Zelený aktivismus, nebo public relations?

Zelený aktivismus, nebo public relations?
Author	Ivan Brezina
Date	2002-05-30
Source	Reflex
Genre	tisk
Respondent

Českým ekologickým hnutím otřásá skandál, který by měly zelené organizace buď jasně vysvětlit, nebo přiznat, že občas fungují spíš jako vlivové agentury.

Reportér časopisu Týden Patrik Kaizr napsal s odvoláním na analytický odbor ministerstva financí, že kampaň ekologické organizace Děti Země proti malešické spalovně sponzorovala nadnárodní firma ASA, zabývající se skládkováním odpadu. Čím víc odpadků se spálí, tím míň jich samozřejmě skončí na smetištích. Pokud je tedy informace pravdivá, použila ASA zelené aktivisty jako placený klacek na nežádoucí konkurenci. Děti Země jsou jednou z nejserióznějších českých zelených skupin. Naprostá většina jejich akcí je odborně podložená a neagresívní, boj za čisté životní prostředí nespojují se sociálním inženýrstvím. Každý, kdo se podrobně seznámil třeba s jejich kampaní proti jedné z variant dálničního obchvatu Plzně, musel dát Dětem Země za pravdu. Teď se ale bohužel i v jejich případě musíme ptát: ochrana přírody, nebo spíš public relations? Přesvědčování mas v zájmu klienta je legitimní živností. Musí být ale přiznané – nelze je směšovat s novinařinou, občanským aktivismem a podobnými druhy nezávislého působení na veřejnost. Zelení se brání tvrzením, že své kampaně financují z nadačních grantů. Často ale prosazují věci, z nichž má čirou náhodou profit někdo v zákulisí. V létě 1999 například aktivisté Hnutí Duha uspořádali blokádu Trojmezenského pralesa, která vyvolala kůrovcovou kalamitu. Duha je přitom sponzorována firmou Lesy ČR, podle níž je kalamita dokladem selhání státní ochrany přírody – Lesy ČR prý by na Šumavě hospodařily lépe. Na kampani požadující znovuzavedení vratných nápojových lahví se Duha podílela s firmou Tomra, vyrábějící výkupní automaty, pro niž se rýsoval kšeft za několik miliard korun. Dlouholetý ředitel Greenpeace lord Melchett přestoupil letos v lednu k PR agentuře Burson-Marsteller, zastupující výrobce geneticky modifikovaných rostlin, proti nimž předtím bojoval. Jejich úspěšné uvedení na trh by zničilo producenty chemických postřiků. Díky image zapálených aktivistů udělá většinu práce „v zájmu dobré věci“ znepokojená veřejnost. Zatímco se davy nezištných idealistů zadarmo přivazují k bagrům, pro pár stratégů zelených válek je to často jen dobře placené zaměstnání. Netvrdím, že tomu tak bylo i v případě Dětí Země, které informace Týdne popřely a hodlají se s časopisem soudit. Čím dříve ale bude ve věci jasno, tím lépe pro zelené i pro jejich kritiky.

Autor je redaktorem časopisu Quo