Vilímkův průvodce Šumavou, 1905, Úvod a praktické pokyny
| Vilímkův průvodce Šumavou, 1905, Úvod a praktické pokyny | |
|---|---|
| Author | J. R. Vilímek |
| Date | 1905 |
| Source | Vilímek, J. R.: Vilímkův průvodce Šumavou |
| Genre | průvodce |
| Respondent | |
Šumava a Český Les netvoří jednotný horský hřeben jako na př. Krkonoše, nýbrž bohatě rozčleněný široký pruh země, ležící mezi Vyšším Brodem a Domažlicemi s jedné a Domažlicemi a Chebem s druhé strany. Jednotlivé jeho hřebeny označují sice tu a tam i pohraniční pásmo, ale jiné vnikají napříč do vnitra země (v Čechách i Bavořích), sdružujíce se zde s rozmanitě seskupenou kopcovinou.
Má proto Šumava s přiléhající částí Českého Lesa a Novohradských Hor, kterou jsme do tohoto Cestovního Rádce pojali až po Tachov, i turistický ráz zcela jiný, nežli souvislá horstva, takže celkem málo je turistův, kteří by se podjali obtížného úkolu Šumavu celou soustavně procestovati a většina obmezuje se jen na návštěvu jednotlivých zvláště lákavých partií.
Zpravidla také jen v těchto partiích je postaráno o přiměřený pobyt, kdežto v partiích zanedbávaných, často hlubokými hvozdy krytých, odkázán je turista značně na svou vlastní pěsť.
Proto také jinak opatří se ten, jenž hodlá na krátko navštíviti některou hojně navštěvovanou partii v okolí nejlidnatějších míst, jako jest na př. okolí Domažlic, Eisensteinu, Prachatic, Vimperku, Vyššího Brodu a p., jinak ten, jenž hodlá se odchýliti od stezek nejvyšlapanějších, a dospěti až na vzdálené pohraničné hřebeny Třístoličníku, Luzného, Roklanu, Javorského Hřebene, Jezerní Hory, Můstku a Pancíře, Oseku aneb Haltravy a Plesu nebo Nebelsteinu a Mandelsteinu.
V prvním případě netřeba bráti mnoho s sebou.
Hostinství jest v oněch střediskách opatřeno dobře, až velmi dobře, cesty jsou upravené, místy až velmi pohodlné (jen pro cyklistu zřídka) a značkované a dobrých stanic dostihnouti lze v poměrně malých vzdálenostech.
Hůře je v případě druhém. Stanice jsou od sebe velmi vzdáleny, hostinství je skrovné (nocleh nejistý), cesty často, zejména s naší strany, zanedbané ač v novější době s bavorské i naší strany vždy hojněji značkované. Třeba býti dobrým chodcem, obeznalým v cestování dle mapy (průvodce je zřídka po ruce) a nutno proviant vzíti s sebou i připraviti se na noclehy třeba málo pohodlné nebo nesnadno dostižné.
Dobou cestovní na Šumavě nejvhodnější jsou dny od 15. června do 15. září. Šumava ošemetna jest svou deštivostí. Snadno, vyjedete-li si za nejkrásnější pohody, na několik dní, utonete v největším deštivu. Jest proto zvlášť důležité před nastoupením cesty pozorovati počasí a raději vyjeti za nepohody s nadějí na polepšení, nežli naopak. Ovšem vždy radno se opatřiti dostatečně výměnným prádlem, pláštěm, jenž dobře chrání před deštěm, neoblékneme-li docela oblek nepromokavý, abychom nemuseli bráti deštníku (nejlépe v tom případě deštníkové hole s bodcem), dobrou, nepromokavou, nikoli však těžkou a těsnou obuví a vždy jen plstěným, však lehkým kloboukem.
Na vzdálenější tury neškodí vyzbrojiti se opletenou sklenici na osvěžující nápoj se sklínkou na vodu, dobře konservovanými potravinami, vždy záhodno vzíti s sebou mýdlo a hřeben, kteréž dosud v hotelích nikde nejsou pohotovy, na vzdálenější tury i jiné toiletní potřeby jsou nutny (ručník, kartáček na zuby, kartáč na oděv), také některá léčiva (kapky opiové proti průjmu a kolice, dvojuhličitan sodnatý proti žáze, mandlový olej nebo salyciový lůj, také salyciová vata proti opruzení) a p.
Nikdy nenoste těchto věcí, kdyby jich bylo sebe méně, ve vaku ručním; i brašna přes prsa přepnutá je často obtížná a vadí volnému dýchání. Nejlepší je stahovací vak, jenž na zádech zavěšený o kříž se opírá a v chůzi neobtěžuje.
Nocleh, nenajdete-li v hotelu, hostinci neb studentské noclehárně, můžete najíti v místech silně frekventovaných i v soukromých domech; třeba jen dáti pozor na vyvěšené tabulky nebo pozeptati se v přeplněných hostincích. Nebývá dražší nežli 1,60 K, často i se snídaní, kdežto v hostincích stoupá cena od 1 K do 3 i výše. V místech málo frekventovaných poslouží časem noclehem lesník nebo četnická stanice.
Nejdražší je na Šumavě cestování povozem a doporučuje se proto jen na nejdelších silničních túrách, jež pro cestování pěšky jsou méně zajímavé; s výhodou lze častěji užíti levnější, ač zdlouhavější pošty, která nicméně mnoho důležitých bodů spojuje. Průvodčí nejsou na Šumavě soustavně zavedeni. Značkování cest je dobře nahražuje. V méně přístupných místech najde se průvodčí v myslivnách nebo u obecních úřadů, i platí se mu za hodinu 40 (se zavazadlem 60 h), za den 2,40–4 K.
