Zelená pro bratry Kužvarty

Zelená pro bratry Kužvarty
Author	Ondřej Fér
Date	2002-03-11
Source	Redhot
Genre	tisk
Respondent	Miloš Kužvart, Petr Kužvart

Někdo má péči o přírodu jaksi v rodině. Například bratři Miloš a Petr Kužvartové.

• Jako ministr životního prostředí často ve vládě hájíte zcela opačné zájmy než někteří velmi vlivní kolegové. Myslíte si, že jste pro ně rovnocenným partnerem?

Můj hlas má při hlasování vlády stejnou váhu jako jejich, Stejně platný je i hlas premiéra. Teď si nevzpomínám, kolikrát můj hlas převážil dosti zásadní rozhodování vlády i v jiných věcech než v oblasti životního prostředí. Evidentně rovnocenný jsem.

• Berou vás tak i oni?

Stejně tak, jako já beru je, tak i oni musí brát mě jako rovnocenného partnera. Je to dáno spoustou věcí včetně oné prosté aritmetiky při hlasování vlády a jednacího řádu vlády. Mimo jiné také tím, že tato vláda je jednobarevná, menšinová a ochrana životního prostředí je jednou z priorit moderní evropské levice.

• Jaké jsou vaše vztahy s ministrem průmyslu Grégrem a ministrem dopravy Schlingem?

Velmi se liší. Oba jsou velmi rozdílné osobnosti a netýká se to jen věku či životních zkušeností. Možnosti spolupráce jsou evidentně širší v případě ministerstva dopravy a spojů například v podpoře hromadné dopravy, kombinované dopravy, železnic apod.

• Změnila se od roku 1998, kdy jste nastoupil do funkce, vaše strategie boje za životní prostředí? Naučil jste se třeba některé věci spíš předjednávat dopředu...?

Případ od případu se ta „strategie“ liší. U něčeho je nutné vyvolat určitou podporu zainteresovaných skupin, samospráv apod. Na druhé straně schopnost přesvědčit kolegy ve vládě a posléze poslance a senátory mi umožnila úspěšně obhájit ve vládě i v parlamentu již dvanáct zákonů. Ale liší se to u některých věcí je té drobné, černé politické práce potřeba více, někde je to spíše technická otázka.

• Ptal jsem se spíše na to, zda jste se to naučil za dobu, kdy jste ve funkci?

Určitě ano, protože předtím jsem měl zkušenost v této oblasti velmi omezenou. Pracoval jsem jako odborný mluvčí ČSSD, nikoli ve vysokých politických kruzích.

• Z vašeho měnícího se obrazu v médiích se dá usuzovat, že z pozice „rebelantského“ ministra jste trochu ustoupil, že už nejste tak radikální. Donutila vás politika slevit z vašich zásad?

Mám pocit, že rozdíl mezi mnou v lednu 1999 a lednu 2002 je z pohledu toho rebelantství minimální. Bohužel jednání vlády nejsou veřejná. Ty střety jsou často stejně ostré jako na jaře 1999 o Temelín. Dost možná se mi podařilo, že otevřené střety nemusí být tak ostré. Že se prostě podaří věci připravit tak, aby to prošlo bez nějakých větších otřesů. Ale to je umění politiky. Praštit pěstí do stolu je pouze krajní možnost. Jak víme, národní přírodní rezervace k volbám nechodí, kdežto různé lobby ano. Čili v situaci menšinové vlády to vyžaduje velmi kvalifikovanou práci včetně té v pozadí. Ale nemám pocit, že by to bylo politikaření v obvyklém slova smyslu.

• Dávno před svým vstupem do vlády jste se podílel na řadě protestních akcí. Známá byla petice proti stavbě přečerpávací nádrže na Křivoklátsku, lanovce na Sněžku atd. Šel byste do toho s dnešními zkušenostmi znovu?

Určitě ano. Ale to hovoříte o době, kdy představa, že bych se stal členem vlády, vypadala jako velká fantazie. V roce 1987 jsme zpracovávali materiály k podpisové akci proti přečerpávačce na Křivoklátsku, rok 1988 – Sněžka; to tady vládla jedna státostrana a nebylo to úplně jednoduché. Ale šel bych do toho znovu. Mělo to smysl a byla to i určitá škola života včetně oné politické složky. Ovšem tehdy se politika odehrávala v šedé zóně anebo vůbec ne, protože to, co se odehrávalo v KSČ, nebyla politika.

• Daří se ČSSD plnit její program v oblasti životního prostředí?

Z velké části ano. Nastupovali jsme do vlády s několika jednoduchými slogany: aby se rozhodování přiblížila lidem, aby měli vliv na věci veřejné, měli přístup k informacím, aby se dále podporovala ochrana životního prostředí. Za tři a půl roku se mi ve vládě podařilo obhájit takové právní úpravy, které občanům, nevládním organizacím i starostům umožňují v mnohem větší míře být důstojnými partnery státních orgánů, které nakonec rozhodují. Například zákon o ochraně ovzduší, zákon o odpadech, o obalech... – tady se mi podařilo obhájit ve vládě i v obou komorách parlamentu, že se mnohem většími pravomocemi vybavuje obec. Vydání obecní vyhlášky umožňuje starostovi, aby efektivněji chránil zdravé životní prostředí, čistý vzduch pro své spoluobčany. Takže z větší části se to dařilo, leč spousta věcí zůstává a to je také moje hlavní motivace pro setrvání v politice, a pokud mi bude nabídnuto zůstat v této funkci, nabídku přijmu.

• Jaký je dnes váš přístup k nejrůznějším ekologickým organizacím? Daří se vám s nimi spíše spolupracovat, nebo si myslíte, že vás berou spíš jako protivníka?

Evidentně převažuje spolupráce ve smyslu podpory těmto organizacím ze strany ministerstva, ale v řadě záležitostí ekologické organizace velmi významně podporují nás třeba svým lobbingem u poslanců. Před tuto závorku bych vytkl svůj střet s hnutím Duha v oblasti filozofické a koncepční a v záležitosti kůrovce na Šumavě. Tam je ten rozdíl obrovský. Ale to je celkem normální, že různí lidé mají různé názory. Dnes mám odpovědnost člena vlády a oddávat se nějakým fantasmagoriím, že si šumavské hvozdy s kůrovcem poradí samy... Ty roky, kdy jsem se o to zajímal jako nezávislý ekolog a jako odborný mluvčí ČSSD, mi poskytly dostatek argumentů, abych poměrně záhy po nástupu do funkce byl připraven v této věci rozhodnout. Nicméně v drtivé většině ostatních problémů převažuje spolupráce a podpora.

• Váš bratr je uznávaný ekologický právník. Jak moc vám jeho práce komplikuje život?

V žádném případě nejde o komplikování života nebo výkonu funkce. Pokud mám v nějaké věci rozhodovat, on se automaticky vzdává právního zastupování, aby nedošlo k něčemu, co by mohlo být mylně nazývána střetem zájmů.

• Stalo se vůbec někdy, že byste dal na jeho radu a změnil své rozhodnutí?

Za prvé, já ani nemám čas se s ním o čemkoli radit, za druhé, k tomu je tady poměrně velký aparát, o který se mohu spolehlivě opřít. A z toho, že mě i v médiích za nějaké rozhodnutí kritizoval, vidíte, že asi těžko bych vyslechl radu, nějak rozhodl a vzápětí obdržel kritiku. Takže nikoli, nikdy se tak nestalo.

• Jaké jsou vaše osobní vztahy s bratrem?

Velmi dobré. Máme možnost s jeho dcerami a mým synkem pořádat různé akce, jako jsou výlety a společné večery, ale asi tušíte, že když jsou tam třinácti- či čtrnáctileté slečny či můj patnáctiletý syn, tak se o různých zákonech a podobných věcech nemáme možnost bavit.

• Zdá se mi, že funkce ministra životního prostředí je dost nevděčná. Někdy se ocitáte v kleštích, v tom smyslu, že vaše rozhodnutí se nelíbí v podstatě nikomu. Příkladem je omezení sjezdového lyžování na Pradědu...

(přeruší otázku) To bych si dovolil opanovat, že se nelíbí nikomu. Český rozhlas dělal průzkum, v němž 36 procent lidí mému rozhodnutí přitakalo a 64 procent bylo proti.

• Myslel jsem nesouhlas zainteresovaných skupin. Podnikatelé křičí, že jste hrobařem Bruntálska, radikální ekologové z hnutí Sojka zase tvrdí, že ustupujete tlaku veřejnosti.

Já bych z toho množného čísla šel na jednotné. Hrobař Bruntálska, který vezme práci dvěma tisícům lidí, to je skutečně fantasmagorie. Citoval bych vyjádření pracovníka Úřadu práce z Bruntálu, který konstatoval, že po uzavření jednoho vleku možná nedojde k žádnému nárůstu nezaměstnanosti, možná v nějakých jednotkách. To rozhodnutí bylo obrovsky medializované. Dotyčný podnikatel je současně zastupitelem za KDU-ČSL.

• Zeptám se tedy obecně: jak se vyrovnáváte s tlakem nejrůznějších lobby?

Neřekl bych, že to je vždycky lobby v tom pejorativním slova smyslu. Že přijmu pozvánku Euroklubu Hospodářské komory ČR a vystoupím na jejich semináři, načež diskutujeme o spoustě naprosto konkrétních věcí, považuji naopak za velmi užitečnou věc pro mě i pro ně. Média občas sklouznou ke zjednodušení. Těsně po mém nástupu do funkce o mně Lidové noviny napsaly, že patrně budu zastáncem průmyslové lobby, neb jsem nastupoval do funkce ze zaměstnaneckého poměru u jedné německé firmy, kde jsem pracoval jako auditor systému řízení ochrany životního prostředí. Ovšem za ty tři a půl roku jsem měl asi sedm setkání v rámci takzvaného zeleného fóra, což je shromáždění ekologických nevládních organizací, kde věnujeme vždy jeden víkendový den diskusím o legislativě, rozhodnutích, dotacích apod. Jedno i druhé je užitečné pra obě strany a k profesi politika patří to vyvažovat. Stejně je kolega, ministr financí Rusnok, mnou i jinými žádán o spousty peněz a také musí umět věci vyslechnout a rozhodnout. V jeho případě zpravidla peníze nedat, jinak by to byl špatný ministr financí. Já bych zase byl špatným ministrem životního prostředí, kdybych byl například v záležitosti Lyžování na Pradědu tolerantní, jak jeden regionální politik KDU-ČSL radil mému náměstkovi. Myslím si, že v té věci se má rozhodnout kvalifikovaně a včas. Něco jiného je komunikace s těmi skupinami, něco jiného je rozhodování v nějaké kauze.

• ČTK nedávno s odvoláním na vaše písemné rozhodnutí napsala, že usilujete o postupné úplné zrušení sjezdového lyžování na Pradědu. Váš úřad to popřel. Jaká je tedy pravda?

Vycházejme z mých předchozích vyjádření. Na těch několika sjezdovkách, které neměly a nemají problém s výjimkou ze zákona o ochraně přírody a krajiny, je vidět, že lyžování nemusí v národní přírodní rezervaci způsobovat potíže. Problém není mezi ochranou přírody a lyžaři či vlekem jako takovým, ale tkví ve způsobu, jak je vlek provozován, jestli tam například pustíte rolbu při minimu sněhu apod. Takže zrušit lyžování v Národní přírodní rezervaci Praděd v lokalitě Ovčárna mi nepřipadá rozumné.

• Kdyby ČSSD zůstala po nadcházejících volbách u vlády, chtěl byste i vy zůstat ve funkci ministra životního prostředí?

Ano, měl bych o to zájem, protože ochrana životního prostředí a péče o kvalitu života se stávají prioritou západoevropských sociálnědemokratických stran, které ve vládách zemí Evropské unie převažují. Musím říct, že řada sociálnědemokratických mistrů životního prostředí v těchto zemích jsou moji přátelé a vzory.

• Pokud by byla ČSSD po volbách v opozici, jak by vypadalo vaše další působení v politice?

Tím, že jsem na volitelném místě kandidátky do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, bych jako opoziční poslanec té vládě nenechal vůbec nic zadarmo. Dnes už nemusíme psát petice, spolupracovat s Chartou 77, ale můžeme do toho jít například přes sdělovací prostředky.

Petr Kužvart

Nemohu se nezeptat na váš vztah s bratrem, leště v roce 1999 jste ho v jednom rozhovoru pochválil jako dobrého ministra, nyní se šušká, že vaše vztahy ochladly a že spolu nemluvíte.

Nedá se říct, že bychom spolu nemluvili. Každý děláme něco jiného a střetáme se velmi zřídka, ale nikoli proto, že bychom se na sebe hněvali. Je pravda, že se vidíme málokdy a prakticky nemluvíme o pracovních záležitostech, protože když se konečně rodina sejde, tak pra to není prostor ani chuť. Ale není to tím, že bychom na sebe byli zlí, že bychom se nějak rozkmotřili. Nicméně bych řekl, že na rozdíl od prvních dvou let jeho ministrování, kdy to bulo opravdu dobré a v rámci možností přínosné, mi kanec jeho funkčního období připadá dost problematický. Má to svou logiku. Určitě je pod velkým tlakem různých průmyslových a zájmových lobby, pod tlakem partajního aparátu a předvolebních imperativů. Jeho postavení je tedy hodně složité a výsledky tomu bohužel odpovídají.

• Máte pocit, že slevil ze svých zásad?

Myslím, že každý, kdo jde do aktivní politiky, je nakonec nucen slevovat ze svých zásad. Neznám člověka, o kterém bych mohl říct: „Ten určitě neslevil.“

• Přesto je váš bratr jedním z nejvýraznějších českých polistopadových ministrů životního prostředí. Budí dojem, že se za svou věc vážně bere...

S tím souhlasím, jen v poslední době je v tom možná více politizování. Je tady velký rozdíl proti ministru Bendovi a lidem tohoto druhu. Ale řekl bych, že vedle Vavrouška byl vynikajícím ministrem Dejmal. I doktor Bursík předváděl v tom krátkém období, kdy byl ve funkci, rozumné věci. Samozřejmě pra něj bylo jednoduché být několik měsíců ministrem, protože na něj nedolehlo to, co v posledních dvou letech dolehlo na nynějšího ministra – ten tlak politiky.

Miloš Kužvart, 20.11.1960

Současný ministr životního prostředí vystudoval v roce 1986 geologii a geochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Do raku 1990 pracoval jako geolog v Ústředním ústavu geologickém. Poté nastoupil na Ministerstvo životního prostředí kde pracoval jako referent v oborech informatiky a územního rozvoje. Mezi léty 1992–1993 zastával na ministerstvu funkci vedoucího oddělení analýz a koncepcí, do října 1994 byl ředitelem odboru pro styk s veřejností.

Z ministerstva životního prostředí odešel na místo ředitele programové jednotky programu Phare Evropské unie. Od roku 1995 pracoval jako ekologický poradce, v roce 1994 se stal předsedou ekologické komise ČSSD. Do funkce ministra životního prostředí byl jmenován 22. T.1998, nastoupil po Martinu Bursíkovi.

Mezi ekology se angažoval již před rokem 1989. Podílel se např. na petičních akcích proti přečerpávací vodní elektrárně Červený kámen v CHKO Křivoklátsko či proti výstavbě lanovky na Sněžku. Ve svém ministerském křesle sklidil kritiku například od místopředsedy ODS Ivana Langera. Ten tvrdí, že pod Kužvartovým vedením se ministerstvo životního prostředí stalo ministerstvem ekologických či jiných iniciativ.

Jeho bratr Petr Kužvart je právník, který hájí zájmy ekologických organizací a občanských iniciativ. Angažoval se např. v kauzách okolo těžby vápenců v Českém krasu. Miloš Kužvart je rozvedený a má syna Jana.