Záleží na počtu semenáčků?

Záleží na počtu semenáčků?
Author	Radomír Mrkva
Date	2010/10/07
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

V souvislosti s novou mediální aktivitou kolem Národního parku Šumava se často také erudovaní vědci z nejrůznějších biologických oborů zmiňují o tom, že se přece v uhynulých lesích nic fatálního neděje. Kůrovci sice hlavní, stejnověký, smrkový porost zahubili, ale pod ním jsou semenáčky a les dále žije. Lze ale říci, že čím je porost smrkových semenáčků hustší, tím hůře.

Jak je to vlastně s „divočinou“ a přírodním lesem? Byli to lesničtí odborníci, kteří začali jako první a vlastně stále průběžně varují před problematičností této ideologie a před její nevědeckou podstatou.

Nový management Správy parku, po vlastním návrhu, začal s podporou ministrů Ambroska a Bursíka tuto vizi naplňovat. My se můžeme pouze ptát, zda jsme takové postupy již někdy v minulosti nezažili, zda a proč selhala demokracie a jak se to vůbec mohlo stát.

Mezitím ale vznikly tisícihektarové pláně uhynulého lesa a rychle se rozšiřují paseky. Byl tragicky narušen lesnatý ráz šumavské krajiny a postiženy další funkce, které má živý les v krajině.

Nekritická podpora vědců šla dokonce tak daleko, že nevzali v úvahu základní nauky o vztazích organismů. Ornitologové si vůbec neuvědomili, že kvůli uhynutí starých stromů na tisících hektarů dojde k likvidaci hnízdních příležitostí pro celou řadu zvláště chráněných ptačích druhů.

Tzv. „lesnická koncepce“ vycházela od samého počátku z toho, že přírodní, lesní a rašeliništní společenstva, která se zachovala již jen útržkovitě asi na 13 procentech výměry parku, se využijí jako jakási východiska, z nichž se bude les, blízký přírodnímu, pozvolně rozšiřovat. Například tak, že se zde doplní chybějící původní druhy dřevin a pak se může vytvořit celistvá přírodní zóna.

Takovou koncepci však nové vedení NPŠ zavrhlo a prosadilo svou bezhlavou představu koncepce nezasahování, a to i v případě vzniklých polomů po vichřici Kyril. Výsledkem je současná realita, asi 15 tisíc hektarů uhynulého lesa a za tři roky se vytěžilo přes 700 tisíc m3 kůrovcového dříví.

Řešení kritické situace v NP Šumava by mělo být rychlé a v prvé řadě se musí týkat managementu a kůrovce. Jak naznačil ministr Drobil, jde nyní o to, vymezit zónu postiženého lesa tam, kde asanace již nemá význam, a na zbylém území kůrovce účinně hubit.

Radomír Mrkva, emeritní profesor, Lesnická a dřevařská fakulta MU v Brně