Špičáku a Železné rudy přes Prášily, Modravu, Kvildu a Kaplici pod Boubínem, z Kvildy přes Srní a Kašperské Hory do Sušice, z Horské Kvildy přes Kvildu do Bučiny, z Kvildy na Churáňov a z Nové Pece do Jeleních Vrchů.

Přírodní podmínky

Mikroregion Horní Vltava-Boubínsko se nachází v Šumavské hornatině, zasahuje sem z malé části také povrchově členité Šumavské podhůří. Konkrétně z geomorfologických celků sem zasahují Šumavské pláně, rozkládající se při státní hranici, dále Boubínská hornatina a Vimperská vrchovina, vyplňující vnitrozemskou část. Území leží v nadmořské výšce od 694 do 1065 m n.m. Nejvýše položenými místy v mikroregionu jsou Černá Hora (1315 m n.m.) na jihozápadě a Boubín (1362 m n.m.) v centrální části mikroregionu. Uzemí má velký přírodní potenciál, rozkládá se zde několik velmi významných územních celků. Hlavní z nich jsou Národní park Šumava a Chráněná krajinná oblast Šumava. Plochý reliéf a vyšší srážkové úhrny umožnily vznik rozsáhlé sítě rašelinišť (Chalupská slať, Jezerní slať). Územím mikroregionu protéká řeka Teplá Vltava, která ústí do nádrže Lipno, dále pak řeka Blaníce, Volyňka a mnoho potoků – například Vydři, Medvědí, Pravětínský, Mlýnský.

Klimatické podmínky jsou drsné. V nadmořských výškách nad 800 metrů, kde se rozkládá většina oblasti, je podnebí ve svém souhrnu mírně chladné až chladné. Centrální část Šumavských Plání patří k nejchladnějším a na srážky bohatým územím v České republice. To umožňuje intenzivně využívat příhraniční pás území a Boubínskou hornatinu pro zimní sporty.

Životní prostředí

Mimořádné přírodní a krajinářské podmínky Šumavy vedly v minulém století k vyhlášení některých cenných území za chráněná (Boubínský prales). Již na počátku minulého století se zrodila myšlenka vyhlásit nejcennější oblasti Šumavy za národní park. Národní park zahrnuje nejméně dotčenou oblast šumavské přírody a tvoří jádro biosférické rezervace. V řešeném území se Národní park Šumava rozkládá na území obcí Kvilda, Borová Lada, Strážný, Stožec, Nová Pec a Volary. Ostatní obce spadají do CHKO Šumava. Zachovalé kvalitní přírodní prostředí ovlivňuje potenciál mikroregionu k jeho využívání – k rozvoji cestovního ruchu, a proto je největší prioritou jeho zachování. Negativní vliv na prostředí v mikroregionu má doprava a malé lokální zdroje znečišťující ovzduší a povrchové vody. Doprava ovlivňuje prostředí především v okolí hlavního dopravního tahu z Vimperka přes Strážný na státní hranici. V devadesátých letech se výrazně zvýšila intenzita dopravy po této komunikaci, nejvíce vzrostl počet kamiónů. Stav ovzduší je na území mikroregionu negativně ovlivněn způsobem topení. Plynofikace proběhla v 5 obcích (Strážný, Vimperk, Lenora, Volary, Zbytiny), Borová Lada využívá tepelná čerpadla, Nová Pec pilinové topení. Zbývající 4 obce mikroregionu spalují uhlí a dřevo. Všechny obce mají vybudovanou vodovodní síť pro zásobování pitnou vodou a čistírnu odpadních vod. Na základě pravidelných testů bylo zjištěno, že voda používaná v mikroregionu je převážně „měkká“ (malý obsah hořčíku a vápníku, přebytek železa). Jedním z problémů, které nelze řešit krátkodobě, je výskyt radonu.

Zemědělství

Pro zemědělskou produkci nemá význam území ležící v Národním parku, zemědělství zde slouží spíše k zachování bezlesí a původního charakteru krajiny. Horská krajina, ve které se mikroregion rozkládá, nedává předpoklady pro intenzivní zemědělství. Z kategorií zemědělské půdy jsou nejvíce zastoupeny travnaté pozemky –louky a pastviny. Zemědělská půda tvoří přibližně třicet procent plochy mikroregionu. V mikroregionu je rozšířen především pastvinářský chov masných plemen skotu. Přestože výrazně převládá živočišná výroba nad rostlinnou, obdělávaná orná půda se využívá hlavně k pěstování pícnin a obilovin. Na území mikroregionu dříve hospodařily státní statky. Dnes hospodaří na největších rozlohách společnosti, které mají zemědělskou půdu většinou pronajatou. Začínají se také profilovat jednotlivé farmy, zabývající se ekologickým zemědělstvím. Lesní pozemky tvoří 57% nezemědělské půdy mikroregionu a jsou největším přírodním bohatstvím oblasti. Z velké části se jedná o smrkové monokultury, struktura lesů se však v poslední době pomalu mění, na vytěžených a nově vysazovaných plochách se objevují i jiné stromy, například buky, které původně do této oblasti patřily. Lesní hospodářství v mikroregionu je ovlivněno především tím, že na více než třetině území mikroregionu byl vyhlášen v roce 1991 Národní park Šumava, Na tomto území je výrazně omezena hospodářská funkce lesa, lesní komplexy zde obhospodařuje přímo Správa Národního parku Šumava. V druhé polovině devadesátých let dochází i zde k významnější těžbě z důvodu přemnožení lesních škůdců (zejména kůrovce). Hospodářské lesy ve vnitrozemí obhospodařují Lesy ČR, lesní závod Boubín. Po roce 1995 přešla část lesů pod správu obcí a města (městské a obecní lesy).

Průmysl a podnikatelské aktivity

Mikroregion nemá kromě dřeva jiné přírodní zdroje, ani další předpoklady pro průmyslový rozvoj, proto se zde výroba příliš nerozvíjela. Průmysl však ovlivňuje sociálně ekonomickou situaci obyvatel mikroregionu, neboť kolem třiceti procent práceschopného obyvatelstva vyjíždí za prací zejména do spádových měst a do Německa. Většina původních dřevozpracujících závodů se dostala do ekonomických problémů, některé ukončily svoji činnost, jiné podstatně snížily počty pracovníků. Z průmyslové struktury skoro vymizel sklářský průmysl, zanikly jak vimperské sklárny, tak sklárny v blízké Lenoře. Podobně ukončil činnost textilní závod Šumavan (vzniklo zde několik menších textilních firem) a dřevozpracující závod Jitona, které patřily mezi nejvýznamnější podniky mikroregionu. Dále v mikroregionu chybí lehký průmysl důležitý i pro zaměstnanost žen. Největším závodem potravinářského průmyslu je Vimperská masna, dodávající na trh výsekové maso i uzenářské výrobky. Strojírenský průmysl na území mikroregionu je zastoupen firmou Siever Automatic (výroba autodoplňků) – Vimperk a elektrotechnický průmysl firmami Vishay Elektronic – Volary a Rhode Schwarz –Vimperk (bývalá Tesla). Dalšími významnými společnostmi, působícími na území mikroregionu jsou VLS a.s., Horní Planá, Molda, Sesazovna dýh, Prádelna –Volary, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk (bohužel tento subjekt nepodporuje díky ochraně přírody rozvoj průmyslu). Na území pěti obcí v regionu fungují malé vodní elektrárny – Kvilda (2), Borová Lada (3), Stožec (1), Horní Vltavice (4), Lenora (1). Malé a střední podnikání je zastoupeno většinou podniky s přibližně pěti zaměstnanci. Zabývají se hlavně tradiční výrobou a řemesly (sklářská výroba a broušení skla, truhlářství), prací v lese, zemědělstvím a ubytovatelskými i turistickými službami. Větší podnikatelé poskytují především hotelové služby. V mikroregionu se nachází relativní nedostatek ploch pro podnikání. Motivujícím faktorem pro potencionální podnikatele je příznivé rozpětí cen pozemků (24–500 Kč/m2).

Cestovní ruch

Mikroregion je důležitou rekreační oblastí Šumavy, poloha a terénní členění jeho území nabízí široké turistické využití. Území disponuje atraktivním a hodnotným přírodním potenciálem, zejména pro pěší turistiku, cykloturistiku, houbaření, koupání, rybaření, jízdu na koni. Jsou zde možnosti turistiky zaměřené na poznávání historických památek (zejména kostely a kaple), technických památek (například Schwarzenberský kanál), kulturních zajímavostí, lidových staveb a tradic. Rašeliniště a slatě, bývalé osady, významné lesní porosty (Boubínský prales) jsou k nalezení na většině území mikroregionu. Výborné přírodní podmínky v zimním období podmiňují zimní turistiku, běžkaření, sjezdové lyžování, bruslení. Přínosem pro rozvoj kulturního a poznávacího cestovního ruchu je vznik nových naučných stezek na území národního parku) a dostatečný počet půjčoven a opraven sportovního vybavení. Velký pokrok byl v posledních pěti letech učiněn při budování značených cyklotras – prochází všemi obcemi mikroregionu.