Vzkaz panu Justovi od Kašperskohorských

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Vzkaz panu Justovi od Kašperskohorských
Author Alena Balounová
Date 2004-02-06
Source Plzeňský deník
Genre tisk
Respondent

Alena Balounová, starostka Kašperských Hor

V pátek 30. ledna otiskl tento deník článek Vydychne konečně Šumava pod novým ředitelem, v němž jeho autor Vladimír Just mj. reagoval i na dopis, který mu byl zaslán z rozhodnutí Rady města Kašperských Hor. Svoji reakci na tento dopis uvedl slovy: „Vrchol arogance moci a udivující legislativní negramotnosti (a dost možná pro mne i důvod k budoucímu trestnímu oznámení) představuje ovšem starostka Kašperských Hor...“

Aby si nezainteresovaný čtenář měl možnost vytvořit vlastní názor, nejprve ocituji inkriminovaný dopis, který pana Justa tolik pobouřil: „Vážený pane doktore, je nám znám Váš zájem o ochranu přírody v Národním parku Šumava, sledujeme Vaše hodnocení činnosti Správy NPŠ publikovaná v tisku. V souvislosti s těmito Vašimi aktivitami si dovolujeme připomenout, že na území NPŠ se nenacházejí pouze státní pozemky, nýbrž i lesní a zemědělské pozemky jiných vlastníků. Konkrétně Město Kašperské Hory vlastní více než čtyři tisíce hektarů lesních pozemků z výměry národního parku. Správou svého lesního majetku město pověřilo společnost Kašperskohorské městské lesy v čele s odborným lesním hospodářem. Považujeme za potřebné Vám sdělit, že pobyt a působení osob, majících v úmyslu jakkoliv hodnotit a vyjadřovat se k hospodaření a činnostem na pozemcích Města Kašperské Hory, je v našich lesích možné pouze se souhlasem města – vlastníka pozemků a v doprovodu odborného lesního personálu námi zřízené společnosti Kašperskohorské městské lesy. Pro ostatní návštěvníky našich lesů samozřejmě platí ustanovení §19 lesního zákona a omezení vyplývající z režimu NPŠ...“ Pan Just se ve své kritice odvolával na znění § 19 odst. 1 Lesního zákona, ale jen na jeho první část. V té se skutečně píše, že „každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest“. Zapomněl však dodat, že „přitom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců“.

Na obhajobu profesní cti našich zaměstnanců jsme nuceni reagovat. Předpokládáme, že nikdo soudný nebude brát vážně článek o tom, jak lesáci neumí svou práci – obzvláště je-li autorem neodborník, třeba divadelní kritik. Je to stejné, jako kdyby chtěl pekař radit lékaři či horník letci. Stavovská čest a odpovědnost by našemu lesnímu personálu nikdy (na rozdíl od ekologických aktivistů, kteří nemají žádnou odpovědnost) nedovolila nechat za sebou mrtvý les a trvale či dlouhodobě zničenou krajinu. Snahou lesníků je po celá staletí pěstovat co nejlepší les s co nejkvalitnějšími jedinci. Často jim radí i sama příroda a naznačuje další kroky. To ovšem může posoudit každý, kdo rád do lesa chodí třeba za odpočinkem. Že starý les nahrazuje nový, je součástí životního cyklu, tak jako u lidí. Je to neoddiskutovatelná skutečnost a je na zvážení, zda chceme ponechat Šumavu přírodnímu vývoji a čekat na nový les několik staletí, nebo jestli přírodě pomůžeme. Rozhodně se nebudeme pouštět do odborné diskuse, pouze chceme, aby si čtenáři mohli udělat vlastní názor. Laický přístup a zveřejňované polopravdy k celé problematice ovlivňují negativně veřejné mínění, a to nám není lhostejné.