Ze šumavského kůrovce je evropský. Spor řeší Brusel

Ze šumavského kůrovce je evropský. Spor řeší Brusel
Author	Pavel Baroch
Date	2008-08-29
Source	aktualne.cz
Genre	internet
Respondent

Vimperk – Spor o to, jak se na Šumavě vypořádat s kůrovcem, překročil hranice národního parku i hranice států a míří do Bruselu.

Ekologické Hnutí Duha podalo stížnost Evropské komisi na rakouské a německé vlastníky lesů u Trojmezné, Smrčiny a Hraničníku. Vadí mu, že na druhé straně hranice se masivně kácí smrky, čímž vzniká obrovská odlesněná plocha. Stromy na české části Šumavy tak přicházejí o svou přirozenou ochranu.

„České pralesovité porosty tak ztrácí ochranu, a prudký vítr kácí stromy na jejich okraji jako domino,“ řekl Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Tato organizace je spolu se Šumavským národním parkem a ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem zastáncem mírné varianty boje proti lýkožroutu smrkovému – ve vzácných přírodních partiích napadené stromy nekácet a porážet je jenom v méně důležitých zónách parku.

Hurá na lýkožrouta!

To se však nelíbí lesníkům na opačné straně hranice. Vyčítají českým kolegům, že jsou ke kůrovci benevolentní, a chtějí radikální zásah.

„Tlumení lýkožrouta smrkového na bavorské straně se může zdařit jen za podmínky, že důsledná ochranná opatření budou provedena také v příhraniční oblasti na české straně,“ napsal letos v lednu Bursíkovi bavorský ministr zemědělství a lesů Josef Miller.

Stížnost do Prahy poslal i rakouský ministr zemědělství a lesnictví Josef Pröll, podle něhož mírný postup českých úřadů proti kůrovci přináší Rakušanům ohromné ztráty.

„Škody, které za rok 2007 a první polovinu roku 2008 vznikly zdejším vlastníkům lesů, tak dosahují výše 620 tisíc eur,“ napsal Bursíkovi ministr Pröll.

Hejtman hovoří o zkáze Šumavy

Německé a rakouské úřady mají na české straně Šumavy spojence v jihočeském hejtmanovi Janu Zahradníkovi, který nedávno několik míst v národním parku navštívil. Po této prohlídce prohlásil, že zkáza Šumavy nezadržitelně postupuje.

„Šíření kůrovce je alarmující,“ uvedl hejtman Zahradník, který znovu zopakoval, že by se situací na Šumavě měla zabývat vláda. Po radikálnějším postupu proti kůrovci volají i šumavské obce. Zahradník z nekontrolovatelného rozšiřování lýkožrouta obviňuje právě vedení parku a ministra Bursíka, kteří rozšiřují takzvaná bezzásahová území, kde si má příroda s lýkožroutem poradit sama.

„Český ministr životního prostředí, který za to všechno nese odpovědnost, nebere ohledy na sousední státy Rakousko a Bavorsko a na jejich oprávněné stížnosti, problémy a obtíže,“ sdělil Johannes Wohlmacher, správce lesů rakouského kláštera Schlägl, jehož porosty sousedí s Národním parkem Šumava.

Dvoukilometrový pás bez lesa

Právě na klášter Schlägl ovšem míří hlavní část stížnosti ekologického Hnutí Duha do sídla Evropské komise v Bruselu.

„Tento rakouský vlastník odlesnil prakticky kompletní hřeben od Trojmezí až po Plechý. Hned za hranicí vytvořil dva kilometry dlouhou a zhruba dvě stě metrů širokou holinu,“ řekl Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Dodal, že velké vykácené plochy vznikají též na německé straně.

„Opakovaně jsme vyzývali rakouského vlastníka i českou správu národního parku k dohodě o společném parku, který by umožnil likvidaci kůrovce v komerčních lesích a nepoškozoval přitom vzácné pralesy na Šumavě,“ připomněl Bláha. Uvedl, že by se instalovala bariéra speciálních lapačů a zároveň se loupala kůra ze stojících stromů.

„Rakouský vlastník však veškeré návrhy na dohodu odmítl. Proto jsme po sedmi letech vyjednávání podali oficiální stížnost Evropské komisi, kterou žádáme o zásah,“ vysvětlil Bláha. Ačkoli rakouské ani německé porosty nepatří do národního parku, jsou součástí evropské sítě chráněných území Natura 2000.

„Nedomyšlené kácení za hranicí vážně poškozuje náš Trojmezenský prales, který patří mezi nejvzácnější místa v Šumavském národním parku. Protože jde o mezinárodní problém, musí zasáhnout Evropská komise a spor rozsoudit,“ tvrdí Bláha.

Na Šumavě rostou nové smrky

Ministerstvo životního prostředí je přesvědčeno o tom, že jím zvolený postup – ve vybraných oblastech proti kůrovci nezasahovat a nechat to na přírodním vývoji – je správný. V místech, kde před deseti až patnácti lety uschly smrky napadané kůrovcem, se už bez lidského zásahu obnovuje přirozený les.

„Dynamický vývoj horských smrčin není vidět z letadla, tam na vás les může skutečně působit jako uschlý. Ale když do toho samého lesa vejdete, vidíte tisíce mladých stromků, které se uchytily na padlém rozpadajícím se dříví. Jsou různého stáří, vzniká věkově rozrůzněný stabilní porost. Vidíte záplavy kvetoucích rostlin, motýly a další hmyz, ptáky,“ řekl ministr Bursík.