Za články o Šumavě mi vytloukají okna, tvrdí publicista Just
Za články o Šumavě mi vytloukají okna, tvrdí publicista Just | |
---|---|
Author | sau, vok |
Date | 2004-02-06 |
Source | Lidové noviny |
Genre | tisk |
Respondent |
,
Životní prostředí a ekologie
Praha – Chata publicisty Vladimíra Justa na Prachaticku se již podruhé stala terčem vandalského útoku. O víkendu mu totiž neznámý útočník vytloukl okna. „V neděli odpoledne jsem jel na lyže, vrátil jsem se asi v sedm a to už byla chalupa vytlučená,“ líčí Just. Podle něj šlo jednoznačně o demonstrativní útok. „Nic se mi neztratilo, loupež tedy vylučuji,“ popisuje. Policisté podle něj brali případ jen jako formalitu. „Policisté přijeli sice za čtvrt hodiny, ale když jsem pak mluvil s lidmi z vesnice, tak se prý nikoho na nic nevyptávali. Jen zakreslili velikost kamenů, dráhu, jakou letěly, a udělali asi dvacet snímků,“ vypráví Just.
Ani z vyjádření policie není jisté, zda šlo o mstu, nebo demonstrativní útok. „Věc se prošetřuje, žádné další informace nesmím sdělit,“ uvedl Bohumil Krump z obvodního policejního oddělení Prachatice. Šlo totiž už o druhý incident v krátké době. Poprvé našel Just rozbité okno v polovině loňského prosince. Publicista je přesvědčen, že útoky souvisí s jeho články. Coby člen občanského sdružení Obrana životního prostředí už deset let tvrdě kritizuje poměry v Národním parku Šumava, především devastaci přírody, korupční chování některých vysokých pracovníků.
„Na začátku prosince, ještě před prvním útokem, mě jeden zaměstnanec NP, kterého jsem předtím nepřímo obviňoval z krádeží dřeva, před svědky řekl, že pokud napíšu ještě jeden takový článek, budu toho litovat,“ vzpomíná Just. Nedělní útok je podle něj reakcí na poslední článek, který minulý pátek vyšel v Denících Bohemia.
Se svým podezřením, kdo by mohl za útoky stát, se v neděli Just policistům svěřil. „Ukazoval jsem jim článek, ale oni nereagovali, měl jsem pocit, že to pro ně byla trochu formalita,“ řekl Just. Útoky prý Justa neodradí od toho, aby o NP i nadále kriticky psal. „Jako občana mě zajímá, že nesmím někam, kam smí traktor a kde se ztrácí dříví. Připadám si ohrožený, ale spíš mě to utvrdilo. Rodina má jiný názor, žena se na chatě bojí. Ale já hodlám v psaní pokračovat,“ slibuje.