Zelení mužici na horských kolech
| Zelení mužici na horských kolech | |
|---|---|
| Author | Tomáš Feřtek |
| Date | 1995 |
| Source | Reflex |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Česká vláda má k přírodě opravdu, ale opravdu hezký vztah…
Pan premiér ve sportovním, pan ministr Benda ve svém zeleném „lesáckém“ svetru. Ministři nad mapou. Ministři v šortkách a na kolech. Ministři uprostřed zelených hvozdů. Dvoudenní zasedání vlády v Řetenicích na Prachaticku se zabývalo především ekologií. Že politika je divadlo, na to už jsem si zvykl. Politiku jako kabaret zatím snáším hůř.
Rezervovaný přístup Klausova kabinetu k ekologům a ekologii je věc dávno známá. I koncepce nekonečně krotkého ministra životního prostředí Františka Bendy jeho kolegové několikrát odmítli jako příliš radikální. Tato vláda ve svatém liberálním přesvědčení podporuje vývoz surovin (kaolínu, stavebního kamene, štěrkopísků, dřeva, vápence), preferuje silniční dopravu namísto železnice (bezolovnatý natural jako nejdražší palivo je skutečně evropskou raritou), jadernou energetiku namísto úspor a dnes už obecně přijímané principy udržitelného rozvoje a předběžné opatrnosti považuje za levicově spiknutí, jehož smyslem je podvracení radostně se rozvíjejícího kapitalismu.
Přesto ministerský předseda pravděpodobně soudí, že „lepší je drzé čelo než poplužní dvůr“, a tvrdí veřejnosti, že žádná jiná evropská vláda se nevěnuje ochraně životního prostředí tak jako ta naše. Argumentuje třemi a půl procentem z rozpočtu, která jsou věnována na ekologické účely. Je to jako plést si hodinky a holínky. Jedna věc je, kolik investujeme do čističek a odsíření. To jsou sice investice nesmírně potřebné, které ale jen napravují škody dávno zanedbané. Druhá věc je, jestli vláda chápe přírodu jako souhrn ekosystémů, do kterého by měl člověk zasahovat jak nejméně je to možné, nebo jako prostor pro co nejširší rozvoj turistiky a cestovního ruchu. Prostor, po němž chceme z hlediska ochrany přírody jediné. Aby byl zelený a nesmrděl. Česká vláda se za čtyři roky zcela jednoznačně orientovala oním druhým směrem.
„Ochranu přírody je nutné přenést ze státu na jednotlivce, ... aby se stala věcí každého z nás,“ řekl novinářům na závěr šumavského zasedání Václav Klaus. Zní to hezky, ale má to jednu vadu. Ta věta nic neznamená. Představa, že zodpovědnost státu za ochranu přírody lze prostřednictvím privatizace přenést na jednotlivé soukromé vlastníky, kteří si už svůj majetek ohlídají, je krátkozraká a naivní.
Pro názorný příklad opravdu nemusíme chodit daleko. Na Šumavě už dávno nežijí původní vlastníci půdy, kterým by snad cit a rodinná tradice nedovolily zničit prostředí, v němž po staletí žijí. Dnes tu převládají lidé, kteří přišli z velkých měst, postavili si tu penzión. Na přírodu nemají čas, protože budují firmu. Samozřejmě, budou se bránit, aby někdo v jejich sousedství neotevřel velkolom, ale ochrana konkrétních rostlin a ekosystémů je daleko za jejich obzorem. Okolí je pro ně místem k podnikání, k rekreaci. Stejně jako jejich zákazníci ocení místo tetřeva a vstavačů spíš asfaltovou cestu a tenisový kurt.
Ano, o konkrétní pozemek se skutečně nejlépe postará soukromý vlastník. Ale pravidla mu musí stanovit stát, vláda, Parlament na základě vlastní ekologické koncepce. Máme tomu snad rozumět tak, že koncepcí nynější vlády je se těmito věcmi vůbec nezabývat?
Na zasedání v Řetenicích, které bylo na první pohled až manifestačně zelené, se právě vládní pojetí ekologie zjevilo v plné nahotě. Koncepce ochrany životního prostředí byla schválena až napotřetí, poté, kdy z ní byly odstraněny všechny podezřelé zmínky o udržitelném rozvoji. Ve stejný den rozhodla vláda o zmenšení připravovaného národního parku České Švýcarsko na polovinu a připomněla, že na Šumavě nesmějí ochranáři nadměrně omezovat rozvoj podnikání a těžbu dřeva na území parku. Bylo ostatně víc než typické, že v televizi se k těmto otázkám vyjadřovali především premiér a ministr hospodářství. František Benda v zeleném svetru zůstal kdesi na konci pelotonu.
Jedinou ekologicky skutečně pozitivní zprávou bylo usnesení vlády o omezení investic a tempa výstavby dopravní infrastruktury a vodních cest. U nových dálnic to znamená více času na výběr optimálních tras v chráněných územích a u „vodních cest“ doufejme v definitivní pohřbení megalomanského projektu zplavnění řeky Moravy.
Na závěr ještě obecnější poučení z tohoto dvoudenního zeleného výletu. Při pohledu na současnou politickou scénu je nutno přiznat, že současná vláda rozhodně není nejhorší z možných. Alo je dobré si uvědomit, že politik v boji o voličskou přízeň je ochoten říci téměř cokoli, aniž by se nechal omezovat reálným stavem věcí. Nejnovější ekologické siláctví Václava Klause je toho dokonalým příkladem.
