Veřejnost si může v Národním parku Šumava zasadit jedli nebo buk

Veřejnost si může v Národním parku Šumava zasadit jedli nebo buk
Author	Václav Prokš, ČTK
Date	2009-07-18
Source	ČTK
Genre	tisk
Respondent

,

Modrava –Desítky tisíc sazenic stromků vysází ročně Národní park Šumava. Do sázení se letos významně zapojila také veřejnost, která si může v 15 termínech od června do září zasadit jedli nebo buk.

Dnes se konala další akce na Modravě, ale pokazilo ji počasí, řekl ČTK Jan Bečvář z územního pracoviště Modrava. „Loni jsme dělali jenom pár akcí pro školy, letos se více orientujeme na veřejnost“, dodal. Park chce i v dalších letech zapojovat občany do ozeleňování Šumavy a podpořit tak druhovou rozmanitost lesních porostů. Lidé sázejí pouze buky a jedle, výjimečně jeřáb, javor a tis. „Vnášíme do parku dřeviny, které tady chybí“, uvedl Bečvář, podle něhož je nyní více než 90 procent lesních porostů smrkových.

„Sázení organizují všechna územní pracoviště parku ve druhých zónách, a to na holinách nebo na místech, kde stromy zničil kůrovec. Tam vzniká nová generace smíšeného lesa,“ vysvětlil Bečvář. Využívají se takzvané obalované sazenice, které se mohou vysazovat po celý rok. Územní pracoviště Modrava zahrnuje 10 000 hektarů parku, tedy zhruba jeho sedminu. Právě na části Modravy a sousedního Srní jsou takzvaná jádrová území, kde se nechávají přírodní procesy bez zásahů a kůrovec se tam více množí. Jde o místa v nadmořské výšce nad 1000 metrů. Sázení stromků je populární u rodin s dětmi, které pracovníci parku odměňují samolepkami, skládačkami a didaktickými pomůckami s přírodní tematikou. Dozví se také zajímavosti o lesích v parku. Další termíny lidé zjistí na webových stránkách parku v sekci programy pro veřejnost. Nejvíce termínů je na Modravě a Rokytě.

Na Šumavě původně převládaly přirozeně smíšené horské lesy se skupinovým zastoupením buku, smrku, jedle a klenu. Pouze na nejvyšších hřbetech a vrcholech nad 1200 metrů a v podmáčených šumavských pláních dominoval smrk. Vinou dlouhodobých změn klimatu a zásahů člověka se změnila druhová skladba a struktura šumavských lesů ve prospěch smrčin. V období prvních osadníků to byli hlavně skláři, kteří od 14. do 18. století káceli buky a jedle pro výrobu potaše. Na vytěžených plochách a v okolních lesích pásli svůj dobytek. Až do vyhlášení parku v roce 1991 byly na plochách po kalamitách vysazovány smrky hlavně z hospodářských důvodů. Jsou tak dnes i na těch místech, kde původně výrazně převažoval buk s jedlí.