Volání po zmenšení národního parku oživuje naděje zlatokopů v přísně chráněné oblasti

Volání po zmenšení národního parku oživuje naděje zlatokopů v přísně chráněné oblasti
Author	Karel Havlík
Date	2000-04-18
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent	František Stíbal

Místostarosta Kašperských hor, nositel Ceny Františka Kriegla František Stíbal řekl Právu:

• Zasloužil jste se o zastavení invaze cizích zlatokopů na Šumavu. Nyní pracujete na Správě národního parku a CHKO Šumava. Co může přinést zdejším obcím a parku realizace novelizovaného zákona číslo 172/1992 Sb.?Na rozdíl od předchozí úpravy se touto novelou umožňuje vydání historického lesního majetku na území národních parků obcím. Zdůrazňuji, že úsilí obcí o narovnání majetkové újmy je naprosto legitimní požadavek, který se zástupci našeho města a dalších obcí snažili prosadit více let. Stejně tak považuji za nezpochybnitelný veřejný zájem na existenci národního parku, zachování jeho hranic a územní celistvosti. To je důvod, proč nepokládám za dobré a trvalé řešení vydání lesních pozemků na území šumavského parku, protože by to podle mého názoru mohlo přinést problémy, případně konflikty. Rovněž ekonomický přínos z lesů by se nemusel dostavit v míře, kterou obce očekávají, což by asi vedlo k novým požadavkům na vyrovnání finančních ztrát.*V čem tedy spatřujete přijatelnější řešení pro obě strany?Vhodnou možností, která se dnes nabízí, je vydání náhradních lesních pozemků ve stejné hodnotě. Tak by se dalo rozumněji kompenzovat obcím jejich historické vlastnictví na území mimo park.Možnost náhrady v podobě lesů mimo území parku nemusí každému vyhovovat. Od počátku se hovořilo o dvou základních variantách narovnání majetkové újmy, o což se snažily Kašperské Hory od roku 1991. Šlo buď o vydání majetku, anebo o jeho kompenzaci ve srovnatelné hodnotě mimo území parku. Každá varianta má klady a zápory. Podstatný rozdíl však spočívá v odlišné perspektivě dlouhodobého hospodářského přínosu, který je, míním, pro obce rozhodující. Je potřeba vědět, že užitek z lesů v parku je omezován zvláštním režimem, jemuž tady lesní činnost podléhá. Mimo to se v budoucnosti předpokládá úbytek lesní výměry, z níž lze očekávat nějaký výnos, a naopak bude přibývat ploch podřízených přírodnímu vývoji. Existuje tedy řada omezení v zájmu ochrany přírody na straně jedné a potřeba největších výnosů z lesního hospodaření na straně druhé. To nemůže dělat dobrotu, spíše plodit konflikty. Navíc je třeba počítat s tím, že po vstupu do Evropské unie budeme muset uplatnit její směrnice, které podmínky ochrany šumavských lesů ještě zpřísní.Druhá varianta se sice zdá výhodnější, nicméně nemusí být přijatelná pro obce, které vlastní lesy uprostřed národního parku a k náhradním lesům by měly daleko. V tomto případě, kde by nebylo možné vydat náhradní lesní pozemky v dostupné vzdálenosti, tedy obcím sídlícím uprostřed národního parku, přicházela by nejspíš v úvahu spravedlivá finanční kompenzace. Takových obcí není naštěstí mnoho a plochy, které mají dostat, nejsou velké.Mám za to, že vydání lesního majetku ve srovnatelné hodnotě mimo území parku je poměrně dobře proveditelné. Je dost lesů ve vlastnictví státu, které poslouží jako náhrada, a jsou to lesy hospodářské s trvalým ekonomickým výnosem.*V případě, že některá obecní zastupitelstva nebudou akceptovat možnost náhrady pozemků mimo hranice parku, hrozí narušení celistvosti šumavského chráněného území?Obávám se, že ano. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že se v poslední době vystupňovala kampaň proti šumavskému parku a svým způsobem i proti ochraně přírody a krajiny vůbec. Je při tom dovedně využíváno všech dosud neřešených či nedořešených záležitostí. Veřejnosti je předkládáno např. to, že stížnosti a výhrady proti ochranářům pramení z každodenních problémů obyvatel Šumavy s národním parkem a že vlastně za předpokladu jeho existence není život lidí na Šumavě vůbec možný.*Tušíte motiv této kampaně?Mám pocit, že motivem mohou být zájmy komerční s cílem získání majetku. Volání po zmenšení rozlohy parku či po jeho zrušení pokládám za pokus o prosazení jakési privatizace jeho území. Velkým lákadlem pro nejrůznější zájemce je hodnotné šumavské dřevo, možnost obchodování s pozemky včetně jejich využití ke stavbě objektů v rekreačně přitažlivých místech. Zmenšení národního parku oživuje naděje zlatokopů, kteří by určitě přivítali, že by po změně hranic NP a CHKO Šumava odpadl těžký balík problémů související s případnou těžbou zlata v přísně chráněné oblasti. Zájemci o privatizaci jistě vědí, že k dosažení cíle jim může pomoci i novela zmíněného zákona, realizovaná bez využití možnosti náhradního řešení.